Ne každý dvojsingl automaticky přináší dvojnásobnou radost. Někdy jeden dostane jen dvě příležitosti zjistit, že mu tak nějak pořád něco chybí a že vlastně není žádný důvod si to pustit ještě jednou. Když si objednáte čas v pražském 808 studiu, ještě to automaticky neznamená, že jste si objednali i nadčasovou skladbu (ani permanentka do posilovny nezaručí olympijskou medaili, což?). To by byl přeci jen až podezřele výhodný balíček…
G1nter, Blako a producent Huclberry vydávají pod Virgin Music a Universal Music Group koncepčně propojený dvojsingl „Mainstream / NBA“ a není těžké si tipnout, že jde o předehru k chystanému EP nebo albu. Zatímco první zmíněná věc řeší téma popularity a hudebních trendů, druhý jmenovaný song staví na uvolněnější atmosféře, dynamické flow a sebevědomých punchlinech.
„V krvi underground, ale teď jedeme mainstream,“ rapuje v jedné z pasáží Blako, u nějž je třeba vypíchnout skutečnost, že takový projev v tuzemsku nikdo nemá. Jenže právě tady se nabízí otázka, co vlastně dnes za mainstream považujeme. Pokud se bavíme o ligách typu Yzomandias, Ektor nebo Viktor Sheen, pak má tahle parta k podobné pozici ještě pořádný kus cesty.
Zvukově je navíc všechno až příliš správně. Produkce relativně šlape, mix je čistý a inspirace současným americkým rapem je zřejmá. Jenže právě tady se projekt dostává na tenký led. Respekt ke vzorům je jedna věc, vlastní identita druhá. Po několika minutách je těžké říct, co z tohohle materiálu patří právě G1nterovi a Blakovi a co by mohl bez větších úprav odrapovat někdo jiný. Místy to působí spíš jako pečlivě splněný domácí úkol na téma „jak zní moderní rap“, než jako nahrávka, která chce posunout vlastní rukopis. To samozřejmě neznamená, že jde o špatnou muziku. Jen je až příliš opatrná. Nikde nepřekvapí, nikde neriskuje a nikde nenabídne okamžik, který by ji odlišil od desítek podobných releasů vycházejících každý měsíc.
A pokud někdo tvrdí, že jde o materiál, ke kterému se budou lidé vracet ještě za deset nebo patnáct let, pak by možná měl absolvovat konzultaci u doktora Chocholouška. Stačí si ostatně pustit vůbec první vydané věci Pil Cho a la „Faded“ nebo „Pompeje“ a zjistíte, že svou sílu neztratily ani po letech. U níže nabízených fláků podobný pocit bohužel nepřichází. Nejde o noty, které by mě lákaly poslouchat opakovaně, natož se k nim vracet s odstupem let.
Možná je to jednoduše hudba určená jedné konkrétní bublině a na tom samozřejmě není nic špatného. Pokud ale chce někdo vytvořit něco, co přežije vlastní dobu a stane se skutečným klenotem domácího rapu, bude třeba přijít s mnohem osobitějším pohledem i silnějším sdělením, než jen s kvalitním zvukem, jistou flow a současnou estetikou, tečka.
