Bylo by pro mě velkým překvapením, kdybych neměl v prosinci minulého roku další desku Moma k dispozici. Bratislavský hráč pochopil, že mu v posledních letech jde skvěle karta a rozhodl se svou šanci chytit za pačesy. Dav však většinou vidí jen ty plody, ale nezajímá ho, nebo si vlastně ani neuvědomuje, co vše stojí za úspěchem. Jen pár hvězdiček může v dnešní době říct, že jen pouhý talent a laxnost udržely na vrcholu. Momo si je moc dobře vědom svého postavení a nebrání se prozradit, že za vším se skrývají hodiny dřiny, které musel pro svůj úspěch obětovat.
Sláva a peníze jsou jeho závislostí, od časů debutové desky má dostatečně široká ramena a moc dobře ví, že se musí spoléhat jen na své schopnosti. Tento poznatek je znát i v tracklistu, neboť hostů bys tu našel poskrovnu. Kromě Rytmuse, kterého Momo vždy nesmírně cenil, zde nalezneš jen na dvou dalších tracích vokálově laděného Tomiho. Produkce jsou pro mě v některých případech možná trochu zklamáním, ale nelze to interpretům vyčítat do nekonečna. Hudební podmazy skladeb „00:00“ nebo "Nové ráno" jsou na první pohled až moc chytlavě laděny, než aby prokázaly kvalitu. Hold, v dnešní době se již v mnoha případech prodává spíše jméno, nežli práce. Pravým opakem jsou například věci „Je to aj o tom“ nebo „Vízia“, přesto se nemohu zbavit dojmu, že po hudební stránce je pro mě album oproti svým předchůdcům poněkud slabé.
Tematicky se Momo točí neustále kolem svého chleba, který živí jeho i jeho rodinu. Po poslechu alba Heroin víme, proč si stanovil svou cestu a pro koho a to všechno dělá. Moc dobře si uvědomuje své současné postavení na scéně a doslova si v něm libuje, ale zároveň ukazuje, že ví, jak dlouho mu trvalo se vypracovat a na ty litry potu nezapomíná. Tohle album je jednoduše motivační schéma pro ty, kteří chtějí koláče bez práce a pak jen s prázdnou hubou čumí před sebe. S jistotou mohu říct, že se nejedná o nejlepší dlouhohrajku z dílny Moma, ale svou sílu má a některé kusy z tracklistu mají šanci uspět u posluchače dlouhodobě. Je těžké dospět nějakého verdiktu, když interpret má talent a umí prodat svou myšlenku i projev, ale nakonec se přikláním k číslu šest, které reflektuje mé pocity z poslechu.V tomto případě bych se však v kůži autora soustředil více na kvalitu a posun, nikoliv na každoroční rutinu a kvantitu. V současné době je zřejmě opět čas začít tvrdě makat a nevzpomínat jen na cíle, které už dosáhl. Snad se opravdu jedná jen o motivační pauzu, která třeba za rok zase rozkvete.
6/10
