Orion & Čistychov – Mamuti L.P. (2024; BiggBoss)

Být ocejchován nálepkou staršího data ještě neznamená, že o daný artikl nebude na trhu zájem. Samozřejmě, doba přeje mládí, a inovativní postupy a svěží zvuk v kombinaci s tím hladem na startu i v rapu dokážou vystavit záda zkušenostem, ale na druhou stranu, když se dostaví jemný nádech nostalgie ruku v ruce s dobrou myšlenkou a schopností si udělat srandu sám ze sebe, nemusím si pak hrát při tvorbě recenze na „Lovce mamutů“ ze známého knižního románu Eduarda Štorcha. Tohle duo tu bylo tehdy, když scéna ještě srala do plenek a možná tu bude i v časech, kdy plenky budou potřebovat oni sami. Ať tak, či tak, českoslovenští Flintstoneovi o sobě dali vědět – trefně a hlasitě.

Stejně jako Fred a Bert spolu Papa Vorel a Dano kamarádí dlouhé roky a příběhů mají ve svém repertoáru tolik, že by to dalo na několik sérií televizního seriálu. V tomto případě to dalo na celou řadu spoluprací a vyústilo ve společné album „Mamuti“. Dvě žánrové značky, které samy o sobě dokážou poutat pozornost, jen nastupující generace už tolik nerozumí řeči jejich kmene a znají je spíše z vyprávění jejich rodičů. Možná to nezní jako benefit, ale není to ani handicap, pokud i samotní autoři budou brnkat na správnou strunu.

Ono se to víceméně podařilo, protože „Mamuti“ si na nic nehrají a výsledek je spíše „marmeládou“ dvou letitých rapperů a přátel ve studiu. Nechtějí hýbat směry a vytyčovat nové cesty, spíše se ohlížejí zpět a umí si udělat srandu sami ze sebe. Někdy sarkasmem a humorem v textu, jindy jednoduchou jazykovou rošádou. Původně to mělo vydat jen na EP, ale delší materiál nakonec není na škodu.

Jak vypovídá už samotný název desky, vracíme se v letech zpět, ale i nastavuje zrcadlo dlouhověkosti na scéně. Sympatická je též vzpomínka na kultovní, již dvacet let starou, věc „Vaša“ z desky „Né Produkt!“. Nechybí ale i sebereflexe a smířlivost s tím, že zlatá léta v žánru už jsou dávno tam. Bylo to krásné, intenzivní, nezapomenutelné, ale dnes je již realita jiná a karta ve prospěch služebně mladších. I tak sem rád za desky podobného typu, protože stejně jako v případě partičky „A)Tým“ je to záruka toho, že interpreti mohou stárnout s posluchači a žánr se tak může vymanit z nálepky zábavy pro náctileté.

Orion & Čis T vygenerovali zábavu, na kterou musíš mít věk i náladu. Baví mě ten funky název i letité vazby, které nebyly zpřetrhány. Nesignalizuje je jen přátelské pouto samotných autorů, ale třeba i přizvání dalších veteránů, Sokóła z WWO či Eurodela z Pio Squad. A nechybí ani mladá krev, Maniak a Dyzivv drží krok i pochodeň. „Mamuti“ nebudou zprávou číslo jedna na titulní stránce tuzemských žánrových listů, ale zároveň posluchač nebude litovat, když v ně vloží důvěru a vloží je do svého přehrávače. Možná škoda, že v tracklistu chybí alespoň jedna věc, která by v sobě měla přirozenou hitovost.

7/10