Sdílej
Hudební scéna je jako výstava drahých kamenů. Každá položka v této galerii se snaží zářit a upoutat pozornost kolemjdoucích. Ale nejen v této disciplíně platí, že ne všechno zlato se třpytí. Historie dokládá celou řadu zajímavých oblázků, jejichž lesk byl dílem velké snahy a dobrého marketingového tahu, ale čas opět ukázal, že okamžitý efekt nemusí být dlouhodobého rázu. Máme tu ale i kameny, které na první pohled vypadají neotesaně, přestože z nich něco vyzařuje. Upoutají vaší pozornost, pozorujete je a nevíte, co vás k nim přitahuje. A právě takové přírodní charisma vykazuje Čavalenky, který jakoby přišel do hudebního světa, aby v něm probudil opět tu čistotu a okysličil zkorumpovanou krajinu.
Objevil se znenadání, ale je jasné, že kdyby se to tak stát nemělo, tak se tak ani nestane. Už od počátku vnímáte, že je to jiné, na svou dobu až nepřirozené. Opak je pravdou, protože i přes některé nedostatky se jedná právě o vysoce přirozeného jedince. Mladší generace osloveny budou jen stěží, neboť vyrostly již v jiné bublině a nepoznají souvislosti, které ke zrodu Čavalenkyho vedly. Někoho může iritovat i jeho romský původ a hlasový fond, který je svými kořeny citelně ovlivněn. Já ale říkám to, že když dokážete v rapu zkousnout akcenty z Brna, krátké zobáky z Ostravy či šišlavý přednes z úst Kata, proč se vymezovat proti němu.
Čavalenky se necítí oslaben svým původem a na svém debutovém albu se několikrát hrdě ke svým kořenům hlásí. Necítím zde ale mindrákový pocit ukřivděnosti, kterým se například neustále prezentuje Franto. „Stoka rap“ není album, které by vzniklo za pár měsíců jako jasný signál, že tenhle artikl je již připraven být součástí hudebního trhu, ale jedná se o materiál nasbíraný ve větším časovém období. Neříkám, že je to škoda, ale již několikrát jsem naznačil, že nejsem příznivcem toho, když člověk sesbírá několikaletou práci, kterou označí debutem. Na singly staršího data, které si získaly pozornost publika, se mělo navázat čerstvým obsahem. Na druhou stranu se nejedná o věci, které by byly natolik staré, že by mezi jednotlivými skladbami byl znát výrazný progres a rozdíl v jejich kvalitě.
Asi bych se do budoucna vyvaroval věcem typu „Nepusťá“, neboť i přes výraznou chytlavost je patrné, kde byla čerpána inspirace nejen v beatu, ale i celkové atmosféře. Nejeden hráč si už vylámal zuby na přebírání věcí ze zahraničí a nesluší se to v počátcích vzestupu. Tento tah může být vysoce kontraproduktivní a ovlivnit další vývoj. Hned několik položek z tracklistu ale vykazuje dobré podklady, což je velkým předpokladem k úspěchu. Plesat navíc budou fanoušci staré školy a boombapu. Svůj potenciál Čavalenky již dokazoval na diskách Supy či Zveriny a jako plus vnímám i tah neobklopit se zvučnějšími hosty na svém debutu a nechat se vézt. Tady se staví na sobě samém a asi bych ani nepřeháněl, kdyby zde platilo: „Ber takové, jaké je. Žer nebo jdi o restauraci dál“.
Projev Čavalenkyho je hodně ovlivněn původem a akcentem, který je patrný. Někteří budou mít možná problém tomu přijít na chuť, v některých místech je možná i kontraproduktivní, na druhou stranu je to čitelný rukopis, který mu může celá řada veřejně známějších kolegů jen tiše závidět. Výsledek je přirozený, čistý, zatím nezkažený. Jak jsem se snažil vysvětlit už v samotném úvodu, Čavalenky působí jako postava z osady, kde se dýky nebodají do zad. Samozřejmě, že v reálu je situace asi jiná, ale já vnímám jeho ryzí charakter být rovný a nestydět se za své činy. V době, kdy na sebe interpreti upozorňují svým vzhledem a kontroverzí, se jeví jako neopracovaný kámen, ale je patrné, že s ním pracovat jde. „Stoka rap“ vykazuje potenciál, který by jej mohl čitelně ukotvit v povědomí tuzemských posluchačů a další krok již bude na něm. Velkým plusem je ale atmosféra, kdy se o sociálních a společenských problémech nehovoří s primárním cílem vlastního prospěchu. Čavalenky kope za běžný lid.
5/10
Už jsi četl?
