hledat

Tags:

Aless – Ženatomá (2020; Ruka Hore)

Sdílej
RUKAHORE_SHOP_BANNER

Polemizujeme nad kvalitou releasů v žánru, který prakticky neodpouští, že si autor nedokáže napsat svůj vlastní text. I tento aspekt hraje klíčovou roli v hodnocení, protože ve hře máme mnoho tváří, které vykazují jistou formu, ale mnohdy nedokážou vykouzlit i silný obsah. A tak se prohrabáváme v moři desek, kde někteří v zoufalství a touze po úspěchu vsází na prvky okoukané na adresách, kde to funguje, anebo zacílí na prvotní pudy a pokusí se vyvolat umělou přízeň. Nebylo by lepší v některých případech ustoupit a přimhouřit oko s tím, že by nebylo na škodu, kdyby dotyčná osoba měla svého ghostwritera? Někdy není největší překážkou zápal a chuť tvořit, ale holý fakt slepého ega, které si nechce přiznat, že jejich stín se z průměru zřejmě nikdy nevyhrabe a jejich talent nevykazuje až takovou sílu, aby se stal lídrem. Pomyslná druhá liga nevoní nikomu, ale kdyby neexistovala, těžko bychom pak mohli rozlišovat, kdo mezi tu elitu vlastně patří.

Dnešní hip-hop je již natolik široký, že je těžké levé straně vysvětlit, že i přes velkou vlnu nevole je třeba i s tou druhou počítat. Respekt je však něco, co si člověk nevyslouží jen čísly na YouTube a digitálních streamech, nýbrž schopnost obhájit si zvolenou cestu. Aless zřejmě nikdy neobměkčí sluchovody striktnějších posluchačů, ba dokonce ani občasné žánrové plavce, kteří svou chvilkovou pozornost obrátí po čase jiným směrem.

Bratislavská interpretka je aktivní zhruba od roku 2015, kdy dostala jistou protekci v rámci projektu Podzemgang, jistý čas ji pomáhal na výsluní také Separ, ale trojlístek jejich releasů nikdy nemluvil v její prospěch, že by mohla na svou hlavu vložit pomyslnou korunku královny slovenského hip-hopu.

Několikrát se jí v minulosti dotkla ostrá kritika ze strany posluchačů, ale není se čemu divit. Dnes je jí dvaadvacet let a měla by mít dostatek zkušeností, aby je dokázala přetavit i v hudebním řemeslu. V případě její nové desky „Ženatoma“ se však jedná spíše o slepý boj za své vlastní vize, utvrzování svého snu a sebevědomí, ale nevnímání názoru okolí. Nabízí se pak otázka, zda vlastně tu tvorbu negeneruje spíše pro sebe sama, i když se nějakém odběru jejího produktu hovořit dá.

Při poslechu nového alba mě upřímně nevadila zpívaná forma či tah na branku mainstreamu, ale spíše obsahová stránka, která příliš neodpovídá zkušené hráčce. Snaha přesvědčit o kvalitě se vytratila, nahradila ji nevole vnímat kritiku a naslouchat hlasu lidi. Jsem taková, jaká jsem, jestli se ti nelíbí, tak to neposlouchej. Já si prostě respekt zasloužím. To je podle mě dedukce postřelené srnky, která nedokáže obhájit své krédo, ale vyžaduje si úctu.

Když se vymaníme z hořkosti a pachuti vůči negativním reakcím, zaobírá se Aless plytkými tématy, které okouzlí možná pár náctiletých holek, ale rozhodně nevytvářejí trvalejší odkaz. I proto se domnívám, že za půl roku si již nevzpomenu na jednotlivé skladby tohoto produktu. Sázka na hosty nedopadla zle, tedy pokud po čase nezjistíme, že samotnou autorku disku v mnohém zastiňují.

Snaha o vytvoření mainstreamové desky pro okrajové posluchače žánru vyšla, možná si získá chvilkový úspěch, ale nelze čekat, že si zaslouží respekt hip-hopové komunity. Na hezkou tvářičku to prostě neutáhne, na jistý potenciál v hlasovém fondu také ne, když obsah je prázdný, uštěpačný a generuje více ega nežli pokory. Nevím, co jsem sám od výsledku čekal, třeba přesvědčení, že se z minulých chyb poučila, ale jak se zdá, tak v nich jen pokračuje. Ona ví, že na to má, ale myslí si to i okolí?

2/10

Album „Ženatomá“ si můžeš pořídit na stránkách RukaHore.sk

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012...

  • 1