hledat

Tags:

Marpo – Backwoods Bred (2021; Universal Music)

Sdílej

Člověk se občas vnitřně ptá sám sebe, zda to se zatížením své mysli a organismu trochu nepřehání. Ve volném čase odmazává resty, nakládá si na svá bedra nové výzvy, protože stagnovat nedokáže a naskytnutý relax jej přistihne v roztěkaném stavu, ve kterém se nudí a nervózně přešlapuje na místě. Někdo by to bezmyšlenkovitě označil za workoholismus, ale každý umělec v jakémkoliv oboru moc dobře ví, že je to vlastně vnitřní hlas, který vám nedá chvilku klidu a nenechá vás vydechnout. Ta chuť se posouvat, vyvíjet, zapálení pro věc, plamen v hudebním srdci, který nevyhasne ani tehdy, kdy se z pouhého hobby stává denní chléb. Užil si Marpo již své nejlepší léta na vrcholu, anebo se vybičoval k nové výzvě, která jej opět o něco více přiblížila k nesmazatelnému vystoupení ze žánrových břehů bez nutnosti převlékat kabáty a zavděčit se za každou cenu?

Žijeme mezi horami, kde se úspěch neodpouští. Ať už se na výsluní usadíš tvrdou prací anebo jen tak jako náhodný kolemjdoucí, který k číslům a přišel jako slepý houslím, v Čechách to zvyšuje pravděpodobnost toho, že budeš pod drobnohledem špehován a místo uznalého pokývnutí se budou hledat nedostatky, které by ti mohl každý triumfálně omlátit o hubu. V případě Marpa byla ta hranice vždy tenká, přesto nepochybuji o tom, že svůj revolucionářský boj započal již na samotném startu v dobrém úmyslu a chuť se odlišit v něm přetrvává dodnes. Pro mnohé má ale „bohužel“ dar experimenty přetavovat ve zlato, které mu mohou kolegové ze scény jen tiše závidět.

Nevybouřený mladík bijící se v ulicích ve jménu pražské Sparty, drzý floutek hladový si to na majku rozdat i se služebně staršími velikány tuzemské scény… těch momentů by se dalo najít nespočet, kdy vybočoval z davu. Vlastně bych raději pátral po momentech, kdy splynul se scénou. Neřekl bych, že Marpo byl před všemi vždy o krok napřed, jen to chtěl zkusit po svém, nekráčet po umetené cestičce. Z rodiny výrazného muzikanta, obklopen hudbou jako takovou, čmuchal po samotné podstatě osvojení řemesla nikoliv jen ve škatuli „odříkavače zakletého v opakující se rytmické smyčce“.

Při pročítání bookletu člověk přemýšlí, kde interpret nalezne sílu se vybičovat k novému dílu v časech, kdy mu okolí nevěří. Není to na rapové scéně poprvé, pár překvapení nás již zasáhlo, ale o to hřejivý může být výsledek. Ať už dopadla druhá týmová deska jakkoliv, já bych ji nehodnotil jako úplný průser. Na TroubleGangu mi nikdy nevadil obsah, který k nám promlouval, ale občas mi jej kalil způsob, jakým byl servírován. Asi bych nehovořil ani o nutnosti se zalíbit, proplouvat žánry ve snaze být opěvován ze všech stran, ale vnitřní nutnosti být hudební, vykázat tu lásku, ale i talent, což v konečném součtu může být možná lehkým kamenem úrazu, když není předem jasné, na koho je artikl cílený.

Zaujal mě citát Marcuse Trana v bookletu: „Na rap moc metalový, na pop moc rockový a na rockovou scénu moc rapový.“ Člověk by si mohl říct, že si to i samotní autoři uvědomují, přesto se mi do rukou dostává opět barvité dílo, kterému nechci nic vyčítat po rapové stránce, nevadí mi ani prozpěvované refrény, či tzv. country rap, na který mnozí ukazovali prstem. Že to na první pohled trochu připomíná českou verzi Yelawolfa? Asi mi to zásadní vrásky ve tváři nedělá, stejně jako fakt, že se chvílemi ztrácím v rovině bažinaté atmosféry příběhu Louisiany a pravdivého opisu života v tuzemských nížinách.

Oceňuji chuť se rozeběhnout opět čelem proti zdi a čekat, co se stane. „Backwoods Bred“ rozhodně nemůže být přijato negativně, ale jako fanouška rapového žánru mi občas ty kytary a rockové pojetí trhají uši. Především pak v pasážích, kdy jsem s většinou zvukové stopy v pohodě, aby se pak objevil přechod generující onanování živých nástrojů demonstrujících skutečnost, že se nejedná jen o žánrové smyčkování v PC. Kdy mě ta poklidná atmosféra synergie rapu a country s prvky popu dostává do přemýšlivého stavu, ze kterého mě probudí právě ta nutnost ukázat, že tohle je hudební dílo. Něco jako snaha bratrů Dufferů recyklovat osmdesátky v seriálu Stanger Things, stejně takový dojem na mě budí ty pro mě zbytečné kytarové mezihry v zemi, která se už pár let snaží vymanit z nálepky “knedlíkářů a kytaristů”. 

Jak jsem již naznačoval, album vnímám obsahově jako dvě roviny, které se snaží proplést v jeden příběh. Máme tu velmi osobní odhalení a vnímání autora, ale i chuť navodit atmosféru bažin z Ameriky, tamního života a smýšlení. Upřímně si nevzpomínám na moment, kdy by deska Marpa vykazovala tolik odkazů na víru nikoliv v sebe sama, ale Boha a křesťanství jako takového. Reflektuje to vnitřní boj, ale občas se ztrácím v rozeznání a rozdělení těch dvou rovin. I proto Marpo začíná booklet slovy, že tohle album věnoval sám sobě, protože se znovu našel.

Výběr hostů vsází na vyzkoušené tváře, ale jejich přítomnost rozhodně není na škodu. Celkově mi v kontextu výsledného zvuku lehce nesedí společná věc se Separem, za což však přizvaný Slovák nemůže. Z pohledu hostů by to ale možná chtělo přivést něco nečekaného, co všechny přiková na židli, aniž by se jednalo o „PVC industriál“ vyvinutý podmazávaním velikánů. TG je rodina, tam se jisté mantinely chápou, ale při sólo projektu je možné experimentovat nejen se zvukem a obsahem, ale i s pozvánkami do studia. Pokud jde o mé favority v tracklistu, rozhodně se nebráním opětovnému darování času při poslechu věcí „Dospělí“, „Sinner“, „1999“, „V plamenech“, „Outlaws“ či „TG Navždy“, pokud pominu některé závěry skladeb.

„Backwoods Bred“ je vyspělou deskou, která je na tuzemské břehy velmi atypicky pojata. Český rap, který nezní jako český rap, ačkoliv se zaobírá totožnými tématy. Vždy záleží na zpracování, které v tomto případě jasně demonstruje, že i v téhle kombinaci může být lákavé. Jako rapový fanoušek, který od mala neměl rád nástrojovou agresi, která má tendenci především v rocku vyvolávat umělou gradaci, bych se vyvaroval rockovým pasážím, které mě z poklidného rozjímání vždy plně probudily. Možná, že to ale budou plusové bodíky pro publikum, které by si k Marpovi jinak hůře hledalo cestu, ale bez hledání alibi a řečí o vývoji by se nemělo zapomínat na základnu, která pomohla při vzestupu, když tu nejsou stále ambice opustit plně břehy žánru a zacílit primárně jiným směrem.

8/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1