Frayer Flexking – Hoodba (2022; Ruka Hore)

Austy 1 rokem zpátky

Často se setkávám s idealizováním našeho žánru a popírání faktu, že rap je v mnoha ohledech primitivní hudbou pro mladé. Sem tam se objevuje světlo na konci tunelu přinášející do hry sofistikované dílo, které nabízí svou nadstandardní stránku, ale rappeři nejsou souborem vysokoškolských profesorů a jejich koncový zákazník nechce sedět u hromady mouder stejně jako u školních učebnic. Chce se bavit. Postupem času jedna generace odrostla, jiná nastoupila a vzniká tu rozkol a nářky služebně starších posluchačů, kteří se vymezují vůči tomu, co poslouchají mladí. Ale nechceme přeci skončit jako naši rodiče a prarodiče a používat fráze typu „to za nás…“. To však nemění nic na tom, že i mezi novými interprety lze nalézt záblesky geniality, stejně jako tuny odpadu. Ne vždy je to však o obsahu, jak se žánr vyvíjí, a tak se mění priority a důrazy na osobnosti. Kde v tomhle pomyslném žebříčku hodnot a přízně sídlí Frayer Flexking?

Uklonit se pokorně před publikem recitovat fráze plné filozofických moudrostí v rapu příliš pozornosti nepřiláká. Už od počátků slovenského i českého rapu se preferovalo vybočení z davu, strhnutí tisíců očí směrem k sobě samému. Někdo má v sobě to přirozené charisma, auru, že nemusí tropit divadla, jiní jsou ale právě zase mistry v tom herním stylu. Nalijme si čistého vína, Frayer Flexking nebude nikdy nejostřejší tužkou ve slovenském rapovém penále, ale jeho krysí projev a drzost si zaslouží minimálně uznalé pokývnutí.

Zjevil se z čista jasna, přišel jako čerstvý vítr do jinak poněkud stojatých vod a svým mumble rapem si získal pozornost. To byl ten první předpoklad k úspěchu. Necílil na publikum obsahem, který by vyžadovali služebně starší posluchači, jen objevil to gró rap game a vytěžil z ní maximum. Výrazně mu pomohla i jeho činnost mimo stage, především pak v ringu a také slovními přestřelkami před samotnými zápasy. To je to, v čem je silný. Vzešel z ulice, což zní trochu klišé, ale kluci vyškolení dorůstáním na hraně zákona, mají v sobě tu dravost a drzost. A i když mi osobně nesedí Frayer Flexking jako člověk a asi bych v něj nemohl mít v osobním životě plnou důvěru, baví mě jeho impulzivnost a myšlenkové pochody, které neučesaně posílá do éteru.

Promítá se to i v samotném rapu. Jeho hlas je sice nezaměnitelný, ale příliš mi foneticky neimponuje, což však neznamená, že by se netrefil do beatu a nedokázal splynout s hudebním podkladem. Nové album „Hoodba“ to ostatně dokládá, i když s početným zastoupením hostů se nemohu ubránit dojmu, že jejich příspěvky poutají mou pozornost o něco více. Je tu ale ten trash talk, necenzurovaná mluva z ulice, která výsledku dodává to kouzlo osobnosti.

„Hoodba“ vykazuje prakticky všechna klišé, která dnešní žánrová mládež vyžaduje. Temné příběhy ze života, dávání hmotných statků na obdiv, stylizování se do vůdčí osobnosti, v tomto případě gangstera z tvrdého prostředí severního Slovenska. Pokud na tu game přistoupíš, nalezneš v ní několikahodinovou zábavu, která neurazí, ale po čase možná začne nudit. Nebude ale prudit, jak by řekli ti, kteří kategoricky obrátí zrak jinam.

Frayer Flexking je zajímavou tváří slovenského rapu, který rozděluje posluchače na nesmiřitelné tábory. Není se čemu divit. I já sám jsem se musel otevřít neprobádaným vodám a vykázat chuť rozšířit si obzory. „Hoodba“ nabízí celou řadu vtipných momentů, slovních obratů, které tě myšlenkami dostanou tam, kde mnozí z nás nevyrůstali. Na druhou stranu je to ale často také plytké, fádní a sterilní. A kde tedy v tomhle pomyslném žebříčku hodnot a přízně sídlí Frayer Flexking? Asi někde uprostřed, neboť jeho kontroverze je všudypřítomná i v pocitech, které při poslechu generuju. Minimálně mi dokázal, že lámat nad ním hůl by bylo krátkozraké a nasměroval mě početnou enklávou hostů na jména, kterým bych chtěl v budoucnosti věnovat více pozornosti.

5/10