Haades: Pavel Bém mi řekl, že jsem úplně normální chytrej chlap, jenom trochu závislej na perníku

Na úvod mi řekni, jak bys definoval slova droga, závislost a vlastní realita…

Droga – prostředek ke změně vnímání. Závislost – patologická touha po něčem, co tě ničí. A vlastní realita bych řek, že se definuje sama dost dobře označením vlastní realita. Můžeš vidět věci, který ostatní lidi třeba neviděj, ale ty je vidíš žejo, takže sou pro tebe v ten moment naprosto reálný…

Člověk potřebuje být na něčem závislý a mít své pravidelné rituály. Co ti pomáhá držet se od zakázaného ovoce dál? Jak to máš v současné době třeba s alkoholem či automaty?

Od doby, co sem nastoupil na odvykačku, sem kompletně čistej od všeho, kromě hulení. Brko si teď sem tam dam. Chlast sem vyřadil právě proto, abych měl nad sebou větší sebekontrolu. Bedny sem hrál jenom napálenej, takže když sem vyřadil piko, ten gembl odpadl sám o sobě. Pomáhá mi, jak říkáš, nějaká rutina, začal sem zas po dlouhý době chodit do regulérní práce, abych neměl čas na kokotiny. Taky mi dost pomáhá, že prostě mám pro co žít, mám stanovený nějaký cíle, ať už v hudbě, tak v soukromým životě. Mám taky naprosto boží holku, která mě podržela, i když sem byl v totálních mrdkách a pološílenej, takže bych jí to taky rád voplatil…ještě je brzo chcípnout!

Co za povolání tedy vykonává Haades, když neběhá po stagi se svým repertoárem?

Snažím se tahat zazobaný pány k obchodování na burze. Klasická zmrdovina! Už sem chvíli v něčem podobným dělal předloni, a tam se teda fetovala první liga, takže sem tam sice začal vydělávat slušný love, ale všechno sem hned prohrál a prosmažil, takže mi z toho akorát začlo jebat. Už sem tohle ani nechtěl dělat, ale sou tam prostě dobrý prachy, který nedostáváš oficiálně, a naštěstí sem našel firmu, kde si u toho všichni neládujou rypáky a já se z těch exekucí musím nějak vysekat viď…

Můžeš prozradit, se kterými známými osobnostmi, které braly, ses dostal do kontaktu? Pokud to tedy není tajné…

Je to tajný. Sry bro (smích)

Při tvorbě tohoto rozhovoru už jsi údajně opět čistej a Řezník mi prozradil, že doufá, že to tak už i zůstane. Tvá deska ale vznikala už před tvým detoxem. Neměl jsi po svém návratu z Bohnic chuť nahrát spíše desku, která by situovala tvůj návrat do reality?

Ani ne, měl sem rozpracovaný tohle a věděl sem, že je to silná věc. A když už sem to všechno prožil, a podařilo se mi to takhle zreflektovat, tak tím, že bych to poslal k ledu a udělal něco jinýho, by to celý úplně ztratilo smyslu. Navíc bych se rád vyvaroval ňákýho „revoltovství“ a dělal rap ve stylu „sem čistej, je to bomba, ty musíš začít žít taky tak.“ Navíc ta deska přece končí mým návratem do reality. A co bude dál, se uvidí. Tu desku sem ještě dopisoval potom, co sem vylez, protože ke konci už sem nebyl schopnej napsat řádku…12 hodin frýstsajl nebyl problém, ale jak sem si sedl k papíru, tak duto. To byl mimochodem jeden z mnoha indikátorů, že už asi fakt stačilo.

Jak obstojným jsi tedy freestylerem? Dokázal bys porazit známá jména v battlu?

Jak kdy, někdy to prostě sedne a sem nezastavitelnej, někdy je to poměrně lame, musí na to bejt chuť a správná atmosféra. Battly, co sem tu viděl, byly většinou jou jou, takže já tady teď dissuju tě, protože papuče dopiče a blabla. To mě neba moc, ale moje vyjetý frýstajly byly samozřejmě úplně jinde.

Jak vypadal tvůj nástup na léčení a první dny? Co se ti honilo v hlavě? Jak se k tobě postavila rodina a přátelé? Byli ti oporou?

Já už sem tam byl nějakou dobu předem objednanej, takže sem se na to psychicky připravoval celkem dlouho. Ale řek sem si, že když už tam du, tak to vemu vážně, a dám maximum do toho, abych si z toho co nejvíc odnes, a budu se tam k tomu snažit přistupovat pozitivně. Samozřejmě sem si předtím dal poslední rozlučkovou jízdu, takže ty první dny na uzavřeným detoxu sem prospal. Pak sem se tam celkem rychle adaptoval na režim, a i když sem měl samozřejmě slabý chvíle, kdy to tam na mě všechno dopadlo, ale vždycky sem se ňák oklepal, a tenhle přístup mi tam vydržel až do konce. V Bohnicích je to hodně zaměřený na různý dechový relaxační metody atd. Některý používám do teď. A hodně mi v tom pomohla právě i obrovská podpora od rodiny i všech ZNK homies a mý holky. Hrozně si vážím lidí, co mam kolem sebe, top team! Ne nadarmo se říká: V nouzi poznáš přítele.

Předešlá deska Duševní bankrot pro mě byla velkým překvapením, protože poukázala na tvé hudební kvality, ale tematicky bylo jasné, že máš už tehdy k obsahu blízko. Kdy jsi přestával mít nad sebou kontrolu a začal sklouzávat?

Začlo se to vymykat právě po vydání Bankrotu. už předtim sem frčel docela dost ale víceméně sem to zvládal, měl sem 6 let stejnou práci a fungoval sem. ale pak se se sehrála spousta okolností. Projekt, na kterym sem byl zaměstnanej, skončil a já dostal slušný odstupný. Plus Bankrot docela zafungoval, mě se začaly množit koncerty, najednou mě všude chtělo šukat spousta holek, všude mě plácali po rameni, jak dělam skvělou hudbu a já v tý vymocněnosti začal věřit, že přesně takhle to má bejt. že budu žít rockstar life a ufetuju se a chcípnu jako legenda. a byl sem s tím smířenej. Pak ale když už sem měl fakt nakročíno k tomu, aby to tak dopadlo, se asi ozval ňákej pud sebezáchovy.

Jaké to bylo chodit na terapie ke známému politikovi Pavlovi Bémovi? Odkazuji se na část tvého textu „pařím na Home Office v ordinaci Pavla Béma…“

Haha, u něj sem byl jednou. Před nástupem do Bohnic sem chodil na konzultace do Sananimu, kde mi ten terapeut řekl, že Bém Sananim kdysi založil, a že je kapacita, a jestli  s nim nechci pohovor, což sem samozřejmě nemohl odmítnout. Tak sem se s nim sešel, bavíme se, došlo i na hudbu a on chtěl ukázku. Tak sem mu pustil Home office. A největší prdel je, že na něj pařil von. Jel regulérní headbang. (smích) Zcenil hudbu i zpracování klipu. Na konci mi řek, že sem úplně normální chytrej chlap, jenom trochu závislej na perníku, a ať du do těch Bohnic, že mi tam helfnou. That’s it.

A kontakty z léčebny? Našel jsi tam třeba nové přátelé, se kterými se teď vídáš a máte společná témata?

S pár lidma sem v občasným kontaktu na fb, ale že bysme se nějak vídali, to ani ne.

Své stavy jsi ale ne vždy prožíval sám v tichosti svého pokoje. Jak dlouho jsi třeba udržoval kontakt s ženou z tracku „Aura Morf“?

To sem celý prožil s jednou kámoškou, kterou znám už pár let, ale nějak extra sme spolu nikdy nefelili. A úplně náhodně se mi ozvala po x letech, když sem byl tejdení, a že ještě něco dáme. Tak sme se překopávali, dokud sme nezačli vidět dost divný věci, podotýkám, oba úplně stejný divný věci. Třeba sem začal mezi rukama vytvářet takový energetický koule, který i měnily barvu, a ona vždy viděla to samý. To byl nejsilnější zážitek v mým životě. Byl sem tak vyděšenej a nadšenej, že se to nedá popsat. Navíc tadyto vidění aur a energií mi zůstalo i hodně dlouho potom, co sem se z toho vyspal. Tam asi začla ta psychózka už no, ale dopíči, nebyl sem sám, kdo to vidí, takže dodnes nevím, jestli sem byl jenom v psychóze, nebo se mi prostě mozek otevřel tak, že sem byl schopnej tyhle věci vnímat. Ale rozhodně na to nikdy nezapomenu!

Vraťme se ale k tvé přítelkyni. Zmiňoval jsi, že ti byla celou tu dobu oporou. Mezi tím si stihl možná i pár bokovek a v jedné skladbě zmiňuješ i fakt, že jsi zastavil snubní prsten a tahal z ní jen peníze. Jak jí to hodláš všechno vynahradit?

To s tím prstýnkem a taháním prachů je jeden z mála fiktivních momentů na albu, to se nikdy nestalo. Já sem se po vydání Bankrotu se svojí holkou rozešel, já chtěl furt víc smažit, jí se to samozřejmě nelíbilo, takže nonstop vyhrocený hádky, už to prostě nešlo dál. Tak sem žil sám, jak sem žil, a užíval si naplno raplife se vším všudy. Ale po čase zjistíš, že to taky není úplně ono, a že chceš a potřebuješ mít k sobě někoho, komu na tobě bude záležet a naopak… Vynahrazovat se jí to snažím nějakým způsobem každej den kámo a hlavně už nedělám píčoviny, takže se nám teď žije úplně jinak.

Víš vůbec, že takto tematické album není v českém rybníku prvním úkazem? O něco podobného se před časem pokusil jeden nejmenovaný východočeský raper z Vrchlabí…

To je možný, ale myslím si, že způsobem jako já, to tu ještě nikdo rozhodně nezpracoval.

V některých pasážích lehce připomínáš projevem Hugo Toxxxe. Setkal ses s tím názorem?

Jako setkal, ale hodně výjimečně. Já si to teda nemyslím, nicméně sem vyrost na Supercrooo a Toxxxe cením, a všechno co rád posloucháš, se nějakým způsobem promítne do tvý tvorby, ale rozhodně mam čistý svědomí v tom, že bych se snažil někoho kopírovat.

Na koncertech hraješ sám a jezdíš je často se Sodomou Gomorou. Chystáš i nějakou vlastní tour? Věříš si, že bys dokázal sám kluby naplnit?

Většina koncertů je i se Sodomou, je to podle mě naprosto ideální kombinace. Ale každej, kdo byl někdy na mý show ti potvrdí, že je to totální námrd a publikum na mě reaguje velice dobře. Dávám do toho všechno. Kotel nemam o nic menší než Sodoma, takže ano, věřím si.

Některé refrény jsou ale jednoduché a snadno opakovatelné pro fanoušky. Vsázel jsi na to, že by to mohlo na shows fungovat? Myslíš, že tvůj tracklist obsahuje nějaké hymny, které by mohly časem zlidovět?

Ne nepsal sem to s tím záměrem. Refrény podle mě prostě maj bejt jednoduchý a snadno zapamatovatelný. Věci jako „Dope fiend“ a „Nejdu spát“ už hraju na koncertech nějakou dobu a funguje to dost dobře. Často to už lidi měli najetý, protože nějaký live verze atd. už kolovaly nějakou dobu po netu… Adepti na hymny tam rozhodně sou.

Během tvé tvůrčí pauzy vznikl Dead Team a kluci mi v rozhovoru říkali, že projekt Terror Crew není mrtvý. Začleníš se zpět a začnete dělat na dalších věcech?

V rámci nějakýho featuringu si to umím představit, celej projekt asi ne, cejtil bych to asi jako určitej krok zpátky. Mě ten Terror Crew styl už prostě moc nebere a nevidím tam moc prostoru pro nějakej další posun.