Sdílej
Zlí jazykové tvrdí, že nové album Weezyho, „Tha Carter VI“, je přinejlepším slabé. Na internetu se mu v memech posmívají, že to dávno ztratil a je starý. Kritici říkají, že tím, že ztratil manažera Corteze Bryanta, který mu v jeho nejlepším období ze stovek nahraných věcí vybíral ty správné, přišel o relevantnost.
To je možné, ostatně… Hlas lidu, hlas boží – znáte to. Nicméně když se podíváme podrobněji lupou, možná ta deska není až tak zlá. Připomíná totiž podobnou formuli jako na klasické trojce a já osobně bych se nebál šestku zařadit právě za ni – na úkor čtvrtého, pátého dílu a mnoha dalších releasů, které následovaly.
Baví vás obsah bbarak.cz? Budeme vděční, když nás podpoříte na Buy Me a Coffee
Weezy zde jakoby ubral ze současného post-trapového zvuku, na který hodně tlačil v posledním desetiletí, a přidal více eklektičnosti, což dokazuje třeba skladba “Elephants”, které se lidé na internetu vysmívají, ale která je vlastně dost kreativní.
Materiálu je na albu klasicky požehnaně a pročesání by neškodilo, to ano, ale zvukově jde o celkem líbivou škálu různých soundů, ze kterých si každý může vyzobat, co se mu zamane. I to je ale desce vyčítáno – podílelo se na ní 28 producentů a prý je to guláš. Možná je.
Wayne je ale podle všeho ve formě a při chuti. Jenže opět… tvrdí se, že polovinu alba jen rýmuje na slovo „nigga“, ale tomu se člověk, který slyšel alespoň polovinu Weezyho tvorby (zahrnující desítky mixtapů a vedlejších projektů), nemůže divit.
“Tha Carter VI” je prý více technický a nemá duši, ale to je možná až moc tvrdé. Oproti jiným Weezyho produktům je toto lehce nadprůměrné. Co myslíte?
Už jsi četl?
