Sdílej
Přízeň davu je vratká. Poslední léta jsme se vrátili do období gladiátorských arén, ve kterých si jednotlivci snaží získat publikum na svou stranu. I český rapový rybník je takové malé Koloseum, ve kterém každý zápasník prohrábne prsty zem a poté se změří síly s konkurencí. Historie nabídla již celou řadu schopných válečníků, kteří hned několik sezón přežívali, ale je nutné si znovu připomenout, že rozhodnutí je na davu i přesto, že můžete svou disciplínu ovládat na výbornou. Palec nasměrovaný k nebi (čti lajk) ti zajistí kredit, ale opačný směr tě staví na vedlejší kolej. Gladiátoři nemohou být jen obratní zápasníci, ale musí si umět získat pozornost a být miláčky publika. Bizarní doba, společnost stavící na primitivních hodnotách a ve finále i jednoduchý produkt, to je to, co vám zajistí úspěch. Kdysi dávno patřil Fosco Alma k nováčkům, který ochozy milovaly, ale čísla se vytratila, publicita vyprchala a i zkušený hrdina původem z Hradce Králové musí svůj status obhajovat v arénách, kde by nejvyhlášenější lídři šetřili svůj talent.
Možná jsem se v úvodu nechal trochu unést, ale pravdou je, že čísla, které se dostávají Foscovi, jsou celkem tristní s ohledem na zkušenosti a schopnosti. Na druhou stranu je ale také očividné, že bývalý člen MAAT dlouhodobě negeneruje skladby, které by poukazovaly na opak. Nikoliv kvalitou či výpovědní hodnotou, nýbrž s marnou snahou vzbudit zájem v generaci, která naslouchá jiným. A jak se mi zdá, tohle nebyl primární cíl při tvorbě nového disku. Pokud si pak nalijeme čistého vína, vybroušená technika kloubená s precizním sluchem z něj dělá aktuálně spíše tvář, která je mentorem druhých. Neznamená to ale, že by své rapové řemeslo měl pověsit na hřebík. Spíše naopak…
Příliš o něm slyšet není, ale aktivitou nešetří. Jeden z největších tuzemských hudebních workoholiků přispěchal na trh s třetím dílem ze série „Foscoismus“ čítající rovnou dvanáct stop. A přestože se nejedná o tučnou návnadu na potencionální posluchače, jedná se o velice zdařilou, a především upřímnou výpovědí. Abychom si tyto poznatky ještě více rozebrali, stačí si v přehrávači prolistovat výsledný tracklist. Neregistruji tu části, které bych v opakovaném režimu nechal běžet stále dokola, ale na druhou stranu celek jako takový funguje dobře jako kulisa a nejsou zde ani věci, které bych po třetím poslechu měl chuť vysloveně přeskočit.
Již od úvodních minut je patrné, že Fosco si je vědom svého místa. Netlačí na pilu, jen dál pracuje s talentem, který mu byl dán. To se odráží nejen v podkladech, ale i v technické stránce rapu. I proto je výsledná stopáž pestrou kapitolou dlouholeté tváře na scéně, která již nechce přesvědčovat o svém umu, ale spíše dává na oltář své hodnoty, svou hudební filozofii a přínos. Fosco nebyl nikdy zákeřnej hajzl, který by pro svůj úspěch obětoval okolí a drápal se přes mrtvoly. Možná ale právě lokty mu ve finálním součtu chybí k tomu, aby se těšil lepším číslům. I na novém disku působí v roli charismatického správňáka, toho, který tě nepodrazí, ale pokud ho pochčiješ, tak ti pomocnou ruku opravdu nepodá.
„Foscoismus 3“ se svým způsobem ani o čísla opírat nechce, spíše nechá nahlédnout do hudebního nitra autora, který má svůj svět a nehodlá jej přibarvovat tak, aby se zalíbil i druhým. Fosco si chtěl udělat desku po svém bez limitů a omezování. Mezi hosty je možné registrovat staré známé kamarády z branže, ale i nové tváře, kterým chce pomoci vyletět z hnízda. Přiznám se, že svými příspěvky mě příliš neoslnili Roleeex a Amco, naopak účast Jay Diesela je fresh překvapením, stejně tak přítomnost Tafroba. Dle přiložených schopností se nebráním ani okusit další materiály od Sleye či Fotra M.
Nový disk Fosco Almy nabízí pestrou kolekci jak po hudební stránce, tak i technické. Kvituji fakt, že autor ubral na plynu a v bubnech zní víc přirozeně. Největší devizou tohoto disku je však upřímnost a schopnost přijmout svou roli. Výsledný tracklist pak nevykazuje zásadní věc, která by ovlivnila další dění na scéně, ale sympaticky skloubí lásku k hudbě s nabitými zkušenostmi. Domnívám se, že „Foscoismus 3“ nevrátí autora mezi neobletovanější tváře na scéně, ale uspět by mohl i na adresách služebně starších posluchačů, kde byl v minulosti převážně odmítán. Fosco nahrál vyzrálou dospělou desku, produkt, který neurazí. Splní tento výsledek i plán, se kterým byla nahrávána, anebo obstará odrazový můstek k dalšímu nadechnutí? Možná je rap fakt hrou pro mladý zmrdy a po třicítce je alma mater si udržet svou klientelu…nevím, ale tahle role a přítomnost na scéně mě u něj baví.
6/10
