Konex – Supernova (2021; Ruka Hore)

Nesčetněkrát jsem kolem sebe zaslechl názory typu „vše má svůj důvod“, ale občas si u některých momentů pokládám otázku, zda se nejedná o zbytečně vyvinutou aktivitu. Pravdou je, že by bylo sobecké a krátkozraké nenechat živý organismus dýchat, ale mnohdy je možné zpozorovat, že mu je přisuzováno až zbytečně moc pozornosti. Co vlastně v dnešní době vyhrává? Kvalita hudby to rozhodně není, neboť i obal bez vnitřní užitné hodnoty triumfuje na plné čáře, jednoduchý, ale cílený marketing a schopnost artikl prodat. Koncový zákazník to žere, nevnímá podstatu, že vlastně kupuje zajíce v pytli, ale nadšeně sleduje své bohémy, kvituje jejich outfity a image, jejich schopnost zaujmout. A tak se ptám vlastně neustále sám sebe, jestli se již miska vah s hodnotami umělce nepřemístila definitivně do míst, ve kterých už dříve vyčítané prohřešky dnes už ani nelze skloňovat…

Někdejší člen labelu Milion Plus vydává první desku a stojí sám na svých nohách. Možná bych ale aktuálně volil spíše slova „stojí na svých uších“. Za sebou má celou řadu referencí a kladných ohlasů z minulosti, ale dokáže obstát sám za sebe? Významná slovenská tvář v disciplíně tvorby beatů, ale stále nepřesvědčivý rapper, který zatím neprokázal tak čitelné charisma, abych z jeho rukopisu chcal za běhu aktuálním tracklistem.

Na samotném startu disku jsem asi nepochopil definici supernovy, kdy autor mluví o něčem obrovském, ale zároveň dle technické specifikace odprezentuje, že se jedná o poslední stádium hvězdy před jejím zánikem. Jak ale něco může být označované za zářivé, dokonce hluboce zářivé, když tomu tak ve skutečnosti není? Jedná se navíc o prozření, že nic lepšího z něj už nemůže vypadnout? Už jsem si tak trochu zvykl, že rap je žánrem plným ega, kdy se každý předhání v definování své nesmrtelnosti, ale mělo by to mít svých hranic. Však na celém albu, které čítá chudých deset skladeb, nám je nesčetněkrát připomenuto, jak skvělou má Konex flow.

S barvou hlasu a frázováním by člověk asi neměl úplně problém, i když se nejedná o nic průlomového, ale obsahově se jedná o generátor náhodně poskládaných slov a parafrází na obhájení své dokonalosti. Pozornost této desce získají především přizvaní hosté, nebo Sergei Barracuda, Separ, Majk Spirit či Stein27 jsou v kurzu, ale ve skladbách je jednoznačně patrné, kdo tahá za kratší a naopak delší kousek lana. Třeba taková skladba „Party Je Safe Keď Sme Tam My“ ve mně mísí hned celou řadu pocitů, kdy si už říkám, zda se jedná o najetí na vlnu soundtracku z filmu Klub sráčů či doslovná inspirace soundtracku z britského filmu Trainspotting (Underworld – Born Slippy). Abych zase ale jen nekritizoval, tak třeba „Idem long“ i přes svůj nažehlenej kabát funguje.

„Supernova“ je dílo, které si hraje na božskou flow a nespočet podob a poloh, ale ve finálu se jedná o těžce masírované spotřební zboží, které prakticky nikoho nezajímá, pokud v názvu není také zvučný host na mikrofonu. Samozřejmě na scéně můžeme nalézt spoustu jmen, které jsou kvalitou daleko za Konexem, ale také jich je mnoho, které si rapovou disciplínu osvojilo mnohem lépe. Doporučuju se zaměřit na generování beatů, ze kterých se vyrábí hity, než se pokoušet vyšplhat na vrchol sám. Na druhou stranu to chápu, že ego strádá, když je všeobecně známo, že producent je vždy ve stínu rappera a nedostává se mu takového kreditu.

4,5/10