Každý máme svou třináctou komnatu, která ukrývá celou řadu tajemství. Někdo do ní dá nahlédnout a někdo si ji celý život schraňuje před veřejností. Jak je to v hudbě? Obdobně jako v běžném životě, jen je možná poslední roky patrnější, že umělcům více dochází, že emoce přitahují pozornost a otevřenost s upřímností zajímá více než ploché fráze bez konkrétností. Je to i případ Dekreta, jenž letos po dvou dekádách za mikrofonem usoudil, že svět i hudba se netočí jen kolem Tribuny Sever a sešívaných dresů.
Vzpomínám na jeho dřívější tvorbu, popichování druhého břehu Vltavy a nesmrtelné lásky vůči klubu z Vršovic. I dnes věřím, že to srdce tluče stále pro tento klub, jen se kolem něj už netočí svět. Člověk dospěje, změní se mu hodnoty a pochopí, že jsou tu i další faktory, jak si dělat život pestřejší.
„Ahoj Dekrete“, dovolil bych si satiricky pozdravit autora (jako on kdysi slavil příchod Nicolae Stanciua), který jako by v klubové sféře přestoupil z klubu zacykleného v jedné geografické bublině do evropských pohárů. „Reliéf“ už při prvním poslechu nevznikl za jedno odpoledne, bylo třeba tu pomyslnou třináctou komnatu sám objevit a pak najít koule nechat svět do ní nahlédnout.
Tenhle příběh o patnácti stopách lemuje příchod a odchod ze studia. Mezitím posluchače nechá Dekret proniknout, co vznikalo za zavřenými dveřmi, ale nemělo za nimi zůstat věčně. Určitě bych ocenil v jednotlivých textech tu přímočarost, nehledání zbytečných odboček a cest přes Brno, každé téma má jasně daný tah na branku a posluchač tak nemá v hlavě bordel, kde je vlastně ta hlavní dějová linka.
Neurazí rozhodně ani výběr hostů. Polská legenda Pelson možná nebude chutnat každému, ale mít na releasu ikonu našich severních sousedů je kredit, který se neodmítá. Skvělé příspěvky připojili Eremen a Candymane. Každý obsahem z jiného soudku, ale obě věci skvěle fungují a dopomáhají k pestrosti.
Upřímně se přiznám, že spolupráce s PIO Squad mě úplně neurazila, ale zároveň nebudu ten z těch, co by věc „Otčenáš“ označovali za nejlepší z desky. Rozporuplně hodnotím i přítomnost Sharloty. U skladby „Otčenáš“ ještě mohu označit její refrénový příspěvek jako zajímavé zpestření, ale ve věci „Duet i duel“ mi prostě nešmakuje. Přiznávám ale, že mi v tom chytlavém beatu neladí ani samotný Dekret.
Pojďme ale k těm světlejším okamžikům desky „Reliéf“. Pokud bych jel v tracklistu postupně, začnu věcí „Přišel mi dopis“. Baví mě dějová linka o adresném psaní, které se však tváří jako anonymní. Kromě barvitého opisu příběhu celek funguje i dobře laděným beatem.
Že storytelling funguje vždycky na výbornou dokládá i věc „Fero“, jedna z nejvtipnějších, ale zároveň lidsky smutnějších věcí. Retrospektiva ale fungují. Příběh má i zmiňovaná skladba „Duet i duel“, ale tam jsem nedostal takový emoční zásah. V tracklistu není vhodné zapomínat na věc „Ostnatej drát“, nejsilnější věc z celé desky, která nese skvělé poselství. Bohužel se už takto laděné věci v tuzemském rapu moc nenosí, já bych byl naopak raději za více takových pohlavků pro možnost otevřít oči dokořán. A když zase zabrnkáme na odlehčenější strunu, nikdy není na škodu mít sen o tom, jak jsi jedna ruka se svými hrdiny, v tomto případě s netopýří smečkou. Člověk v žánru kojený a klopýtnuvší o tohle album pak bez vysvětlování ví, že nemám na mysli Batmana. Jaké by to bylo, kdyby takový sen nikdy neskončil a jak moc se pílí mohou hýbat ledy, aby se sny měnily v realitu? To už bychom asi až moc spekulovali a ochudili se o to probuzení.
Nezmínil jsem celou řadu dalších skladeb. Nebylo by to tím, že jim chybí kvalita, ale některé výše uvedené věci je prostě a jednoduše staví do stínu. Není to špatně, opět bych se vrátil k tomu skvělému tahu na tématickou branku, lidským a propustným přístupem. Každá položka má hlavu a patu, pak už je jen na posluchači, k čemu si svou cestu najde. Za sebe mohu říct, že pro mě „Reliéf“ není zase tak velkým překvapením, spíše potvrzením dříve nenaplněného potenciálu. Karty jsou ale rozdány občas jinak, osud míří jiným směrem. A když hrál Dekret karty s Bohem, musel tušit, že v rukávu nebude moci tahat trumfy bez následků a výčitek směřujících na minulost. Na současnost, alespoň za mě, ani popel!
8/10
