Sdílej
Člen skupiny Naše Věc, brněnský dj a producent Opia nedávno přišel se svojí velmi očekávanou producentskou deskou, která dostala název “CUTalogue“. Již na druhém albu Naší Věci “Hořký Menu“ prokázal svůj velice slibný producentský potenciál a proto bylo pouze otázkou času, kdy opustí hranice rodného Brna a rozšíří své pole působnosti i do dalších koutů naší malé země a posléze i do teritoria zahraničního hiphopu. Následoval tak cestu Dje Wiche, který se u nás jako první představil s ideou producentské desky. Všem známá realita, že se v kraji mezi Aší a Jablůnkovem vyskytuje více nadějných beatmakerů než emcees, se bohužel opět jasně prokázala, neboť na Opiovu produkci někteří čeští rapeři opravdu nemají. Opia se nikdy netajil i vysokými turntablism ambicemi a tudíž je zde znát i značný vliv battle djingu. Ač se Opia dříve prezentoval spíše trueschoolovým přístupem k produkci, na albu “CUTalogue“ můžeme vycítit i současné hudební trendy. Pojďme se tedy konkrétně podívat, co pro nás Opia na téměř hodinu a čtvrt dlouhém disku připravil. Po všudypřítomném Intru, které desku otevírá opravdu více než majestátně, se pod číslem dva nachází v tracklistu famózní pecka “Reign In Blood“, ve které hostují angláni Orifice Vulgatron a Skrein. Zde se Opia nechal inspirovat současným klubovým zvukem a prim zde hrají syntetické samply a hlavně basová linka nenechává reprákům ani chvilku odpočinku. V podobném duchu současné světové produkce se nese dále třeba instrumentální skit “Omar Sharif“, kde jak již název naznačuje hraje hlavní roli výborný orientální sampl a tento beat jako by z oka vypadl Scottu Storchovi a posledními dvěma tracky, které se více či méně netají párty ambicemi, bych označil “Skla“ s hostujícím bratrem v triku Dupem či “Krutor Exekutor“ s Jiřím Walkerem z brněnské formace ZW Cirkus. Cesta přes trueschoolové tvrdé beaty je ale Opiovi přecejenom o něco bližší a proto je jich na “CUTalogue“ část větší. Za nejlepší bych asi označil podklad pro poláka Pezeta, který hostuje v pecce “Codziennie“ a track s Ideou, který od Opii dostal beat původně určený pro Esoterica. Obě dvě zmiňované pecky se honosí stejným scénářem v podobě sloka-vyskrečovaný refrén-sloka a znovu refrén plný cutů. Do kategorie už o něco horších ale stále docela povedených beats bych zařadil instrumentálky k songům s Esotericem nebo s trojicí Tafrob, Kunny a Jiří Walker. Co se týče instrumentálních skitů “Deeper Into The Wax Planet“, “Beat Generation“ a “6:45“, zde bych jistě vytknul délku prvních dvou zmiňovaných, protože i když se jedná o docela příjemné záležitosti, stopáž pohybující se okolo pěti minut donucuje po jistém čase ke skipnutí. O to více mě tedy baví “6:45“, která se nese ve velmi melancholickém duchu a je postavená na zajímavém vokálním samplu. Opia na této desce předvedl, že se nechce stát zaškatulkovaným beatmakerem a připravil pro nás opravdu nápadité album. Každý si z něho může vybrat právě svůj šálek kávy, což potvrzují další dvě skupiny instrumenátek, do kterých bych zařadil společně beats pro Pluta a A.M.O., které obsahují jasně zřetelné prvky reggae a dále zajímavé elektronické pokusy “Rocco Basstil“ s Jankem a jak již název napovídá “Elektro Ghetto“ s El Ninem a Michaelem. Kapitolou sami pro sebe jsou poté podklady pod turntablism věci, kde bych se rád zmínil hlavně o tracku “Eye-Catcher“, jehož instrumentálka Vás s jistotou přenese do strašidelných depresí. Co by ale byla producentská deska, bez hostujících emcees. Selekce featuringů se více či méně točí okolo rodného Brna a zahraniční smetánkou, kterou si český beatmaker může na svůj prvotní počin pozvat. Nejvýraznější posily, které zde Opiovi hostují, jsou bez okolků již výše zmiňovaní Skrein a Orifice Vulgatron z Foreign Beggars, jehož dokonalá flow Vás pohltí od prvního rýmu až do poslední vyřčené slabiky. Toto duo hraje v Anglii Ligu Mistrů a jelikož o povedeném beatu jsem již zmiňoval, vytvořilo toto kolabo dost možná nejlepší track celého CD. Další zahraniční akvizicí, která se může pyšnit pro české fanoušky asi nejznámějším jménem, je bostonský ranař Esoteric, který mě však osobně poněkud zklamal. Nejen že jeho část tracku zkončí již po minutě a půl, ale hlavně ve druhé sloce na mě působí takovým „unaveným“ dojmem, jako by musel pouze narapovat nějaký featuring bez větší důležitosti. Pezet vydělal na instumentálce a Opia moc dobře věděl, že si nezve na desku žádného druholigového polského rappera. Jako zahraniční featuring bychom mohli ještě označit trojici Opak, Moe a Amen2 z Bratislavy, které ale na poli hudebním bereme stále jako zástupce stejnéhonároda. Ti se postarali o sluncem naplněný track Výlet, který Vás v těchtomrazivých dnech na 100% přenese na slunnou pláž kdesi v Karibiku. Hlavně Opak potvrzuje, že jeho projev přesahuje hranice hiphopu až dancehallu či reggae. Co se týče hostů českých, ty rozdělím do tří skupin. Velice vysoké výkony zde předvádí duo našich nejlepších freestylerů Tafrob a Idea. Znuděného Tafroba charakterizuje jeho vlastní hláška „Nevšímám si okolí, říkám cokoliv, jdu si vlastní cestou“, kde dává jasně najevo, že na jeho nasranej styl si budeme muset dávat v budoucnu ještě hodně velký pozor. Peklo ale zajebal hlavně Pepíček, který nás v tracku “Cesta na Vrchol“ zahltí spoustu nekompromisních a kritických rýmů. Ve skupině s označením „průměr“ se nachází osamocený Jiří Walker, který sice určitým posunem ve své tvorbě prošel, ale na první ligu to stále není. Poslední kategorii podprůměrných emcees tvoří zbylá brněnská sebranka obohacená o krále všech rádobyemcees Kunnyho. Stále totiž čekám na den, kdy J Diesel vyleze ze svého pokoje a po nekonečném naposlouchávání svého tracku “Začni Chápat“ konečně pochopí, že z velmi dobrých hlasových indispozic se kariéra rapera dělat nedá. Flow kostrbatá, rýmy nedávají žádné souvislosti a obsah textu je nulový. Dup X by se měl věnovat spíše produkci, neboť rap mu zrovna dobře také nejde, El Nino je nazajímavý a monotónní stejně jako Janek, jehož track “Rocco Basstil“ jsem si s největší dávkou přemlouvání nakonec stejně nikdy nedoposlechnul do konce, neboť nutnost přepnutí je stejně silná, jako jít na záchod po sloní dávce projímadla. Posledním o kom se musím zmínit je Pluto, který se v tracku Niggdy Nepochybuj pokusil o raggamuffin flow, avšak díky rýmům typu smrdí-prdí, pouze potvrdil, že na soutěž Utkej se v rapu to může stačit, ale na spolupráci s jedním z nejlepších českých producentů to zatím opravdu není. Samostatnou kapitolou jsou poté výkony djských crew Questablist a Illuzionists, kteří předvedli, proč má Brno takovou nadvládu v českém turntablismu. Dj Opia odvedl velice slušný kus práce, který však shazují někteří hosté. Ve srovnání s prvním producentským albem u nás, které má na svědomí Dj Wich, pražský beatmaker jasně vyhrává. Pokud Opia bude produkovat pro rapery, kteří jsou na úrovni jeho beats, můžeme se těšit na spoustu dalších hymen, které se budou pyšnit s přívlastkem Produced By Dj Opia.
Už jsi četl?
