Bílý balet ze Sudet, jedna z vlajkových lodí labelu Milion Plus. Místo na San Bernabéu se Robin Zoot cítí na domácí půdě v Ústí nad Labem, ale i na stagích napříč republikou. Už dávno neplatí, že ve své stáji je ve stínu svých kolegů, jeho specifický projev, humor i schopnost zaujmout z něj učinila jednoho z nejcharismatičnějších hráčů na tuzemské scéně. Nemusíš souznět s celou jeho diskografií, stejně jako s novým tracklistem desky „Majitel“, ale jisté je, že máš před sebou něco, co rozhodně stojí za prozkoumání.
Čtyři stovky nesignalizují počet jeho fanušků ani vytvořených skladeb. Při vyřčení tohoto PSČ si už dnes tuzemský fanoušek rapu asi nevybaví nikoho jiného, tedy alespoň na první signální. Byli tu někteří před ním, jsou tu i někteří po něm, ale je to on, kdo dostal Ústí na širší mapu podvědomí.
Zdravá drzost, sympatická dávka ega a chuť nekráčet v zajetých šablonách. První kroky byly obtížné, ale potenciál se hlásil již brzy. Už pod křídly A51 byl patrný, pod Milion Plus vyrostl do šíře. Přestože má Zoot vysokoškolské vzdělání, jeho řeč generuje kromě inteligence i běžnou mluvu z ulice, ke které se hrdě hlásí. Výsledkem je skvělá symbióza, point s hlavou a patou, nikoliv jen náhodné házení hlášek a explicitních výrazů do placu.
Také v případě nového tracklistu desky „Majitel“ se jedná o navoněné esence, světlé pasáže, věrohodné chvíle. Wunderbaum. Nemohu se zbavit dojmu, že projev Zoota je natolik charismatický, že přizvaní hosté pro mě jsou většinou pak rušivým elementem, ale na druhou stranu táhnout to sám bez lehkého zpestření by mohlo být také na škodu. S pozvánkou asi nejlépe naložili Resetedh a Viktor Sheen, který se mě ale úplně nedotkl s jeho alter egem Buka. Příspěvek Hard Rica ve mně zanechal spíše rozporuplné pocity, Chawo vysloveně zklamal.
Nejlepšími momenty desky jsou skladby „Kadet“, „Klenot“ a „BBY“. Tam se jedná o kompletní balíčky, chytlavý celek, síla udržet se v podvědomí i mimo sezonu. V rámci humbuku kolem desky a roku 2026 tu máme další položky, které potvrdí postavení Zoota na scéně. Tenhle „špinavej stokár ve fresh hadrech“ se umí lehce otřít o vážnější momenty, ale spíše si užívá život každým douškem.
Mě osobně si získal svým smyslem pro humor a schopnosti vytrolit i něco, co samo o sobě nestojí ani za pozornost. Když se k tomu přidají chytlavé podklady sázející i na notoricky známé melodie jako v případě věci „Život je krása“, nelze pochybovat, že Pouzar moc dobře ví, jak se dělá hudba. S širokým dopadem, zajímavým obsahem a holým faktem, že tenhle chleba se nepekl z ingrediencí v akci v horkovzdušné fritéze z Temu.
8/10
