Sdílej
Na dobré album si musíš počkat. Silná deska musí nejprve uzrát v mysli autora, poté byt zhmotněna ve studiu, aby pak zacílila na koncového zákazníka. Nějakej ten pátek je to také o tom mít schopnost svůj artikl adekvátně promovat a upoutat směrem k němu pozornost. Je naivní se domnívat, že s mixem a masterem v rukou už máš vyhráno. Kultovní deska vychází jednou za deset let, nesmazatelně se vryje do tvé hlavy jako mozkoužrout. V tracklistu nalezneš nezapomenutelné hity, silné momenty, zásadní chvíle, které posunou scénu nějakým směrem dál. A pokud se jedná o debutové sólo „Dvojí agent“ jména JPQ008, tak to zcela jistě tento případ nebude…
Stejně jako každá mince má dvě strany, tak i každá myšlenka může mít dva úhly pohledu. Na jednu stranu jsem vždy kvitoval chuť být jiný a vydávat se trochu jinou cestou, ale mnohdy je to na úkor talentu, kdy si interpret hraje na schovávanou s poselstvím, které chce odeslat do éteru. A pak se nemůžeme divit, že spousta těch ukřivděných a necharismatických lopat pak směle do světa vyřvává, že jejich nepochopení pramení z toho, že dělají underground.
Někdejší součástka partičky Podpultura patří mezi starší vlky, ale povědomí o jeho hudební aktivitě je velké asi jako počet preferenčních hlasů KSČM v nedávných volbách. Pod upgradem svého pseudonymu z Jeana Paula Quassiera přichází jako JPQ008, aby nám prezentoval svou detektivku. Výrazný odklon od starších věcí se nekoná, stále se rádo tlačí na pilu, hází se dvojsmysly do placu ve snaze vyrobit si barevný svět. JPQ ale není James Cole a jeho generátor náhodných slov ve společném rýmu občas ruší z poslechu, vyvolává pointové otazníky.
„Dvojí agent“ rozhodně nejde s proudem. Od úvodních minut je patrná chuť experimentovat nejen s flow a obsahem, ale podobnou cestou se autor vydal i při výběru podkladů. Přizvaní hosté jsou na stejné vlně, jen umí v metronomu surfovat o něco zdárněji. V konečném součtu se pak jedná o tracklist plný egotripu a potvrzování své oscarové role na scéně, přestože má autor za sebou jen pár castingů. Záblesky reálného života překrývají stohy fikce, jakoby i sám autor působil lehkými příznaky schizofrenie. Po několikátém poslechu jsem nabyl dojmu, že veškeré naděje padnou za oběť armagedonu.
Sečteno, podtrženo, mám před sebou desku s beatmakery a hosty z druhé ligy. Do výsledku bylo zřejmě poměrně investováno, ale nepředpokládám, že by se tato investice vrátila. Pod dohledem Tomáše Sochůrka ve Studiu Jižák se nakonec zrodil výsledek, který není úplným průserem, ale taktéž ani nikoho nějak extra nezajímá. Před lety se o Podpultuře hovořilo jako o tělesu s velkým potenciálem, ale sólová výprava ho nepotvrdila. 007 zůstane ve službách jejího veličenstva určitě populárnější a uznávanější, ale kde nevznikají průměrné desky, nemohou pak být doceněny ty nadprůměrné.
3/10
Už jsi četl?
