hledat

Tags:

Jay Diesel – Nomád (2022; Blakkwood Records)

Sdílej

Nemusíš bejt zrovna součástkou motorkářského gangu Sons of Anarchy, abys měl právo vyznávat filozofi nomádů. Pokud chvíli nepostojíš na místě a dokáže tě uživit práce přes internet, spadáš do kategorie poslední roky označované jako digitální nomád. Někdo vsází na jistotu, nevytáhne celý život paty z jednoho města, jiní zase potřebují neustále objevovat něco nového. Nemusíš mít ale rodný list z Mongolska a procestovat svět křížem krážem se svou jurtou, aby sis zasloužil titul kočovníka. Stačí párkrát vyjet z Rychnova nad Kněžnou jako Jay Diesel, třeba směrem k Orlickým horám, a už ti toho „Nomáda“ nikdo neodpáře.

Jaká lákadla takový život nabízí, že je možné ve světě naleznout miliony lidí, kteří vsadili na tuto kartu? Tím hlavním bude především volnost, svoboda, možnost vydat se jakýmkoliv směrem bez toho, aby tě společnost za tvou volbu pohlavkovala. Stále ale řešíme přesuny z geografického pohledu, přitom takové nomády můžeme naleznout i v každém hudebním žánru. Stačí jen chuť vystoupit z komfortní zóny nalajnovaných zaběhlostí a vydat se vlastním směrem. Dělat hudbu po svém a nesvazovat se předsudky, kritikou, konkurenčním bojem či marketingovými propočty. Někdy stačí čistá láska k řemeslu a děj se vůle boží. Takový vizionář ale musí v drtivé míře počítat s tím, že to, co pro jiné znamená zdroj obživy, pro něj bude koníček, který nebude sypat, spíše požírat nadbytečné bankovky a čas.

Dlouhých dvanáct let od posledního alba „Deset“ či pokračování mixtapu „Diesel Trucks Mixtape“. Patrně největší spáč labelu Blakkwood měl jiné priority, ale láska k hudbě nevymizela. Byla tam již na startu milénia ještě v roli Kunnyho v rámci kolektivu D.Real.C. Jedna z nejstarších tváří tuzemského rapu, východočeský Klekí-petra a milovník adrenalinových sportů. Na svém kontě má celou řadu skladeb, které zlidověli, ale ne nadarmo se také říká „sejde z očí, sejde z mysli“. Jay Diesel může děkovat rapovým bohům, že starší tuzemské publikum zase tolik nezapomíná, ale samozřejmě by měl lepší výchozí pozici, kdyby o sobě dával vědět častěji. Dle výpovědi skrze album „Nomád“ se však nabízí otázka, zda měl během poslední dekády choutky tahat za nitky vlivu. Já bych se spíše přiklonil k variantě, že starému vlkovi chyběl majk a ten výrobní proces.

Přes dvacet let ve hře je znát skrze zkušenosti navíc je neoddiskutovatelné, že u značky Jay Diesel vždy táhla také barva hlasu, hlubokého a úderného. Na škodu nebyla ani chuť se vyvíjet, opisovat svůj příběh, ale nezůstat u jednoho druhu přednesu, jednoho tónu hlasu. V případě „Nomáda“ necítím jen chuť se připomenout, ale ukázat, že se samotný autor někam posunul. Hraje si s hlasem, ať již jde o pouhé melodie či koketování se zpěvem, po tematické stránce se jedná také o pestrou paletu. Možná, že v tomto případě je osmnáct stop až moc tučné sousto, ale jako odrazový můstek do dalších dnů to funguje. Pokud tedy nebudeme na další album čekat zase dvanáct let a nebude se nahrávat v domově pro seniory.

V dnešní době, která přeje spíše singlům, se už příliš nehraje na disky, které by byly silné od začátku do konce. Světlejší momenty střídají ty tmavější, na podstatnou část tracklistu se po pár týdnech zapomene. Nebudu tvrdit, že všechny skladby z nové desky Jay Diesela budou skloňovány i za rok, ale máme tu pár věcí, které si rád pustím i s odstupem. Stačí zmiňovat singl, který nese název jako samotné album. Nechybí zde hymny pro poctivé kuřáky zelené byliny a příjemný nádech má i věcička „1000 a znovu“. Své si najdou i milovníci vážnějších témat a člověk zvídavý se dozví i něco dosud nevyřčeného ze života Kunnyho.

Řešit, jestli je album „Nomád“ kvalitní, asi není na pořadu dne. Svou kvalitu rozhodně má a dojmy budou spíše o vkusu každého jednotlivce. Má potenciál upoutat pozornost, Jay Diesel nehledal berličky v podobě početného davu hostů, chtěl obstát sám za sebe, přesvědčit, ale i dokázat si, že stále má co nabídnout. Možná nemá tah na branku jako o generace mladší kolegové, kteří disponují „kompletním balíčkem“ a neustále se připomínají. Jenže máme rok 2022 a rap už dávno není jen pro náctileté. Část publika s žánrem vyrostla, zestárla a je nutné ukojit i její poptávku na trhu. Tohle album si o pozornost přednostně neřeklo, ale dostane se mu. V jaké míře, to ukáže až čas.

7,5/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1