Dollar Prync – Racks (2025; Universal Music)

Po dvou letech se dostává ke slovu opět značka, která ve školních lavicích asi nejostřejší tužkou v penále nikdy nebyla, ale na ulici měla rozhodně nejostřejší loty. Mezi betonovými masami ji škola života naučila základy ekonomiky a matematiky, že by je možná mohla vyučovat finančně negramotným, kterých bohužel kolem sebe máme davy. Kromě těchto základních ingrediencí by mohla dodat i cílevědomost, odhodlání a loajalitu. Smíchovská stálice Dollar Prync možná dělí žánrové publikum na dva tábory, přesto je třeba si připustit, že tah na branku mu rozhodně nechybí, což dokládá i nová deska „Racks“.

Pokud stále nevěříš myšlence, že se svět točí kolem peněz, tak vytáhni hlavu z matčina klína, pusť se ruky otce a postav se na vlastní nohy. Vyčítat někomu, že se otočí jak bankomat, je vlastně lhaní do vlastní kapsy. Jasně, ono vše má svou zdravou míru a přemíra chlubení také není nejlepší variantou. „Racks“ jsou výplodem kluka, který vzešel z poměrů, kdy často nebylo co do huby, zato nyní kolem něj létají ruličky Masaryků. Nelze se pak ani divit, že výsledek možná není tak syrový a špinavý jako ty předešlé, ale i Pretty Woman postupem času zapomněla na nutnost roztahovat klín u každé poptávky.

Být v téhle hře na vrcholu signalizuje dobré postavení, ale často je nutné si svou roli obhájit a udržet. Tlak peněz je neuvěřitelný, jeden den být mohou a ten další vlastně ne. Také sláva je pomíjivá a peníze přináší jistý luxus, zázemí, možnosti a bez nich se zaběhlé potřeby stávají zase nedosažitelnými sny. Také pod nový release Dollara se podepsaly západní vlivy, vlastně by se dalo říct, že se nejedná o nic revolučního, ale vysoce chytlavého, až nakažlivého.

Dollar Prync nebyl nikdy nejostřejší tužkou v penále, ale možná naopak taková ta průhlednost, povrchnost, až lopatovitost dokázala vzbudit pozornost a získat plusové body. V té jednoduchosti je krása, opisuje se v ní všední realita, samozřejmě možná občas až příliš zabarvená západním vlivem a filmovým plátnem. V žánru, kde vítězí silné ego a osobnost, se to však promíjí. Možná, že by po boku 50 Centa působil komicky, ale v českém prostředí se jedná stále o svěží vítr, který dokázal zamíchat kartami.

Produkce jsou kvalitní, nicméně velice aktuální a trendem zasažené. Nechybí jim ale i odkazy na staré časy, ten vliv gansta rapu je tam neoddiskutovatelný. Stejně tak cítíme tu přímost sdělení v textech, které opravdu nemají revoluční témata. Baví mě ale ta rovina otevřenosti a autenticity. Autor nám tak dává jasný signál, že jím zvolená cesta je ustavičným bojem o udržení svých pozic, přežití a cifře na účtu. Témata se točí v kruhu, přesto jsou zpracována tak, že mě to ani po několikátém poslechu vysloveně nenudí.

Výčet hostů nabízí momenty dobré, ale i tuctové. Bohužel se potvrdilo, že v této disciplíně se nám tuzemský trh začíná trochu více ztrácet v duplicitě a tuctovosti, takže vlastně štěstí, že kromě mladé krve bylo vsazeno i na Ektora či Sergeie Barracudu. Neurazí i moment, kdy Dollar vzpomíná na blízkého kamaráda, jedná se o nečekanou vsuvku, osobitou, silnou. Emoce jsou základ a tady fakt cákaly.

„Racks“ je deskou, která v roce 2025 připoutá masy k přehrávačům. Širší veřejnost se na to namotá, neboť je to jednoduché, nenutí to přemýšlet, je to vskutku nakažlivé svou chytlavostí a autor vypadá jako temný hrdina, ke kterému lze vzhlížet. Z marketingového pohledu bych tu jedničku možná i jedenáctkrát podtrhl, ale pak je tu třeba sundat růžové brýle z prvotního transu. Je to hudba, která baví, je to muzika silně explicitní, možná ale jen víc pravdomluvná, než si chceme vlastně připustit. Anebo skvěle vypracovaný podnikatelský záměr, který by mohl sloužit jako manuál za hranou zákona? Ať tak či onak, takhle chutná vysoce chytlavé spotřební zboží, ale trochu se obávám, že ke statusu kultu ještě něco schází.

7/10