Momo – Dravec (2022; Nedám Sa Okoňovať Records)

Dlouhověkost v rapu se nevykazuje tak, že dvacet let nostalgicky přežíváš z jednoho alba a několika hitů, které omíláš v éteru neustále dokola ve víře, že se jich koncový zákazník nikdy nepřejí. Dnešní doba dokonce nutí interprety se neustále připomínat a jejich produkty pak se často mění ve spotřební zboží. Patří mezi ně i Momo? Dovolím si tvrdit, že nikoliv, neboť přestože nás alby zásobuje prakticky rok co rok, tak vždy můžeme naleznout celou řadu silných momentů, které mají potenciál zachytit se v mysli i díle než pouhou jednu sezónu.

Leží tu před námi další porce vyprávění ze slovenské metropole. Momo vzešel z pouličního rapu a i po letech ve hře si zachoval jejího ducha. Obsahová stránka tím dostává hned nespočet lákadel, stejně tak neopomenul pracovat na formě. Jeho práce se slovy, slabikami a frázováním by mohla být pro mnohé inspirativní a s čistým svědomím se dá označit za jednoho z nejlepších techniků u našich východních sousedů.

Pokud bych se ohlédl lehce zpět, tak album „Extras“ staré dva roky byla skvělé a nabídlo celou řadu důkazů, proč se těší v Čechách i na Slovensku takové pozornosti. I proto jsem byl loni lehce zklamaný, protože deska „MXI“ stála v jeho stínu, ačkoliv i ona se mohla pochlubit světlými momenty. Nyní je tu „Dravec“, který již názvem mluví sám za sebe. Je tu tah na branku, zdravý a drzý, léty prověřený, ale nezamrzlý v jednom bodě.

Rozhodně mě nepobuřuje, že se v tracklistu hned ve třech případech dává do stejného beatu, neboť nejen hosté výsledku dodávají zpestření. Když máš téma, na jehož adresu můžeš chrlit tuny bars, tak proč toho nevyužít. Pokud bych ještě zůstal u hostů jako takových, opět se jedná o zajímavou smečku jmen. Kromě etablovaných značek tu máme i novější tváře, ale to rozhodně neznamená, že by nás přítomnost Hard Rica nebo Bobbyho Blaze vytrhávala z posluchačského kontextu. V případě druhého zmíněného naopak můžeme pokývat, že pomohl vytvořit velmi silnou záležitost „Star“. A koho jiného přizvat na afro trap z domácího prostředí, když volba nepadne zrovna na Erika Tresora? Michajlov byl sázka na jistotu, přesto to výslednému dojmu na kvalitě neubírá, spíše naopak.

Obsahová stránka není nikterak revoluční, ale těží ze svého osobitého zpracování. Momo potvrzuje svou roli dravce na scéně, který moc dobře ví, že bez tvrdé práce nejsou koláče. Na březích Dunaje si prošel světlejšími i tmavšími momenty svého života, které nemá problém otisknout do své tvorby. I to utvrzuje věrohodnost interpreta, přidává mu to body navíc. Tvrdý kluk vychovaný ulicí však nemá problém ventilovat city ve velkém, což dokazuje jeho láska k rodině a také k hudbě takové. Řemeslu, které jej vysvobodilo z bludného kruhu praktik na hraně a dovolilo mu žít naplno. V jeho případě to byl i nebyl rychlý vzestup od samotného začátku, ale důležité je, že mezipatra byla natolik stabilní, že při slabším momentu nepadal až do přízemí.

„Dravec“ je rozhodně adeptem na to, aby se uhnízdil v elitní společnosti adeptů na slovenskou rapovou desku roku. Kvituji navíc i fakt, že Momo tentokrát nevsadil na hubenější tracklist, což dokládá, že stále má v hlavě nespočet nápadů. Na některé z nich možná velmi brzy zapomenu, ale k některým se mile rád vrátím. Pro posluchače se nejedná jen o opis úspěšného interpreta, ale možný zdroj inspirace ve svém životě. Nemusíš jít v jeho šlépějích, ale pomůže ti vyvarovat se některým chybám.

8/10

Originál alba „Dravec “ si můžeš pořídit na shopu RukaHore.sk.