Pokud linkuješ bars jako služebně starší hudebníci, za pět let si nikdo nevzpomene, že jsi kopíroval vrchol a sám stál jen v základním táboře pod horou. Na ledovci to klouže a jen člověk, který myslí každý metr dopředu dokáže předběhnout ty, kterým ani zuby a nehty ve skluzu nezabrání. Jak jsem již zmínil, deska „Sick“ je šíleně vyhraněnou názorovou dikcí, žárovkou pro stádo. Někdo může nadhodit, že se jedná o anarchistické žvásty, ale Smack byl vždy pouze rebelem, který opovrhoval vším, co má jasný start a cíl. A proč ten záblestk? Kdyby nemohl objevovat své hodnoty a limity, asi by byl už dávno zavřenej v nejvíce sledovaném blázinci tohoto Gothamu. Asi více ho pak děsí fakt, že by tam mohlo být narváno více než si společnost dokáže přiznat.
V žaludku mu neleží jen globální systém, ale i to naše „čecháčství“. Ve své tvorbě opovrhuje vším, kvůli čemu vaši rodiče vstávají a snaží se otevřít oči těm, co se mají dalších padesát let probouzet. Úspěch se však neodpouští, proto i on sám se neustále ohlíží za sebe, aby dýka v zádech byla zachycena již při pouhém úmyslu. Interpretace svých myšlenek je opět na velmi dobré úrovni, Smack dokazuje, že mu léta tuzemského odříkání a šňupání ostrovního stylu dopomohlo k velmi silné flow a kadenci, která opět boří zaběhlé břehy. I hudební část je vysoce experimentální, proto se mohu vrátit k úvaze z počátečního odstavce, že zde se již nejedná o únik, nýbrž jasné vyhranění. Je to úderné, agresivní, anti-systémové a možná až příliš to tlačí myšlenku o vzpouru.
„Sick“ vám dává jasný signál, že již nastal čas se vymezit. Ti, kteří se bojí být u zrodu nezávislosti, toto dílo odsoudí, jiní půjdou za svým novým lídrem a bezmezně ho budou ve své snaze podporovat. Není mi známo, zda je to hlavním záměrem autora, ale jasné je, že se jedná o hořký polibek na konci pohádky, která se pro spokojené spáče změní v noční můru aneb vítej v Matrixu. Líbí se mi tento nadhled a chuť udělat rebela z celé posluchačské základny, ale občas je to interpretování na mě až moc šílené. Nemyslím tím live show, která mě u Smacka baví díky jeho energie, ale spíše ve studiové verzy, kdy za účasti alternativních zvuků a netradičního podání nedokážu po těch letech jasné linky nabýt jednoznačnosti, že se jedná o nový směr, který bude skutečně následován. Možná i já jsem teprve v půli cesty a musím k tomu dozrát stejně jako celá tahle scéna, ale nemohu se ubránit dojmu, že album „Sick“ na mě působí rozporuplně.
Mezi nejlepší skladby celé desky řadím „Pressure“ a „Immortal“. Obě věci mají unikátní atmosféru na české poměry a sílu, která se bude citovat i za další dvě zimy. Opačným protipólem je zklamání ze skladby „Motivační píseň“, kde se spolu s Barracudou autor pokoušel o něco netradičního, ale ve finále se jedná o lehký paskvil. Mohu však přimhouřit oči, neboť se jedná opět o nadstandardní nosič, který mě utvrzuje v tom, že nám tu vykrystalizoval opravdu produkt, který je jedinečný celým svým objemem. Nedokážu říct, jestli i v tomto případě bude obdarován Andělem, protože je tu několik dalších silných adeptů, ale své místo si v historii najde a třeba pár posluchačů donutí nenásledovat cestu jiných či snad samotného autora, ale tu vlastní.V roce 2016 mi však příjde "Sick" silnější než 17. listopad. Bude se tedy po náměstích v republice mávat originálem a vyvolávat chuť po svobodě?
6,5/10
