Tuzemské lokality na tvorbu videoklipů se již dostatečně ohrály českým i slovenským interpretům, proto celá řada z nich ráda tvoří vizuály během svých dovolených v exotických končinách. Před několika týdny tak zaujal posluchače Ektor, nyní nám to dopřává i Strapo se svou skladbou „Fuckt“.
Michajlov, dříve nejen v Brně známý jako Somar, do toho vlítává letos po hlavě. Na jeho desku se třeseme jak aspik v misce a není se čemu divit. Druhý singl „Bod varu“ má feeling jak kamión plný merche z Avonu. Deska Ronin klepe již na dveře a my se ji nejspíše dočkáme ve stejném měsíci, ve kterém plánuje i DJ Opia vypustit své další producentské dílo.
Jakou podobu by měl mít hip-hop v závěru roku 2016? Slepci se budou u piva hádat do posledního hltu, někdo to nechá proběhnout a uplynout s časem, jiný zase bude hledat to dobré a velebit nové postupy a zvuky. Je těžké to rozsoudit sám, neboť scéna je pestrobarevná jak duha a každý inklinuje k něčemu jinému. Desky se stále více tvoří pro určitou posluchačskou základnu a nelze říct, že deska tohoto žánru je dělaná pro všechny posluchače. Nejtěžší to mají pod drobnohledem alba producentská, která většinou nemají duši a jedná se o skupinu pozvaných tváří svázaných jedním beatmakerem. A jak to dopadlo v případě nejznámější tuzemské tváře Wiche?
Mám nápad, mám vizi, ale chybí mi praxe. To je vlastně to, co ani v klasické práci ne(v)ojebeš. V hudbě je tomu taky tak. Talent a myšlenka je dobrý předpoklad, ale nutné je se prokousat pěkně každým patrem a dozrát v hlavě do bodu, kdy interpret není jen němý plagiátor jemu líbeznému. Použít vlastní poznatky, přidat kousek já a ventilovat finál, který se dokáže zakousnout do podvědomí.
Mladé tváře potřebují dostat šanci. Je tomu tak a není možné koukat na ně mezi prsty. Problém tkví v tom, že raději dáváme prostor osvědčeným hráčům a v moři nových jmen se bojíme hledat, protože většina ničí naše sluchovody. Generace odrůstá a každá inklinuje k jiné odnoži. I díky tomu máme pestrou scénu a různé větve se specifickým publikem. Viktor Sheen se mezi námi potuluje již několik let, na jeho sólo stále ještě čekáme, ale předkrm nás může namlsat. Svou větev totiž vede jako rozený vůdce a přesvědčit může i další.
Českobudějovický Regie má za sebou velmi bohatou minulost a zřejmě i budoucnost. Před dvěma lety jsme se od něj dočkali prvního sóla „Hlas barev“ a choutky po dalším materiálu na sebe nenechaly dlouze čekat. Již příští měsíc totiž vychází deska „Kontrast“. Jako první exkluzivně známe celý tracklist a nabízíme vám ho i spolu s coverem a dalšími informacemi.
V minulém roce vydal Schyzo svůj mixtape „Stavy“, které se těšil celkem dobrému o hlasu z řad posluchačů. V mé paměti utkvěl při hostování na „Projektu Asia“, jež měli na svědomí Viktor Sheen a Renne Dang. Již tehdy bylo znát, že má k horror coru blízko a nyní to dokládá i kolaborací s Řezníkem.
Interpretace myšlenek je v našem žánru v mnoha případech jednolitá díky chuti napodobovat úspěšná jména, ale najdou se i tací, kteří to dělají v roce 2017 po svém. Někdo je může na sociálních sítích hanit nedostatkem talentu nebo neadekvátnímu zvuku, ale pravdou je, že koukat na vše střízlivým pohledem je někdy těžké i pro nás.
Příprava na každý rozhovor vypadá odlišně. Někdy znáte i velikost interpretových ponožek, jindy zase dvacet minut přemýšlíte nad úvodní otázkou. V případě sezení s Haadesem jsem měl od všeho trochu. Problém nebyl ve znalostech, ale spíše v jeho nové desce a obsahu. Uchytit to za správný konec a nabídnout čtenáři něco, co od nás ještě nedostal, protože jeho album to samo nabízelo. Jen to najít a správně čapnout. Výsledek možná trochu vypadá jak návštěva terapeuta, ale mnohým pomůže pochopit celé album a vlastně i autorův důvod, proč ho nahrál. Žádná růžová zahrada to není, protáhneme se pěkným bahnem…