Jazzy Le Pazz – Život je Pazz (2024; JLP Forbidden Soundz)

Pohnutky k vystoupení z komfortní zóny pouhého posluchače a odstartování vlastní hudební cesty jsou různé a také se liší přístup a pracovní nasazení. Ve hře je celá řada faktorů, které ovlivňují tvůrčí apetit a chuť se prodat na trhu, stejně jako záměr a účel své tvorby. Někoho uspokojí vysypat do zvukové stopy své myšlenkové pochody, jiní jsou schopni ohýbat své hřbety s vidinou větší pozornosti a někomu to jde od přírody všechno samo a rochní se na vlně přízně. Kromě etablovaných jmen sem tam vystrčí růžky jméno neznámé s cárem popsaným až po poslední řádek, které může v konečném součtu nabídnout posluchači více než by bylo na první kontakt očekáváno. Je to i případ jižní spojky Jazzyho Le Pazze?

Je mu třiatřicet a ve své podstatě nemůžeme mluvit o debutu na scéně, jen toho v kategorii releasů. Na jihu Čech holduje podobným zvyklostem jako před lety Dizzastar a v historii už svou stopu kdysi otiskl pod pseudonymem Merci, potažmo v rámci teamu LO3. Jazzy Le Pazz není žádným nováčkem, jen vlivem některých okolností a životních etap tvořil spíše do šuplíku než do tuzemských přehrávačů. Můžeme mu to vyčítat? Při poslechu nové desky možná ano, na druhou stranu každý má své priority jinde.

Stejně jako mnozí neví, co se stane dneska, natož pak zítra. Jisté ale je, že „Život je Pazz“ je sympatická a pohodová záležitost pro všechny milovníky relaxace u hudby. Postupně nám dávkuje svůj tracklist, který v sobě ukrývá i několik zahraničních pozdravů, zdejší posluchači však soustředí pozornost především na něj samotného. A oklikou se vracíme k tomu, že možná těch tři sta či více šuplíkovek pomohlo k tomu, že tahle deska nesmrdí jak kádě plné kaprů o Vánocích před markety.

Ve své podstatě se nedočkáme v obsahu příliš revolučních témat, zato myšlenkové pochody udržují pozornost a budí další myšlenky na druhé straně. Tenhle autor už má nějaký ten pátek v hudební branži za sebou, což se odráží v ohlížení a nahlížení na některé věci. Urovnané priority a holý fakt, že to není třeba tlačit na sílu, vedl k tomu, že tu máme možná i adepta na skromné překvapení roku. „Život je Pazz“ to bude mít na trhu složité a nedostane se do každé domácnosti jako leták v poštovní schránce, ale tam, kde bude přivítán, jej ocení s otevřenou náručí.

Jazzy Le Pazz je v rytmu přesný, v tématech trefný a přirozený. Pokud tu máme hudebně starší posluchače, kteří hořekují nad nabídkou aktuálních titulů, možná vrásčité tváře trochu pookřejí. Rap o rapu, rap o osobním vývoji a rozvoji a rap o životě, který se vlastně netočí jen kolem rapu. Některé momenty mě nebaví díky svým hudebním podkresům, jiné jsou ale sympatické a libozvučné. A jak už to v hudebním světě bývá, pestrost v konečném součtu nabídne možnost vystřelit vícero směry.

Pokud mám brát „Život je Pazz“ jako připomenutí, že tenhle starej vlk tu je a aktivnější do dalších dní bude, tak to beru. Nostalgický nádech a střídmý náhled do každodenní reality floutka, který vyrostl v našem oblíbeném žánru, neurazí. V případě větších ambic je ale třeba ještě celou řadu hran obrousit a najít tu hlavní přísadu, která zajistí adekvátní pozornost.

6/10