Joshua – Polijem a bude (2024; CMD)

Asi by se mnou mohl nejeden čtenář souhlasit, že bychom se nebránili v rapu větší dávky energie. Z mnohých skladeb i desek je cítit vyčpělost a plutí setrvačností, když pomineme pár singlů, na kterých to stojí. Často postrádám ten přenos, schopnost interpreta vrýt odkaz do své zvukové stopy, která nevyšumí ve vzduchoprázdnu a dotkne se mě na druhé straně. Nezáleží na tom, o jakou hudbu se nyní přeme, ona přeci nemá hranic, ty hranice si vytváříme my ve svých hlavách. Nezlobil bych se prostě za více charisma, autentičnosti a emocí. A jak si stojí debutový rider z CMD Joshua? Zanechá v nás jeho tracklist „The Butterfly Effect“ jako ze stejnojmenného filmu z roku 2004?

Tak jako nebudeme se přít a zasekávat u toho, proč současná doba přeje tolik Drill music a proč drill zatěžuje krční páteře mladších žánrových posluchačů. CMD to stejně jako 58G pochopili hned v zárodku a vystoupení z komfortní zóny nese ovoce, když se syrový rytmický UK sound přetavil v pohodlné tenisky.

Joshua se vydal na sólovou misi, Erne100 zůstal stranou kromě dvou věcí, a debutový přístup si zaslouží minimálně pozornost. Příběhy z pokoje, byznysu v ulicích, prioritách a hodnotách autora, ale i nutnosti mít v některých chvílích ostré lokty a nebrat ohledy. Musím uznale pokývat při storytellingu skladby „Back in days“, ale pozadu nezůstává ale ani třeba „Služební cesta“. Pokud jste hltali každé slovo Smacka při vydání jeho manuálu na vytvoření Molotovova koktejlu, pěstitelé ocení okénko „Receptáře prima nápadů“ skrze skladbu „Bílej jak stěna“. V neposlední řadě pak cením atmosféru, která se dere v závěru z věcičky „Venom“.

Polovička smečky CMD trefila hřebíček na hlavičku i v momentě, kdy využila přítomnosti sloveského úderníka Luca Brassi10xe. Pozadu není ale ani jeho parťák Erne100, Blako či Robis Hood. Vraťme se ale k tomu podstatnému, proč je deska „Polijem a bude“ ve své podstatě stejná jako mnoho dalších, ale zároveň i jiná a živelná oproti ostatním.

Prvním dílkem úspěchu jsou určitě hudební produkce. Drill music vsází na chytlavou a tvrdou melodii pomocí basů, která šlape sama o sobě. Dalo by se říct, že se interpret pak může už jen vést na beatu a slavit úspěch, ale to by bylo pro Joshuu asi málo. Přihodil lahodné koření v podobě flow a čisté techniky, která sedí. V neposlední řadě pak nastolenou atmosféru dokresluje svým temným obsahem, který je osobitě zpracovaný. Jasný důkaz, že i z běžných témat jde ještě vymáčknout něco, co se vlastně okolí svým způsobem vymyká.

„Polijem a bude“ vykazuje třinácti stopou jízdu, která mi připomíná film „Velký Gatsby“ křížený s ideou dalších snímků „Chlast“ či londýnské žánrové záležitosti „Kidulthood“. Ono je to v konečném součtu celkem přísné, nejen k posluchači, ale vlastně i autorovi samotnému, ale jako celek to funguje jako složené puzzle, kde by jediný chybějící dílek bil do očí. Energie z toho cáká více než z natlakovaného Red Bullu a vlastně mě ani nepohoršuje fakt, že autor by mohl mít na mravnostním místo trvalého pobytu.

7/10