Label Blakkwood patří již dekádu k nejsilnějším tuzemským stájím. I přes nějakou tu fluktuaci je možné na této adrese registrovat tváře, které vykazují loajalitu již nějaký ten pátek. Patří mezi ně i brněnský Koukr, jenž má venku další čerstvou desku „Independent Black Sheep“. Žádost o krátké interview byla tradičně z jeho strany vyslyšena a čtenáři se níže mohou dozvědět i něco navíc, co v posledním tracklistu mezi rýmy nepadlo.
Kde jsou ty časy, kdy ses na scéně objevil jako nováček. I když to není zase až tak dávno, zkušeností máš již dostatek. Už jsi ten, co se nemusí představovat. Odráží se to pak i na tvém vystupování ve studiu, vůči profesním kolegům či fanouškům? Snažíš se držet nějaký post s limity, pod které nechceš ustupovat?
Myslím si, že se od začátku své kariéry snažím držet to, co žiju i v reálným životě… jak v reálným životě, tak v kariéře si na nic nehraju. K fanouškům se vždy chovám s respektem a oni dobře ví, že jim to ty celý roky vracím back. Jediný, co se za ty léta změnilo, je jistota za majkem a víc detailingu ve studiu.
S věkem člověk mění své priority a také k práci se jinak staví. Když si vzpomeneš na začátky, případně své poslední album „Riziko“, změnil se nějak zásadně přístup či vize, jak by měl výsledek vypadat? Vnímáš třeba více odpovědnost vůči posluchači anebo to bereš tak, že prostě jen generuješ hudbu, kterou nikoho nenutíš poslouchat?
Pro mě je muzika jediný způsob, jak se svěřit, protože nejsem typ člověka, který by přišel za kamarádem nebo rodinou a řekl, co ho trápí anebo v čem sem zrovna uspěl. Proto se každý album snažím mít na sto procent. Ale jestli mám srovnávat, tak tohle album je jiný v tom, že je víc rapový, chci přestat používat playback na koncertech a posunout svůj live rap up, aby fanoušek dostal 100% mě, protože si to fans za ty roky zaslouží a chci jim taky ukázat, že ty moje roky za majkem nejsou jen flex, ale práce.
Ještě trochu nakousnu tu odpovědnost vůči posluchači. Ve své tvorbě často řešíš street life, minulost, kdy se na ulici otáčelo, aby se vydělalo na chleba. Z jakého úhlu pohledu vlastně pak vznikají tvé skladby? Stylizuješ se do role hrdiny, který to ustál anebo spíš do role toho, který může reflektovat příběhy, které zažil a fanouškům třeba i ukázat, kterým směrem se nevydávat?
Ať si to každý přebere, jak chce. Taky jsem pracoval s tím, co jsem slyšel a každý si musí zažít pád, vzestup a zase pád a přinejlepším potom finální jackpot. Tam venku to je prostě buď anebo, ale jediná správná cesta je tam udělat balík a jít dopiči… a buď to trvá roky, nebo ti padne jackpot na startu, jebne ti z peněz a padneš zase dolu anebo skončíš v teplákách. Každopádně sem obyčejnej zmrd, co musí dělat to, co musí… pro někoho hrdina, pro někoho slaboch… but fuck it.
Čísla generuješ, v lednici vítr nemáš, ale může přijít i chvíle, kdy se karta otočí. Byl bys schopen se vrátit zase na začátek té cesty a pálit si znovu prsty ve štrýtu, anebo už se rýsují nějaká zadní vrátka, kterými myslíš na budoucnost?
Hele, nebudu lhát, znám to i teď, bohužel jsem ve slabších chvílích svýho života našel automaty a dal tam all in. A když říkám all in, tak to byl vážně balík. Samozřejmě mám zadní vrátka a příjem, který mě už nenechá být nikdy broke… ale o tom bych stále nerad mluvil. (smích)
Už v rané fázi své kariéry si inklinoval k melodiím v rapu, pestrosti v hudebních podmazech, jistému vymezení a splynutí. Dají se dnes vlastně ještě vytyčit hranice, co vlastně je a není rap? I ty sám jsi využil některé beaty, nad kterými by ortodoxní žánroví fans vařili krev. Máš rád tu rozmanitost a pocit volnosti, že nejsi svázán nějakým konceptem či šablonami?
Já jsem používal melodie hlavně z toho důvodu, že jsem neuměl napsat track tak, aby to bavilo mě… nebo jsem jen neuměl rapovat… asi jsem musel dospět do nějaký fáze, kdy jsem si řekl a dost a začal jsem pracovat se svým hlasem, příběhy a s rap flows, aniž by tam byl autotune. Třeba track Vrána na mým albu je podle mě super oldschool rap, to nemůže urazit nikoho ze starý ani nový školy, a to je podle mě win. Samozřejmě díky tomu, že doma hodně freestyluju, abych trénoval, protože prostě nemám talent, ale mám to vydřený, tak už si můžu dovolit dát jakejkoliv beat a jakoukoliv flow. A to na tom miluju, že si můžu udělat skladbu do všeho, i kdyby to mělo být jen pro mě. (smích)
Nedílnou součástí cesty k úspěchu je i schopnost zvolit i vhodné hudební podmazy, které ti padnou na míru, ale zároveň se vryjí do mysli posluchačů. Kontroluješ pečlivě třeba každou melodii, aby nešla ruku v ruce s konkurencí a nemohl tě někdo napadnout kopírování? Nemohu se ubránit dojmu, že když třeba slyším skladbu „All In“, jako bych slyšel něco, co jsem už zaslechl u Viktora Sheena či Calina, jen mě teď trochu zrazuje ta paměť…
(smích) Neposlouchám vůbec českou scénu, nebo možná ani muziku ve světě. Když už, tak sebe. (smích) Samozřejmě, že si pustím, když vyjde něco new, ale pak se zase vrátím ke své muzice, protože je pro mě nejvíc real. (smích) Je to podobný beatem, ale já dělám tenhle styl už asi pět let back, možná i víc, kdy jsme s BSC to tu začali dělat snad i jako první…
Když už jsme u té rozmanitosti, ale i změny hodnot či priorit, nelze se optat na tvé kolegy, se kterými jsi dva roky zpátky nahrál EP „Generace panel“. Refew se poslední roky prezentuje nejen jako rapper, ale především jako hudebník, co využívá i zpěv a nestydí se za to. Renne Dang pak ukázal rapu záda a vydal se na novou kariérní etapu. Jak jsi třeba tato jejich rozhodnutí vnímal a máš i ty chuť třeba časem vyzkoušet něco jiného? Umíš si představit, že by rap nebyla ta primární síla?
Samozřejmě, že sleduju. Líbí se mi, jak Erik vyrostl nejen jako hudebník, ale i jako člověk. O Renneho jsem měl za začátku strach i jsem si všiml, že nebyl dlouho na IG, tak jsem mu psal, jestli je v pohodě. Jak ale vidíme, tak je spokojenej a sem rád, že mu to šlape, jak si představuje. Snad mu to bouchne do nesmyslu. Já si pojedu furt to stejný, jak od začátku, tak do do doby, kdy mi to bude dávat, co do teď.
Během našeho posledního rozhovoru k desce „Riziko“ si avizoval kratší materiály, což byl plán, jemuž si nakonec dostál. Kromě EP „Generace panel“ vyšlo také EP „Street Run“ s Raphaelem. Pro bubny si neváhal vyslat poptávku do zahraničí, pak si byl přítomen třeba u skladby „Hoodlife“. Jsou ty ambice spolupracovat se zahraničím stále otevřené, anebo jsou to nákladné investice, které se v kontextu domácího rybníku vlastně ani neotočí?
Spíš už mám takovej svůj klid a moc nechci dělat projekty s lidma z venku. Měl jsem dělat s Freshmakerem EP, ale já si potřebuju říct… jo teď udělám projekt a ne, aby mi někdo řekl, teď udělej projekt. Samozřejmě feat je jiná věc, tomu jsem otevřený stále, a když se naskytne šance, vezmu ji.
Název nové desky je „Independent Black Sheep“. Má ten název nějaký hlubší význam, který lze vyjádřit pouhým překladem? Vyjadřuje to nezávislost tebe samotného, signál, že pevně stojíš na nohou bez potřeb berliček?
Vždy sem byl černá ovce, vždy sem byl závislý sám na sobě… samozřejmě, když bylo nejhůř, potřebuješ nějakou pomoc, ale vždy se o vše musíš postarat sám, proto ten název.
Ve svých skladbách se nebojíš dát nahlas svůj názor, když ti nějaký kolega ze scény nevoní. Jestli se nepletu, na minulé desce Ca$hanova Bulhar, tentokrát padla volba na Sergeie Barracudu. Je to jen pošťuchování, které patří k rapgame anebo jsi otevřený i nějakému většímu beefu?
Hele s Ca$hanovou žádnej problém nemám, ani jsem o něm nikdy nepřemýšlel. U Sergeie mi vadí, jak mluví, že je dealer, ale přitom, když sem se ptal kolegů venku, co ho znají dobře a vlastně i jeho chování, je vidět, že není. Někdy třeba něco otočil, ale nemyslím si, že by to bylo něco, o čem se dá mluvit. Nic proti němu jinak nemám, neznám ho, třeba je to člověk, co svý lidi podrží, takže jsem si vzal na dohled jen tuhle věc. Samozřejmě, když by byl nějakej beef, nemám problém si vyměnit sloky s kýmkoliv, o tom to přeci je, bylo a bude.
