Sdílej
Pokud bychom si mohli vsadit na jednu kartu, na jistotu výhry bez obavy z výsledku, pak bychom mohli vytáhnout bankovky na adresu stinných životních momentů, které si i největší chlubilové nechávají raději ve svých báglech. Stalo se to asi každému, v očích je pak různá míra závažnosti, ale čistý štít v dnešní době prakticky neexistuje. Průsery jsou pro některé denním chlebem, pro jiné strašákem, kterým se snaží vyhýbat. A jak to pak dopadne, když se profesor Opia při hodině morálního kodexu rozhodne pár hříšníků vyvolat k tabuli a nechat je podrobit pravdomluvnosti?
Jaký by to byl ale příklad znalosti v oboru, kdyby sám lektor hned v úvodu nepředstoupil před dychtivý dav a nenasypal si na hlavu popelu, že by to stačilo na všechny namrzlé chodníky v Brně i jeho okolí. „Song pro všechny průseráře“ je jasnou demonstrací vize a záměru, že se nemá chybět ani dávka humoru a schopnosti si udělat i srandu sám ze sebe. Ne vždy je však všem do zpěvu, jak následně odhalí zbylé položky tracklistu.
Klekí-petra brněnské rapové scény prokázal nejen u samotného coveru svůj nadhled a schopnost dávat šanci i dravému mládí. „Velkej průser“ není deskou pro zaprděné čtyřicátníky, i když při příspěvcích součástek Naší věci ukápne nejedna nostalgická slza. To bych ale už zase předbíhal, proto se vrátím opět k prvním minutám a pochválím Dyzivva za jeho hlasovou i myšlenkovou vyspělost. Asi nebudu úplně fanouškem Hellwany, ale mohlo by se jevit jako velký průser označit její příspěvek za špatný.
A tím se pomalu vracíme k podstatě producentských desek, které mohou budit dojem necelistvého artiklu slepeného z početné smečky hostů a bubnů, u kterých jejich autor vlastně nebyl ani pánem situace. Opia však již prozradil, že neposílal každému velký pack beatů, proto se to odráží i na výsledku. Podmazy jsou pestré, důraz střídá rozvolnění, každý dokáže obstát a obhájit si, proč v něj byla vložena důvěra. Dalo by se s čistým svědomím říct, že tahle deska byla stvořena jinak, žádné desítky beatů, kdy ráz produktu nakonec určovali svou volbou hosté. Stále jsme se bavili o bubnech, ale samozřejmě, že to samé platí i u přizvaných jmen. „Velkej průser“ není plackou, která by vsázela kalkulem na etablované značky mezi publikem, ale nabízí i momenty, na kterých si budou ujíždět i ti, kteří zakopávají o naši kulturu jen sporadicky. Brno mělo protekci, ale už to není „Jízdní neřád“, aby byla sestava složena jen z odchovanců.
Putujeme dále tracklistem a dostáváme se k Michajlovovi, který vrací Opiovi vše, za co mu může být zavázán. Synergie mezi oběma byla již doložena na předešlé producentské desce, ale i přátelství připojilo nadstandardní složku spolupráce, tedy neojebat ani vteřinu, neboť ten druhý na tebe spoléhá. A je pak v konečném součtu jedno, zda je to aktuální „Michal“, dřívější věcičky „Hlavní nádraží“ a „Ústřední hřbitov“ či holý fakt, že při odpykání trestu si Snejky vzal na svá bedra dohled nad tím, aby mohla deska Michajlova „1991“ zamířit na prodejní pulty bez vrásek.
Příjemným překvapením jsou jména, která mnohým byla utajovaná až do vydání tohoto alba. Už víme o tom, že Opia spřádá plány s Evvie na hlubší spolupráci, stejně tak musí milovník humoru ocenit Atryho. Pro někoho bizár, pro jiného příjemná změna. Přesně tak se může jevit „B.A.L.A.D.A.“ v podání Lukáše Marečka. A pokud té srandy ještě nebylo dost, stačí se nechat unést na vlně zaběhlého humoru MC Geye.
A zatímco nelahodí jednomu to a druhému zase tamto, rapový fanoušek ocení verbální tlak, který Idea nabídl ve skladbě „Debil“ či zaběhlý prago standard od Kata skrze věc „Jak tohle skončí“. Rázem zjišťujeme, že tracklistem projíždíme jako nůž máslem a tak nějak nás nic neruší. A to nás teprve čeká finále složené z celé brněnské enklávy. Komu jinému by se to asi podařilo ukočírovat a přihodit jako bonus i legendární členy Naší věci. V závěru skladby mrazí a vyvolává to otázky, jestli není český rap od roku 2006 o něco ochuzen. Priority jsou někdy jinde, ale zároveň jasný signál, že to kluci i po letech nezapomněli jak jízdu na kole. A u partu Apoky je duchapřítomné, že i dnes je to zdatný básník, co by mohl vyučovat služebně mladší a talentem slabší. Ještě bych vypíchl nostalgické bars Drona, ale jmenovat bych mohl celou partu.
Hodnocení „Velkého průseru“ se píše dobře, neboť převažují klady nad zápory. Možná tu nemáme příliš adeptů na nesmazatelné skladby, ale nepochybuji, že minimálně pod Špilasem to vyvolá emoce. Ona ani ta deska nebyla vytvářena za účelem narušit pomyslnou elitu tuzemské přízně, o to více je u ní pak patrná láska k řemeslu a kvalita za strojem. Opia se jeví jako zkušený rejža a vytasil se zřejmě s nejlepším diskem své dosavadní dráhy, přestože už bohulibě prohlašuje, že další taková nepřijde. Jeho pracovní přístup mě ale baví a chuť vytvářet desky s konceptem sice přináší práci navíc, ale přidaná hodnota výsledku neuškodí. Naopak.
8/10
Už jsi četl?
