Sdílej
Fotbal a rap mají k sobě blíže, než si mnozí možná vůbec myslí. V obou případech se jedná o formu zábavy, která je primárně v mužské režii, a také počet fanoušků jednoho pohlaví se odráží v celkových číslech, pokud pomineme hráčské idoly či hudební manekýny, na které frčí převažující estrogeny. Pivo v ruce, spokojeně si zakřičet při úspěchu, ale i zahalekat na důkaz nesouhlasu. I proto nemalá část tuzemských interpretů inklinuje k různým klubovým barvám, což se pak odráží třeba i v jejich tvorbě. Pokud se pak zaměříme na nové EP od Dekreta, je jasné, že cílí na kádr z Vršovic. Pozor ale, Bohemka to není…
„Nejdřív je trénink a potom ženy a show…“ hlásal již na „Repertoáru“ Orion, když v roce 2001 vykazoval velké sympatie ke Klokanům z Ďolíčku. Podobné smýšlení měl i Eurodel z Pio Squad, který na koncerty vyrážel v doprovodu zelenobílé šály. Pražskou Spartu kdysi reprezentoval ve zvukové stopě Sax a není žádným tajemstvím, že Marpo svého času nevynechal ve znaku letenského celku žádnou hromadnou mimo stadiónovou výzvu. Konzumenti buranského rapu pak přichází aktuálně na chuť strašnickému Ca$hanova Bulharovi, jež ve své diskografii skloňoval třeba Martina Fenina či teplický klub ze Stínadel. Zrak v této recenzi ale směřuje k Edenu, kde širší veřejnosti lahodí například skladba „Vždycky jsme s váma!“, kterou MC Peca před více jak osmi lety deklaroval svou náklonnost k sešívanému dresu. Pokud ale zabrouzdáme do radikálnějšího jádra a ortodoxnější příznivce, jméno Dekret zde nebude žádným tabu.
Respekt není zadarmo, respekt nezískáš silou. Respekt je přirozená rovnováha mezi silnými jedinci, kteří si tak vzdají hold a vzájemnou úctu. Přestože můžete stát na odlišných stranách barikády, musíš znát mravy a nečekat, že se pochcávání hlav k tobě zas nevrátí jak bumerang. Pokud seš rovnej, Dekret ti nemá problém podat ruku. Důležitý je pro něj okruh lidí, kterými se obklopí, a můžeš si být jistej, že pokud tě uzná za člena týmu, neodvrátí se k tobě zády. Odráží se to nejen v běžném životě, ale i ve fotbalovém prostředí, kde není občas na škodu nebýt na to sám. Polemizoval bych nad některými bars skladby „Tribuna Sever“, ale to už je spíše o věcnosti a příslušnosti k různým barvám. Když se daří, sebevědomí stoupá, naopak je to horší.
Zatímco hrdost a síla fanouškovského srdce zde skáče do stropu, hudební ambice a očekávání od výsledku zde jsou stavěny na vedlejší kolej. To však neznamená, že by chtěl Dekret vypustit do éteru nějaký bullshit. Kolegům ze scény je vyčítána četnost jejich releasů odrážející se na kvalitě, ale nelze to brát jako hlavní argument své vlastní obhajoby, proč jedno EP v jeho područí vzniká tak dlouze. Netvrdil bych, že je Dekret nejlepším technikem v tuzemské rapové disciplíně, ale na „Nočním provozu“ si dokázal vybrat bubny, které mu sedí, které ocenil vlastním rukopisem, jež nezamění. Ono to stačí, ale když by příznivci jeho bars měli čekat dalších sedm let, opět jeho jméno i samotné skladby vyklepou z paměti. Hudba v jeho područí nezaznamenává rázné reformy, ale udržuje nadstandard nastolený před lety. Témata aktuální jsou vlastně mnohogenerační, záleží jen na tom, jak se přistoupí k výslednému zpracování. A ve finále nemusíš být ani mistr ve všech elementech, stačí vsadit kartu na své přednosti a upoutat jimi pozornost.
A tak tu máme před sebou výsledek, který je vyspělým dílem hrdého českého patriota, který se nebojí říct, že je rád, že pochází z této země. Detailně ti popíše to, okolo čeho se motá jeho život a podá také seznam hodnot, na kterých staví. Občas jak mu zobák narostl, vždycky ale bez okolků, hany a bázně. Rovnost je dnes již sváteční disciplína, což dokládá celá řada tváří na naší rapové scéně. „Noční provoz“ neurazí ty, kteří vyznávají slovo chlapa a fotbalové srdce inklinující hlavně k pražské Slavii. Nemohu se ale zbavit dojmu, že kdyby Dekret trochu chtěl a šel tomu naproti, mohli jsme o něm slyšet častěji… Jak se to říká? Každý svého štěstí strůjce.
6/10
Už jsi četl?
