Sdílej
Auru vyzařuje prakticky vše živé, jen odlišnými způsoby. Někteří odborníci dokonce hlásí, že je na pohled viditelná, přesto se bavíme spíše o energii. Některá je pozitivní, jiná zase negativní a vlastně je jen na nás, jakou sférou vlivů se obklopíme. Rapové desky se dají sice označit jako věci neživé, přesto disponují odkazy svých autorů, tudíž by měly vykazovat i jejich osobitou auru. Nenech se ale mýlit, spousta alb je vytvořena bez rukopisu a jedná se o pouhý podnikatelský záměr. Existují však momenty, kdy chuť zanechat svou stopu a vzdát hold kořenům převažuje potřebu generovat zisk. Jak velkou „Aurou“ disponuje dvojice starých vlků DJ Fatte & Regie 257? Bude o nich české žánrová historie jednou mluvit jako o tuzemské verzi Gang Starr?
Pozastavil jsem se u tracklistu vykazujícího tučných 17 stop. Žánrově mladší generace na to budou koukat asi jako kluci na zkamenělinu trilobita v legendárním filmu „Cesta do pravěku“, služebně starší si ale mohou směle chrochtat blahem. „Aura“ by mohla být skutečně návykovým klenotem, ale nikoliv proto, že by byla nějak zásadně revoluční, ale právě z důvodu, že se jedná o čistou esenci a potěchu z tvůrčího procesu. V tomhle ohledu mohl být seznam skladeb i širší, ale tak nějak mi něco tajně říká, že se nejedná o jedinou placku z rukou starých vlků z Českých Budějovic a Zlína.
DJ Fatte prodal na „Auře“ léty posbírané zkušenosti a z výsledku je patrné, že se nemusel ani nějak přizpůsobovat hlasu a vkusu parťáka. Bez ústupků vystavěl podklady, do kterých by Regiemu 257 záviděl zandávat snad každý, kdo vyrostl na boombapu a trueschoolu. Pečlivě poskládané linky bez nutnosti hledat zásadní inovace a být jakože „in“. Do toho je tu Jižní tlapa, která se díky četnosti svých releasů vyrapovala do své nejlepší formy. Talent dostaneš vrozený, ale zkušenosti a praxi neochčije ani ten nejtalentovanější. Z toho mi vychází, že „Aura“ může mít dva úhly pohledu. Neodvažuju se tvrdit, zda se jedná o nejlepší placku DJe Fattea, ale co se týká Regieho, tak to je zatím jeho tvůrčí strop.
Jak jsem již naznačoval, cesta k úspěchu nevede vždy jen kroky revolučními. A i stokrát omleté téma může mít své kouzlo, když se k němu přistoupí svědomitě. Regie nepřišel s ničím astronomicky geniálním, pokud ještě v této fázi recenze přehlédnu závěrečnou skladbu „Kryl Mi Záda Karel“, ale chová se lidsky, přidává dávku zažitého a nezapomíná na to, co bylo již po celém světě léty prověřeno. To jsou ingredience, ze kterých nedostaneš smícháním šlichtu, a tak mi nevadí i ten lehký egotrip a hořekováním nad tím, jak to zaběhlé je jediné real. Jak je tohle album zásadní, je vlastně velmi trefná otázka, protože ono vlastně zásadní svým způsobem je. Potvrzuje s několika dalšími deskami, že boombap v roce 2022 ještě nevymřel po meči a oprašuje word cuty.
Obsahová stránka zastihla letitého fanouška žánru nejen u rodinného stolu, ale i chuti dále generovat hudbu. A vzdává hold klasikám, což tu není podpořeno jen přítomností hosta „Rekse“, ale i pět minut věnující se žánrové Mecce i chuti se tam jednou podívat na vlastní oči. A když už tedy vzdáváme hold klasikám, tak se vrátím k věci „Kryl Mi Záda Karel“, která rozhodně nemusí někdejšího skvělého textaře obracet v hrobě, naopak může být pyšný na svůj odkaz, který zanechal v nejedné generaci.
„Aura“ je pestrá paleta barev a motivů obalená vlastním pohledem, ale zároveň nemyslí jen na sebe. Nemá ve svých žilách ambice uzurpovat si zraky a sluchovody posluchačů za každou cenu, spíše drží hrdě pochodeň v jeho podání se dá hovořit o tom, že scéna jako taková ještě možná existuje. Měl jsem pochybnosti, které ale nejen tohle album, ale i „Tlak“ od Resta & DJe Wiche mě utvrzuje v tom, že komunita nezapadla pod tlakem několika dravých individualit. A nenech se mýlit, pokud by sis po téhle recenzi myslel, že dvojka DJ Fatte & Regie 257 vyměkla a jedná se o přežité sluníčkáře. Minimálně pupky by ti naklepali kotlety, svou novou hudbou mi pak zatěžují krční páteř. Některé momenty jsou silnější, jiné méně, ale žádný dílek z celku tam není tak nějak navíc.
8,5 / 10
Už jsi četl?
