hledat

Tags:

COTIJE: Našim záměrem bylo se na desce uvolnit, a to samé vyvolat i v posluchačích

Sdílej

Desky jsou jako otevřené knihy, ve kterých můžete směle listovat. Mnohdy na sebe prásknou mnohem více, než je jejich záměrem. Prvním předpokladem úspěchu je, když to týmu šlape i mimo mikrofon. Často se rozpoložení autorů odráží ve výsledku a věrohodnost autora je přeci klíčem k úspěchu. Při studování čerstvého materiálu ostravské smečky COTIJE jsem se setkal s výpovědí ostřílených hráčů, kteří však nechtějí pohlavkovat služebně mladší a spílat, jak jim doba nepřeje. Začali u sebe a také u sebe skončili. Udělali to po svém a pracovní proces je očividně bavil. A jestli to bude bavit i posluchače, ukáže až čas, ale za redakci Bbarak.cz mohu s čistým svědomím doporučit nejen produkt „The gods must be crazy“, ale i tento rozhovor…

Steel City, z pohledu počtu obyvatel slušná halda, ale co se do rapové aktivity týká, tak poměrně tiché místo třeba oproti Praze či Brnu. Neříkejte, že to rapové podhoubí z let minulých prostě neplodí… nebo registrujete náznaky, že by se mohlo blýskat na lepší časy?

Raklo Rukono: Rapu je u nás dost. Dokonce i mladých co si jedou boombap, ale jen málokdo se dostane za hranice svého města. Pořád věřím, že se blýská na lepší časy.

Tenki: Alba tady vznikají a některé se i dostanou na pult, ale jsou tu i zajímavé projekty, které jsou pohřbeny nedostatečným tahem na branku, a to je škoda. Může to působit poměrně easy vydat desku. Ale kdo vydává, ten ví, že úplná brnkačka to není.

Pozůstatky starých partiček Safari a GEN spojily síly, aby založily nový projekt COTIJE. Značka, která staví na zkušenostech, ale zároveň se vydává trochu nečekaným směrem. Pramenilo to z frustrace, že boombap a trueschool už dnes tolik nefrčí anebo jen chuť tu obsahovou stránku přetavit do více stravitelné formy? Jak se vlastně tahle smečka dala do kupy a začala kout pikle?

Tenki: Frustrace určitě ne. Více stravitelnou formou bych to taky nenazval, protože deska nevznikala pod nátlakem, aby byla moderní, a tím pádem měla větší dosah. Je to jen chuť dělat věci, jak nás momentálně baví.

Raklo Rukono: Jediným záměrem alba bylo se uvolnit, a to samé vyvolat i v posluchačích. Co se týká zrodu COTIJE, nastal samovolně po vydání sólovek Walkman a Stopař, které se nahrávaly u mě ve studiu. Jakmile jsme zjistili, jak dobře tenhle tým funguje, The Gods Must Be Crazy byl jasný další krok.

Yoga Spank: S Raklem jsme udržovali kontakty a spolupracovali už předtím, než jsme začali makat v jednom studiu. Po sjednocení našeho zázemí byla jen otázka času, kdy uděláme společný projekt.

A nebyly ambice mít ten tým ještě o něco širší? Pokud bych lovil v paměti, tak nedávno se objevil Phormel na producentské desce opavského Stray Sidea či C-Gun také disponuje smyslem pro srandu a v minulosti už pár spoluprací proběhlo…

Yoga Spank: Myšlenka na COTIJE visela ve vzduchu už v době, kdy jsme já a Tenki dělali na sólo projektech.  My tři jsme spolu trávili ve studiu nejvíc času, takže nikdo jiný k té chemii ani neměl klíče.

Tenki: Projekt The Gods Must Be Crazy a crew Cotije vznikla tak samovolně a spontánně, že o týmu a členech ani nebyla řeč. Řekl bych, že jsme našli funkční stroj, který bude vyrábět kvalitní materiál.

Raklo Rukono: Tým Cotije je přesně takový, jaký měl být.

Při poslechu mě napadaly hesla typu: Tři veteráni, fotři na tripu, pařba v Las Ostravas, Expendables – návrat béčkových akčních hrdinů z devadesátek. Hádám, že slušná jízda to nebyla jen na finálním disku, ale i ty sešn ve studiu a samotná realizace. Jste takoví i v reálném životě a jen se na desce opsala aktuální pohoda a položení mysli?

Tenki: Sessions ve studiu jsou základním kamenem, ať už něco tvoříme, nebo jen tak chillujem, protože to co se děje za dveřmi našeho studia, je občas opravdu crazy. Takže jak píšeš, byla to jízda… a ano, humor, nadhled a vše, co deska nabízí, to jsme my.

Raklo Rukono: Jsme vše z toho, co jsi napsal, a taky kult, jak jsem napsal já v The Domov. TGMBC je odrazem toho, kdo jsme a zároveň jsme víc, než jen tohle.

Yoga Spank: Za zavřenýma dveřma je mnohem více srandy, než se na album dostalo. Většinou se smějem hlaškám, co z nás vypadnou, ale nenacpem je do muziky.  Někdy jsme zas přísní jak Van Damme při roznožce. To největší kung-fu přišlo až ke konci tvorby TGMBC. Další deska už bude 36komnat Šaolinu!!!

Výsledek celkově budí dojem toho, že jste si v hlavě nastavili smír se vším, co jiným přidělává vrásky. Nenadáváte už na špatné rapy, protože mají také právo na kyslík, usmíváte se na okolí, radujete se z toho, co vás baví. Dobere se k tomu člověk s věkem či je třeba začít jinak myslet a jít tomu naproti?

Raklo Rukono: Je třeba tomu jít určitě naproti. Být pružný. Jako bohové. S věkem přichází větší klid a sebedůvěra.

Yoga Spank: Naštěstí žijeme v době, kdy má každý možnost volby. Zabedněný negativní přístup nikdy nepřinesl nikomu nic dobrého a jsem rád, že jsme na to všichni tři nezávisle na sobě přišli relativně brzo. Nikdy není pozdě zářit.

Tenki: Určitě jsou to životní zkušenosti, které přichází přirozeně s věkem a je to i mindset, který je s tím spojený. Myslím, že jsme celkově vyklidnění a děláme, co nás baví, takže se to odráží i na albu. Ale zároveň netvrdím, že nechystáme tvrdší a kontroverznější věci na dalším albu, nebo na dalších sólech. Ale určitě nic, kde bychom si stěžovali na celý svět. Už nám není dvacet.

Zároveň by mohl někdo říct, že ti fotři dohání něco, co jim proteklo mezi letokruhy. Dá se to pojmout i z tohoto konce?

Tenki: Ano, to může říct kdokoliv a svým způsobem má pravdu. Ale my to neděláme, aby jsme něco doháněli. Děláme to proto, že je nám to přirozené a baví nás to čím dál víc. My nejedem žádný comeback. My děláme muziku od roku 2006 a vydáváme kontinuálně pořád. Jen je naše mínus, že vždy s jiným jménem, pod jiným labelem atd. Všechno bylo, jak mělo být, aby mohl vykrystalizovat tento projekt a teď je míč na naší straně. Takže můžu slíbit, že přijde příliv. Tenki druhé sólo a makáme na TGMBC 2.

Yoga Spank: Vytrvalost je klíč. Kontinuálně makáme už spoustu let, ale bohužel jsme ani s jedním projektem nedodrželi ten vytrvalostní vzorec. Myslím, že až teď jsme našli v té tvorbě volnost.  Netlačíme na pilu a stejně to vzniká.  A bude i nadále.

Yoga Spank: Necítíš se trochu pozadu oproti svým kolegům, když si na desku nepřispěl žádným beatem? Dokážeš si připustit, kde jsi silný v kramflecích a kde je lepší vyklidit pozice? Koketoval si vůbec někdy s myšlenkou šít si bubny na míru?

Yoga Spank: V minulosti jsem měl tendence občas nějakou muziku vyrobit, asi jako každý, kdo se kolem hudby motá, ale nakonec to vždy dopadlo tak že jsem radši napsal další bars do polotovaru, který jsem nedodělal. (smích) Pozadu se rozhodně necítím. Vynahrazuju to pravidelnou donáškou bubnů od producentů z venku.

Raklo Rukono: Každý tým má své klaďase i padouchy. Kdo je v Cotije spíše Mirek Dušín či Brandon Walsh, a kdo naopak ten rebel, kterého je třeba do práce postrčit a v hlavě mu bují divoké nápady?

Raklo Rukono: Kluci jsou více vyklidnění, takže za tu temnou stranu jsem určitě já. Mám pocit, že všichni dokážeme být Mirek Dušín, Brandon Walsh a zárověn i ten opak. Vzájemně se čas od času popostrkujeme, páč těch věcí je hromada, ale nikdo z nás není vyloženě zevl, kterého by si musel pořád někam tlačit. Pokud jde o divoké nápady, ty nejvtipnější rodí Tenki.

Tenki: Také album „Gods must be crazy“ vykazuje celou řadu odkazů na rodnou hroudu a patriotství. Je parta Cotije již tak zarostlá kořeny, že si ani neumí představit zahnízdění na jiné adrese? Co ti na Ostravě jako městě imponuje a co by se dalo určitě změnit a zlepšit?

Tenki: Ostrava je můj domov. Narodil jsem se tady a žiju tady celý život. Mohl bych bydlet a vydávat alba kdekoliv, ale stejně bych se hlásil k Ostravě. Každý si tvoříme svůj život sám a já tady v Ově. A jsem tady spokojený.

Jedním z prvních singlů byla skladba „Teďsemšéf“, ve které si pochvalujete, že jste pány svého času a pracovního vytížení. Jakým způsobem si vyděláváte na chleba mimo hudbu? Jestli se nepletu, tak Yoga počítal nabyté kapříky za tetování…

Tenki: Mám malířskou firmu.

Raklo Rukono: Dělám mistra na stavbě a Sound design + audio engineering v našem studiu.

Yoga Spank: Ano, jsem tatér….. A občas něco střelím na Vinted. (smích)

Na svém kontě máte za ty roky již celou řadu desek, ať týmových či sólových, ale když by se to bralo v řeči přízně, tak jste se k příliš velkým číslům nepřiblížili. Berete to tak, jak jsou karty rozdány, anebo věříte, že právě „Gods must be crazy“ může kartami zamíchat?

Yoga Spank: Co bylo, bylo. Teď jsme vydali v podstatě debutové album The gods must be crazy s projektem COTIJE.  Čísla mužem začít počítat po pátém albu, až budou posluchači vědět, co to je za petardu.

Raklo Rukono: Přesně.

Tenki: Už jsem zmínil, že jsme pomalu s každým projektem měnili dres a zároveň nevytvořili ten potřebný tlak na posluchače v podobě přílivu hudby, desek a klipů z jedné strany. Nicméně si myslím, že tenhle projekt zapálil jiskru, kterou nenecháme vyhasnout ale právě naopak. Nemyslím, že první deska z COTIJE dílny udělá průvan s čísly, ale minimálně nám poslouží jako pevný základ, na kterém chceme stavět. Takže pevně věřím, že to získá své publikum a posluchače.

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1