Sdílej
Tuzemský horrorcore má ve zdejších končinách hluboké kořeny, ale dalo by se říct, že bez otců zakladatelů by se mu nedostávalo tolik pozornosti. Historie se začala psát již téměř před dvaceti lety a jsou to právě kluci ze Sodomy Gomory, kteří zde položili základy, na kterých lze stavět. Ano, i před nimi tu pár záblesků bylo, ale nikoliv tak silných, aby byly hybnou silou právě ony. SG team funguje roky jako smečka, ale i sólové ambice nám již demonstrovali, že i jednotlivé součástky mají sami o sobě co nabídnout. A jak si vede DeSade v první polovině roku 2024, kdy fanouškům nabídl dlouho vyhlížené album „Asylum“?
Nabízí se otázka, do jaké míry může posluchač čekat v tomto subžánru něco nového a inovativního. Okruh témat může být pestrý, nicméně se vždy stočí k několika hybným elementům, na kterých to stojí. Ta pestrost pak tkví v textech především v humoru a schopnosti strhnout pozornost i tehdy, kdy konzumní veřejnost blije a spílá nad explicitním obsahem. O tom ale tahle game je, o tu porci reality, kolem které se mnohdy kličkuje a společnost ji vnímá jako všudypřítomnou, ale zároveň i jako tabu. Je tu i dávka nadsázky, vygradování myšlenek do těch největších extrémů, které umocňují zájem a vzrušení, zároveň i odpor.
Také je tu ta hudební stránka, která doznala fresh nádechu s příchodem desky Sodomy Gomory „Multikill“. Tvrdé basové linky a elektrizující tvrdost tomu dalo jistý nádech novoty, ale nikoliv hlavní směr. Sodoma dál týmově i sólově funguje i na klasických rapových podmazech, nechybí i úniky směrem k tvrdému rockovému hávu, což je na „Asylum“ prezentováno především stejnojmennou skladbou. Není to krok zpět, naživo to s partičkou Denoi funguje skvěle. A právě ta rozmanitost, ale zároveň vymezenost na scéně, má za následek neskutečně věrnou a početnou fanbase, která ke svým hudebním modlám vzhlíží jako k bohům.
Vraťme se ale hlouběji k albu „Asylum“, které svým způsobem potřebovalo čas a odstup od posledního sóla „Kill Yourself“. Nebudeme si nic nalhávat, interpreti jsou také jenom lidi, kteří bojují se svými démony. A ten život všední i nevšední přináší momenty, ze kterých může někomu rupnout v kouli. DeSade už není vyjukanej puberťák, jenž potřebuje podepsat všechny kozy v klubu a vyplivat na stagi tu největší žluč, přesto stále nelze pověsit majk na hřebík a žít konzumní život. A tak se v jisté fázi kariéry objevila rozpolcenost, vnitřní boj dvou duší v jednom těle. Z osobního kontaktu věřím tomu, že zvítězil ten zdravý, ale drzý rozum, člověk, který má pevně srovnané priority a hodnoty.
Už když před tebou leží nové album DeSade, větříš, že se dočkáš tučné porce tvrdého obsahu. A pravdou je „Asylum“ je sakra tvrdá a striktní podívaná. Autor nakládá od úvodu tracklistu do jeho samotného konce a nebere si servítky na vrub témat, která se dočkala zpracování. Název desky nebyl vybrán náhodně, neboť z celkového obsahu je cítit, že se DeSade občas cítí na tomhle světě jako ve svěrací kazajce a ten životní game může místy připomínat ústav, ze kterého chceš uniknout, najít stimuly, aby mysl nedostávala tolik na prdel.
Když už jsem začal tou pestrostí v horrorcoru jako takové, určitě musím pochválit i za hosty. Kromě zaběhlých starých známých tu máme i tváře, které bychom možná nečekali. Každý ale přispěl svou hrstkou a jedná se o oživení desky. Síla a pospolitost už dávno přesáhla i hranice České republiky, což se potom odráží i v možnosti mít v tracklistu více cizokrajných hlasů bez výrazného zásahu do peněženky.
„Asylum“ je tvrdé album pro vymezenou posluchačskou základnu. Je cíleno tam, odkud se line poptávka a asi stěží bude pronikat dalšími směry. Několikaletá pauza v sólové tvorbě DeSadovi rozhodně prospěla, neboť vyrostl technicky i obsahově. Je to rapově zajímavější, obsahově poutavější. Občas se nevyhneme slabším místům, kde na úkor rýmu tušíme, co přijde, ale ta kadence a nápor na koncového zákazníka nakonec znamená, že ho utluče skrze reproduktory. Dá se tu otevřeně mluvit o zatím nejlepší desce jedné třetiny Sodomy Gomory a pocitu, že právě chytla druhou slinu a jedy bude plivat častěji… PS: do dalšího kousku doufám, že vrtačky v břiše obnažených žen nahradí motorové pily a flexa nebude řezat pouze hřebík jen kousek od pánského nádobíčka, ale rovnou celou nohu.
8/10
Už jsi četl?
