Sdílej
Minule jsme hledali nejlepší album Tim Doga a nyní se v rámci nového seriálu, podíváme na zoubek Ice-Tmu aka Tracy Marrowovi. Z televizní obrazovky ho zná i Vaše babička, je mu 65 a patří k prvním, kdo odpálil rozbušku pod soudkem střelnýho prachu s názvem gangsta rap!
Když Ice-T prvně slyšel „Rappers Delight“ bylo mu okolo dvaceti let. Tehdy se vydal na dráhu Mcho. Měl zkušenosti z východu, i západu, ze zločinu i businessu a naplno je zužitkoval ve své tvorbě.
Každý by měl vyjmenovat alespoň jedno, dvě jeho klasický desky, tak se na ně podíváme detailněji. Záměrně vynecháváme některé kompilace, collaba apod. a některé naopak popíšeme, jako např. desky s Body Count.
Ice-T – Rhyme Pays (1987)
Obecně se má za to, že Ice Tho „6 ’n’ The Mornin’“ a Schoolly Dho „P.S.K. (What Does It Mean)“ jsou dvě skladby, které odstartovali gangsta rap. To je pravda a proto platí, že je Ice Tho debut „Rhyme Pays“, na kterém se profláklá „„6 ’n’ The Mornin’“ nachází, naprosto klasický. Je to dobré album i mimo rámec gangsta rapu? Při vydání nesklidilo víc než průměrné recenze, nicméně je to nutné brát v rámci kontextu doby, kdy se cokoliv, co vzešlo mimo east coast, nebralo příliš vážně. Což právě Ice T změnil. Ve svých skoro 30ti letech měl za sebou jak pouliční zkušenosti, tak např. i čtyřletou vojenskou praxi. Nabídl rapu něco, co tu dosud nebylo. Chladné a zajímavé rýmy z pouličního života, z pasáctví a celkově skladby o nebezpečí a zločinech, o kterých nebylo pochyb, že ví dost. Už si odbyl i pár electro klubových singlů a to z něj vytvořilo velmi silnou rapovou personu a jeho hudbu obohatilo o filmovost. Produkce od Dje Afriky Islaama, neboli chráněnce Afriky Bambaaty, dodaly desce správnou vyváženost mezi east a west stylem a byly energické a nadupané. Není to Rick Rubin, ale účel to splnilo. Je to skvělá deska, která i po tolika letech neztratila punc nadčasovosti. Ice v následujících dekádách vytvořil jistě lepší alba, ale tento debut je kult.
Oblíbené skladby: „6 ’n’ The Mornin’“, „Squeeze the trigger“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Rhyme Syndicate Comin’ Through (1988)
Rhyme Syndicate byla parta okolo Ice-Tho a patřili k nim taková esa jako jeden z dalších pionýru gangsta rapu – Toddy Tee, nebo třeba Everlast, Donald D, či Lord Finesse a Low Profile, kteří byli složeni z Dje Aladdina a W.C. Škoda, že jim to nevydrželo déle, než za tuto kompilaci. Ta není špatná, ale je to klasický labelový / posse mix sólo tracků, z nichž ale dominuje „I Need a Rolex“ od Toddy Teeho, což je west coast klasika. Jinak vcelku zanedbatelná kompilačka, pokud teda nejste do historie west coast hip-hopu.
Verdikt: Dobré (Ucházející. Deska neurazí, ale ani nenadchne. V katalogu umělce se dá přehlédnout)
Oblíbené skladby: „I Need a Rolex“
Ice-T – Power (1988)
Na „Rhyme Pays“ se Ice-T našel a na „Power“ už se rozjel na plno. Vrátil se s celou crew Rhyme Syndicate, s další a ještě lepší produkcí od Afrika Islaama a byl si jistej v kramflecích. Dissí rádia i LL Cool Je, baví sebe i posluchače a fascinuje svým nakažlivým přístupem. Zatímco je „Drama“ perfektní atmosférický gangsta track, tak „I’m Your Pusher“ je zase skvěle zábavná variace na tehdejší rapový „Say no to drugs“ trend. Nechybí ani vtipné skity, nebo poezie. O chlup lepší než debut, ne tak vytříbený jako následující releasy, ale stále klasika.
Oblíbené skladby: „Drama“, „I’m Your Pusher“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
Ice-T – The Iceberg / Freedom of Speach… Just Watch What You Say! (1989)
„Power“ byla úspěšná a nejprodávanější Ice-Tho deska (tehdy 200k, dneska platina) a s úspěchem přišla i kontroverze. Dobové novinové články hanily gangsta rap obecně a Ice-T byl první na ráně. Vadil explicitní jazyk. Zakazovali mu koncerty apod. Iceberg s tím naložil nejlépe jak mohl. Natočil další klasickou desku v řadě, kde je pro každého něco. Gangsta tracky jsou ještě barvitější a filmovější. Pokud dojde na palčivá témata, mluví Ice-T uvědoměle. Inspirován svými kámošu Public Enemy, si bere na paškál i politiku a pozvedává tak politický rap tehdejší doby na jinou úroveň. Zároveň roste coby MC, je ve svém prime timu, který ještě nějakou chvíli vydrží.
Oblíbené skladby: „The Iceberg“, „Lethal Weapon“, „You Played Yourself“, „Freedom of Speach“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
Ice-T – O.G. Original Gangster (1991)
V květnu 1991 představil Ice-T světu termín „O.G.“ a i jako správný O.G. tak na celém albu i rýmuje. Nezní jako dvacetiletý klouček z hoodu, který se vychloubá dealováním a střílením, ale o těch samých tématech mluví vyzrále a s dávkou uvědomělosti a hardcore politickým přesahem. Mimoto je album zábavné, velmi kvalitě odvedené a jako celekm funguje báječně. Na tomto klenotu představil svou novou velmi významnou kapelu Body Count, což je „rocková kapela s rapovou mentalitou“ a zasadil solidní úder hudebnímu průmyslu, čímž otevřel pomyslné dveře gangsta rapu do mainstreamu, které doposud nebyly zavřené.
Oblíbené skladby: „New Jack Hustler“, „O.G. Original Gangster“, „Body Count“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
Body Count (1992)
Od elektra, přes gangsta rap se Ice-T dostal až k heavy metalové kapele Body Count. Není divu, rock a metal poslouchal ještě před tím, než vyšly Sugarhill Gang. Paradoxně se zde naplno projevila Icova kreativita, protože ač nejsem odborník na kytarové žánry, tak mám pocit, že zde se textově naprosto vyřádil a jeho trefná tématika sedí k podkladům jako prdel na hrnec. Je to nářezové album a songy jako „KKK Bitch“,„Voodoo“ nebo „Evil Dick“ jsou správně metalové, zatímco „Cop Killer“ nebo songy, kde řeší např. drogy, jsou zase rapově naprosto v pořádku. Myslím, že album tehdy oslovilo jak heavy metalové, tak rapové publikum pro svojí odlišnost pro jednotlivé tábory a přesto si Ice-T zachoval svůj charakter a naopak se zde posunul o kus dál. Body Count nejspíš stáli i za rozvojem mnoha „rap metalových“ kapel.
Oblíbené skladby: „KKK Bitch“, „Cop Killer“, „Evil Dick“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro žánr)
Ice-T – Home Invasion (1993)
Legendární intro „Warning“ otvírá toto další klasické album v diskografii Ice-Tho. Těžko říct, které je lepší, jestli „O.G.“ nebo „Home Invasion“, u mě ale vítězí „Home Invasion“. Je zkrátka takové naducané. Pecky jako „Race War“ nebo „99 Problems“ jsou právem kultovní. „Home Invasion“ už je zvukově více devadesátková, Ice je na svém pomyslném vrcholu a album prostě šlape.
Oblíbené skladby: „Race War“, „Home Invasion“, „99 problems“, „Warning“, „That´s How Im Living“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
Body Count – Born Dead (1994)
Po rock-rapovým debutu přišla druhá deska Body Countu, která byla spíše heavy metalovější. Určitě je super (i když v druhé půlce ztrácí dech), ale jako metalový neandrtálec nedokážu plně ocenit její kvality. Vím, že mě baví, ale jestli bavila ve své době stejně i metalové, nebo rapové fanoušky? Těžko říct. Každopádně není to tak svěží jako debut, má ale více profesionální a tématické skladby jako „Shallow Graves“, nebo „Street Lobotomy“, které jsou fakt těžkotonážní.
Oblíbené skladby: „Shallow Graves“, „Street Lobotomy“
Verdikt: Výborné (Skvělá deska, ale k dokonalosti něco chybí)
Ice-T – VI: Return Of The Real (1996)
Tohle album znamená největší přeskok v Ice-Tho diskografii. Jinými slovy, od posledního po toto album se udála největší změna. Ice „byl odejit“ z Warner Bros. A uchýlil se do undergroundu. Obstaral si distribuční deal s Priority, ale zvukově bude od teď čistě undergroundový. Album není špatné, ale trpí srovnáním. Zvuk je najednou zcela devadesátkový, g-funkový, ale zas ne úplně. Produkce je analogová, hodně klávesová a místy kolísá. Ice by v této chvíli potřeboval áčkovou produkci, místo toho jsou beaty akorát nadprůměrné. To je škoda. Taky chybí humorová odlehčenost předchozích alb a je to až moc vážné. Zachraňuje to osobnost „ledového čaje„, protože není i nadále pochyb o tom, že dělá to, o čem je zcela přesvědčený, že je správně a to je dope. Existuje i jakási „demo verze“ s jiným bookletem a úplně jiným tracklistem, která je teda o poznání temnější a zemitější.
Oblíbené skladby: „I Must Stand“, „Rap Game´s Highjacked“, „Make the Loot Loop“, „They Want Me Back“, „Dear Homie“
Verdikt: Výborné (Skvělá deska, ale k dokonalosti něco chybí)
Body Count – Violent Demise (The Last Days) (1997)
Na nové desce B. C. se ubralo od sociálně kritických textů, respektive se zabalily do mnohem hardcorovějšího hávu, nejspíš aby uspokojili metalové hlavy, které u kapely nejspíš převažují nad těmi rapovými. Na škodu to není, ale pro mě jako rapového posluchače tím kapela trochu ubrala na kouzlu, která měla na prvních dvou albech. Je to sprostší, násilnější, drsnější a temnější, ale v podstatě zbytečně.
Verdikt: Dobré (Ucházející. Deska neurazí, ale ani nenadchne. V katalogu umělce se dá přehlédnout.)
Oblíbené skladby: „Music business“, „I used to Love Her“
Ice-T – 7th Deadly Sin (1999)
Sedmá sólovka je dost možná Ice-Tho nejslabší sólo projekt. Přesto není vůbec špatný, jen tomu chybí velkolepost a tah na branku. Má to pár dobrých stop a fanoušci zklamaní nejspíš být nemůžou, ale ve srovnání s jeho předchozími zářezy, je to opravdu spíše slabší počin. Možná je problém v délce, kdyby se trochu ubralo na tracklistu a přidal nějaký hit, bylo by to ono.
Verdikt: Dobré (Ucházející. Deska neurazí, ale ani nenadchne. V katalogu umělce se dá přehlédnout)
Oblíbené skladby: „Don’t Hate the Playa“, „Check Your Game (feat. King Tee)“, „Always Wanted To Be a Ho“
Analog Brothers – Pimp To Eat (2000)
Analog Brothers je kultovní kapela, přesto, že vytvořili pouze jedno album. All-star group, ve které se členové přejmenovali na Ice Oscillator, Keith Korg (Kool Keith), Marc Moog (Marc Live), Silver Synth (Black Silver) a Rex Roland, čímž naznačili o co jde. Analagovoá syntetická produkce a tvrdý rap. Album je geniální a ačkoliv je na každé skaldbě jiná sestava, album je ucelené a báječné. Všichni jsou ve formě, baví se a předvádějí undergroundovou špičkovou A-game. Naprosto klasické album, no doubt.
Oblíbené skladby: „Analog Brother’s Intro“, „Analog Technics“, „So Bad“, „We Sleep Days“, „Who Wanna Be Down“ …
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro hip-hop)
SMG – Repossession (2004)
Po čtyřech letech hiatusu se Ice ozval s další spoluprací. A nebyla tak vynikající jako u Analog Brothers. Přesto je obdivuhodné, že se Ice, ačkoliv vydělával miliony a běžně se ukazoval na obrazovkách ve filmech a seriálech, dokázal takle ponořit do undergroundu a neztratit ani punc ze svého věhlasu. On teda tenhle underground měl vzhledem k sestavě členů ambice být víc, ale nestalo se. Po boku Smoothe Da Hustlera, Triggera Da Gamblera a Marc Livea to vypadalo na nadějnou east / west coast spolupráci, ale utonulo to v průměrných beatech a nezáživném obsahu alba.Škoda.
Oblíbené skladby: „Repossession“
Verdikt: Dobré (Deska neurazí, ale ani nenadchne. V katalogu umělce se dá přehlédnout.)
Ice-T – Gangsta Rap (2006)
Dosud poslední plnohodnotná sólovka Iceberga vyšla v roce 2006 s ikonickým obalem i názvem „Gangsta Rap“. Jedinými slabinami alba jsou jeho přepálená délka a to, že si vrchol desky odbyl už úvodním bangerem „Gangsta Rap“. Po chvíli přijde i dost možná nejgeniálnější pasácká balada ever „Please Believe Me“ o které se ale dá říct, že je tím samým konceptem jako „Always Wanted To Be A Ho“ z 1999 (a taky vyšla na Repossession). Jinak je album supr, ovšem do úplné klasiky by to chtělo lehce prostříhat a nahradit vatu dalšími bangery nebo lepšími beaty.
Oblíbené skladby: „Gangsta Rap“, „Please Believe Me“
Verdikt: Výborné (Skvělá deska, ale k dokonalosti něco chybí)
Body Count – Murder 4 Hire (2006)
Nemastné neslané album. Údajně vznikalo na dálku jako back 2 back, kdy Ice T psal do předem vytvořených instrumentálek a to je nejspíš důvod chybějící chemie alba. Ale alespoň není v křeči jako předchozí a např. jako pozadí do auta může fungovat.
Oblíbené skladby: „Dirty Bombs“
Verdikt: Dobré (Deska neurazí, ale ani nenadchne. V katalogu umělce se dá přehlédnout.)
Black Ice – Urban Legends (2008)
Skrytý diamand Ice-Tho sólové tvorby! Teda alespoň částečně. Kdykoliv se Ice sčuchne s kýmkoliv z Analog Brothers, je z toho paráda. Tady se spolčil opět s Black Silverem (a Marc Livem na featech) a vytvořili sofistikované underground Cali album. Zvuk je typicky west coast vytvořený undergrounďáky, takže místy možná levný, ale míst zase opravdu zajímavý. Když pomineme to, že má album moc hostů a chtělo by to víc Icyho, tak se jedná o velmi svižný a zábavný album!
Oblíbené skladby: „Black Ice“, „West Way“, „Out There“
Verdikt: Výborné (Skvělá deska, ale k dokonalosti něco chybí)
Body Count – Manslaughter (2014)
Návrat Body Countu se i přes personální změny povedl na výbornou! Tohle album je po všech stránkách perfektní. Nechybí předělávky klasických hitů jako „99 problems“, ale i skvělé novinky jako „Talk Shit, Get Shot“ nebo „Institutionalized 2014“. Každopádně album nemá slabé místo, nebere si servítky a navrátilo Ice Tho a Body Count do hry!
Oblíbené skladby: „99 Problems BC“, „Talk Shit, Get Shot“, „Institutionalized 2014“, „Get a Job“
Verdikt: Klasika (naprosto zásadní album pro žánr)
Body Count – Bloodlust (2017)
Ne tak skvělé jako „Manslaughter“, ale furt super! Možná víc heavy metalové, ale nevadí, jede to parádně. Na albu se dokonce objevil Ice-Tho synátor, který si zde říká „Little Ice“.
Oblíbené skladby: „No Lives Matter“
Verdikt: Výborné (Skvělá deska, ale k dokonalosti něco chybí)
Body Count – Carnivore (2020)
Poslední album Body Countu je skvělé, lepší než „Bloodlust“, ale pořád ne tak razantní jako „Manslaughter“. Opět tu máme předělávky klasik jako „6 ’n’ tha mornin’“, „Colors – 2020“ nebo „Ace of Spades“ od Motorhead. Všechno funguje, kapela koncertuje a Ice-T je pořád relevantní.
Oblíbené skladby: „The Hate Is Real“, „Ace of Spades“, „Colors – 2020“
Verdikt: Výborné (Skvělá deska, ale k dokonalosti něco chybí)
Afrika Islaam & IceT – Uncut (2021)
Kruh se uzavřel a Ice udělal projekt se svým prvním producentem Afrikou Islaamem, o kterém obecně nebylo moc slyšet od 80s. Je to dobré? Ne, vůbec. První průser je, že ač Ice felí na obalu, tak je album spíše kompilace Afrikových skladeb, kde jsou pouze dvě s Icem (a patří k tomu nejlepšímu na EP) a najdeme zde sice i dva songy od Donalda-D (původní člen Rhyme Syndicate), ale je to jakási fúze dancehallu a hip-hopu a obecně ty Islaamovy beaty jsou při nejlepším slabé. Album ani není na streamech, dá se slyšet jen v pochybné kvalitě na Youtube a nebo zakoupit přes jakousi agenturu Extreme. Chápu, proč se na tom Ice-T podílel, ale vůbec nemusel.
Oblíbené skladby: „Dumb Nigga“
Verdikt: Špatné (Jednoduše zklamání. Je lepší album přeskočit)
Suma sumárum lze říci, že Ice-T měl za sebou silnou šnůru klasických alb v 80s a 90s letech, kdy tomu vévodí „O.G.“ a „Home Invasion“. Posléze nikdy vlastně moc nešlápl vedle a naopak si ještě zvyšoval kredit alby jako „Pimp To Eat“ nebo „Black Ice“. No a v 21. století se opět vyšplhal na vrchol pozronosti díky Body Countu, který právě ještě dosud přožívá svojí renesanci. Máme tu hromadu projektů, z nichž jenom několik je vyloženě slabých a to je úctyhodný výkon hodný pana MCho a pana O.G.ho, jakým Ice bezesporu je!
