hledat

Tags:

PanTau – Nomad (2020)

Sdílej

Uspěchaná doba nenahrává příliš do karet tvářím, které pokládaly první kameny základů československé scény. Záměrně jsem použil spojení těchto dvou zemí, neboť i přes hraniční lemy vnímám tyto dva národy jako jeden. Nevrážejme klíny tam, kde se vždy jednalo v přátelském duchu, a bratr respektoval bratra. Vraťme se ke společné historii, o které se ale neučí v hodinách dějepisu. Již v roce 1994 se kolem rapu začali motat PanTau a Elban, aby pak nabídli projekt Rendezska.sk, jež se nesmazatelně zapsal do paměti fanoušků. Doba jde ale kupředu a mladé příliš nezajímá, jaké to tu bylo a co se muselo dít, aby jejich oblíbenci mohli mít kvalitní podhoubí a nemuseli si cestu kleštit pokusy a omyly. Je to až k nevíře, že pak po 26 letech ve hře přichází PanTau s debutovým sólem. Jedná se o průser, který zaspal dobu a žije si ve své bublině, anebo o výpověď zkušeného veterána, jenž se vztyčenou hlavou zamává vlajkou pro všechny věrné?

Hned v samotném úvodu se můžeme přesvědčit, že se nejedná o zapadlého patriota undergroundu, kterého by znalo jen pár starých vlků. Intro je stavěno formou pozvánky od celé řady známých tváří slovenské scény, což dokládá, že kredit má PanTau stále slušný. Nyní se nabízí ta otázka, zda se jedná jen o nostalgický respekt, anebo má co nabídnout i aktuálně. O tom nás má přesvědčit tracklist celkem o třinácti skladbách. Přestože díky ukrývání v ústraní nebyl v poslední dekádě v popředí zájmu a ani příliš na očích, technická stránka jeho debutu je na velice slušné úrovni. Se zkušenostmi v nohách uhání o závod a nebojí se zatlačit na pilu tam, kde se to sluší. Kvituji tu bojovnost, neboť často se setkávám s tvářemi, které jen naříkají, že přízeň publika je nasměrována k jiným, jimiž oni sami pohrdají. Tady cítím chuť porvat se s osudem a kredit si řádně vybojovat. A schopnost zaujmout PanTau vykazuje.

Výčet hostů čítá především staré vlky. Bylo by asi velkým překvapením, kdyby se PanTau vydal na tenký led a spřáhnul se s někým z nové vlny a přizpůsobil tomu i hudební háv. Album „Nomad“ je pergament pro věrné, co vědí a jsou s ním v té hře ode dne 0. Výběr pozvaných rozhodně neurazil, největším překvapením je asi  Suvereno, jež drží na uzdě své choutky zachránit svět. A jak se zdá, tak rapovat určitě ještě nezapomněl, stejně jako Kaidžas nebo Danosť. Příjemným zpestřením je i přítomnost Prezidenta Lourajdera. A samozřejmě by to nešlo bez členů z legendárního týmu.

Takto pojatý underground neuráží, dává možnost zavzpomínat na staré časy, ale neutopí tě v nostalgii. Občas u některých patriotů boombapu registruju naivitu a víru v renesenaci, která zčistajasna otevře všem oči. PanTau vsází na upřímnost a zkušenosti, které z něj dělají uvěřitelného veterána, od kterého ty příběhy přijímám s pokorou. Přestože výsledek jeho první sólové snahy nebude extrémně silnou vábničkou pro mladší generace, ta stará ukojí svůj dlouholetý hlad po dobrých deskách. Přesně takhle si představuji vztyčený prapor u subžánru, který mnozí považují již za mrtvý. Důstojný, stravitelný a se schopností zaujmout. Jen mi tu chybí více věcí, ze kterých by se stala nadčasová záležitost, o které se hovoří i za další dekádu. Na druhou stranu „Noha na pedály“ funguje na výbornou. Stejně jako nedávno u Filipa Konvalinky ale autorovi vyčítám fakt, že nepřišel s kůží na trh dříve a vypadl z povědomí posluchačů.

6/10

RUKAHORE_SHOP_BANNER
Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012 se slabostí pro rap ze všech koutů Evropy

  • 1