Sdílej
České rapové prostředí je některými fanoušky označováno za toxické, ale možná je to dáno tím, že nedokážou akceptovat rozvětvenost žánru. Schopnost přijmout členitost a chuť realizovat se mimo šablony či mantinely se odsuzuje od samého počátku, stejně jako další větve bohulibě hlásají, že boombap je již záležitostí pravěku. Nikdy není konec, dokud pár odvážlivých nese hrdě prapor a vytváří výsledek, za který se nemusí ostatní stydět. Na druhou stranu ale nemohou očekávat, že se jim budou klanět o generace mladší posluchači, kteří se nedokážou s jejich snahou ztotožnit. Pár týdnů staré album „Reflex“ může být balzámem na sluchovody pro všechny konzumenty striktního rapu a syrových bubnů, ale taktéž je téměř jisté, že se to mihne neslyšně kolem mainstreamu. Kovaný oldschooler by mávl rukou a řekl „srát na děti“, ale ono by nebylo na škodu, kdyby se k nim tento disk dostal a zlákal je na cestu, po které kráčeli možná už jejich rodiče.
Napříč celou Českou republikou je možné registrovat celou řadu tváří a partiček, které stále chovají lásku k boombapu. Vytvářejí však produkty, které často končí svým vydáním a nemají ambice se hlásit o pozornost. Nikoliv svou kvalitou, ale spíše bídnou snahou autorů umět se prodat. Nemyslím tím na sílu, podbízet se a vnucovat, ale to, že vydáš album a nahodíš jej na digitální streamy, ta práce ani zdaleka nekončí. Některé posluchače pak může v prvopočátku také odradit ten přežitý postoj, že jen tento postup je ten pravý a ostatní je špatné. Často také vidím schopné tváře, jak vytváří produkt lokálního rázu, ačkoliv by stačilo jen trochu více iniciativy a mohlo by se jednat o slušnou desku se zajímavými čísly.
Boombap v Česku tak trochu vyklidil pozice bez boje a uzavřel se do své zahořklé bubliny. Na druhou stranu je mu třeba zatleskat za věrné fanoušky, kteří dlouhodobě podporují tuto enklávu a udržují ji při životě. Máme rok 2022 a boom tohoto subžánru je asi již těžko myslitelný, což ale neznamená, že by tu s námi nemohl být dalších dvacet a více let, když se bude udržovat plamen v pochodni. Slepé odříkání by ale mohlo vést k tomu, že i posluchači odrostou a kde není odběratele, jen stěží vzniká nabídka. A mě osobně by mrzelo, kdyby boombap přišel o své voliče a podobně jako s komunisty se s nimi již za pár let nepočítalo.
Leží tu přede mnou album „Reflex“, které je o pár mílí před svými kolegy. Není to tím, že by obsahem výrazněji uhnul od narýsovaných šablon, ale je si vědom toho, co může přilákat pozornost. Spojení pražského rapu ze Žižkova a syrových bubnů ze Zlína již bylo otestováno a i když to nedopadlo na podtrženou jedničku, připravilo to úrodnou půdu pro druhý disk. Vyzrálejší, údernější a mající schopnost přilákat pozornost těch, kteří nad boombapem lámaly hůl. Je to díky kvalitním podkladům, neohrabanému, ale zato věrohodnému storytellingu a přizvanými hosty. Slušná smečka přizvaným přiživuje domněnky, že tato placka by mohla trochu zamíchat kartami.
„Reflex“ na hostech nestojí, ale rozhodně mu jejich přítomnost na výsledku přidává kredit. Bylo to poskládáno za protekce a konexí DJe Fattea, ale to je jen další plus, když producent nepřiloží ruku k dílu jen beaty. Potom je tu samotný JOHNYBOSS, který svým drzým přednesem nenechá vteřinu bubnu suchou a zážitky především z matičky stověžaté servíruje rap z ulice. Jeho schopnost vyprávět a popisovat je na skvělé úrovni a i když můj kolega z redakce Bobby namítal, že je to trochu neučesané, tak já naopak tvrdím, že bez toho by to naopak ztratilo svůj šarm.
Příběh obyčejného člověka, který si plní svoje sny, je starý jak samotný žánr, ale každý ten příběh má své osobité kapitoly. Nenech se mýlit, že je JOHNYBOSS hrdina, který v kolonce hříchů vykazuje prázdnotu, ale baví mě ten kontrast městského sígra uvědomujícího, co je třeba, aby se člověk postaral. O svou rodinu, o naplnění snů a realizace lásky k hudbě. Deska se pak motá nejen kolem autorů, ale také oddanosti k tomu, co dělají. Možná, že jsme tu pár let neměly podobně šťavnatou záležitost z kolonky boombapu, možná se jedná jen o nostalgickou slzičku, která obměkčí služebně staršího posluchače. Teď ale vážně, ono to v konečném součtu není vůbec zlé.
Vraťme se oklikou na začátek a připomeňme si faktory, které by z této placky mohly učinit boombapovou vlajkovou loď roku 2022. Kvalitní beaty, striktní rap a hosté, kteří jsou zpestřením. Projevem je to neučesané, ale v tom tkví to kouzlo přednesu. Je to osobité a má to svůj rukopis. Věrohodnost se nerodí v pokoji domu rodičů napojen 365 v roce na internet. Tady si musíš prolézt ulici, párkrát mít na kahánku a po letech se nad tím usmát a umět to odvyprávět. Témata se tu někdy prolínají a nevyhneme se klišé rapu o rapu, ale zatím to nedošlo do bodu, kdy by to již po stodvacáté nudilo. „Reflex“ není revoluční počin, ale poctivě vytvořený tovar, který šlape. Ber nebo jdi o dům dál.
8/10
