hledat

Tags:

Fobia Kid – Antihero (2020; Ruka Hore)

Sdílej
RUKAHORE_SHOP_BANNER

V dobách, kdy se hroutí ekonomika, vykazuje hudební průmysl zvýšenou aktivitu ve studiích. Koncertní půst je samozřejmě citelným úhynem příjmů, který je potřeba někde vykompenzovat. Zároveň se nabízí mnohem více času a prostoru nahrávat nové materiály, které lze zpeněžit. Nedílnou součástí je pak doprovodný merch. Ve chvílích útlumu společenské a kulturní zábavy domácí poslech zakázán není a je možná ještě více než kdy jindy důležité své zvukové hrdiny podporovat. Jedním z nich by mohl být i Fobia Kid, který je lačný po zelených bankovkách, přesto jeho druhé sólo nese název „Antihero“. Staví se do role outsidera záměrně, anebo se jedná o cílenou recesy, ke které měl vždy blízko?

Na první pohled i poslech charismatický zástupce slovenské mladé školy se vydává na další výpravu, ve které mu nejde o potvrzování nějakého postavení mezi kolegy, nýbrž o reflektování svých podnikatelských a společenských zájmu. Asi tím posledním, co jej zajímá, co kdo řekne na některý z jeho tahů či tracků. Nechce na sílu respekt každého, žije si svůj vesmír a věnuje pozornost tomu, čemu uzná za vhodné. Tenhle chlapec ze sídliska zná nuzné poměry, ale také moc dobře ví, jak voní blahobyt. Garážové zvuky jsou zde již poněkud na ústupu, přesto je rukopis stále čitelný a hmatatelný.

Fobia Kid vás ve své tvorbě nikdy nezasáhne svými hlubokými myšlenkami či přehnanou inteligencí, ale jeho přednostmi jsou především schopnost vtipně reflektovat dění kolem něj, ale i to, co se aktuálně odehrává v jeho hlavě. Právě podání a barvitý projev jsou i hlavní devizou tohoto disku, který vykazuje větší zapálení pro práci s hlasem a větší splynutí s instrumentální stránkou výsledku. Trolling na každém rohu, zapálený pro humor a nadsázku s tracklistem, který neurazí při živém přednesu žádného návštěvníka.

A to je asi i primární cíl autora, který svá alba nevydává proto, aby se nesmazatelně zapsal do historie žánru ve své zemi. Fobia žije přítomností a studiový materiál mu má pomoci upoutat pozornost v klubu. Odpovídá tomu i celková délka, která nenabízí příliš prostoru pro sdělení, ale vhodně doplní stávající koncertní repertoár. A tento potenciál „Antihero“ rozhodně má, neboť elektrické podklady s formou přednesu, kterou vykazuje, budou fungovat. I proto je obsah vyzývavý, koketuje na hraně mladické drzosti, ale taktéž drží krok se západním vlivem. I proto někteří označují Fobiu jako slovenského Travise Scotta.

Asi bych nevyčítal notnou inspiraci za velkou louží či na Ostrovech, neboť zde cítím vlastní rukopis autora a osobitou ventilaci svých postřehů. Nejedná se o imitaci, ale vlastní cestu v zapůjčených botách. I tak si tu cestu musíš ale vyšlapat, což Fobia dělá. Po pár letech na scéně a směrem, kterým se ubírá, by mě překvapil, kdyby patřil jednou k lídrům scény, ale své místo a speciální posluchačskou základnu si získal. Žánr je tak silný, jak je i pestrý, proto kvituji, že tu někdo jako on je. V klubu se k jeho koncertu rozhodně zády neotočím a věřím, že mi dá více, než jen poslech jeho druhého sóla.

5/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1