Austy

Nekřižuji mapu starého kontinetu s ruksakem a diktafonem, proto každý zahraniční rozhovor s interprety z Evropy realizovaný „face to face“ přináší blažený pocit nejen čtenářům, ale i mně samotnému. Je to tím, že se sobecky zaměřím na to, co mi je blízké mému uchu a nabídku to i vám, ať si k tomu cestu naleznete nebo ne. Kaliber 44 je polský pojem, který dokázal rozkývat mou hlavu již v době, kdy se má první občanka leskla jako zlatá cihlička. A je nutné podotknout, že i jejich tvorba byla ryzí a jazyková bariéra tehdy nebyl vůbec problém. Po šestnácti letech jsem byl nadšenej, když Joka a Abradab vypustili do světa další společnou desku. Vidět jejich show na kempu a následně je moci vyzpovídat pak hodnotím jako obrovskou zkušenost a informační obohacení.

Oslavy patnáctého ročníku Hip Hop Kempu byly v pátek již v plném proudu a o zábavu bylo postaráno nejen v hangárech, ale především na hlavním pódiu. I během tohoto dne jsme měli možnost vidět kromě tuzemských a amerických interpretů i další zvučná jména z mapy Evropy. Poměrně početné publikum si dokázali získat Paluch a Keke, které jsem měl v plánu vyzpovídat. Nakonec jsme dokázali odchytit jen jednoho, neboť druhý spěchal s rodinou a malým prckem zase domů.

Byl čtvrtek, první oficiální den patnáctého ročníku Hip Hop Kempu, a pod hlavním pódiem bylo pekelně horko. Několik tisíc lidí vzdávalo svůj obdiv ikoně polské scény, která již delší dobu zásobuje nejen varšavské bloky svým sólo materiálem. Tedeho nemůžete v Čechách odchytit s diktafonem každý den. Když tomu máte po boku i kamarádku, která se narodila u našich severních sousedů a eliminuje naší lehkou jazykovou bariéru, je možné vše. V backstagi jsme strávili několik minut s čerstvým čtyřicátníkem, který se i po letech tváří pohodářský a promluvit k českému publiku skrze tento rozhovor si vážně užíval.

Občas se stane, že je něco jinak. Jablko nespadne Newtonovi do klína a vydá se opačným směrem. S velkým potěšením se rochním v materiálech, které mi nabídnou i něco jiné, než jen vyváření ponožek vrcholového sportovce po finálovém zápase sezóny. MC Gey je úkaz, který možná přicestoval ze vzdálené planety, kde jdou všechny osobní spory stranou, a každý si užívá jen čirou radost ze života. A nebo je to jen floutek, který nepotřebuje po vzoru Marvelu stavět hrdiny s nadpřirozenými schopnostmi. Novou desku mi s velkou vstřícností pustil do uší předem, neboť vychází až v půlce srpna a následně na to vznikl rozhovor, který vás má přesvědčit nebo odradit od koupi hmotného statku. Já snad jen dodám, že celý tenhle kolotoč byl opět velmi vtipný a nemuseli jsme ani řešit, kdo má tlustější babu. Ono by to bylo asi i nefér, když MC Gey bude brzy otcem.