Vlastní rozum je v téhle hře důležitý jako schopnost zaujmout a člověk musí rozlišovat, kdy se jedná o útěk k alteregu, které dokáže fungovat jen na určité frekvenci, aby se poté neprolínalo s realitou, a kdy jen o pouhou protaženou ruku vlastní osobnosti, která má ze svého života co nabídnout, aniž by si notně přibarvovala. V tuzemsku to mnohdy připomíná na stagi stádo plné autistů, proto je důležité rozlišovat unikátnost, inteligenci a uvěřitelnost. Decko má v sobě všechny tři tyto vlastnosti, přestože podle dnešní iluze o zajímavém interpretovi na sebe neupozorňuje vizáží, nýbrž vnitřní aurou. Tou je především jeho projev a charisma, který spolu s inteligencí nabízí něco, čemu já osobně dokážu věřit.
Od prvních nahrávek ještě ve formaci „Združenie“ uběhlo hezkých pár let stejně jako od poslední desky „Kronikar“ z roku 2012. Je hodně znát, že původcem zdroje mu bylo nejznámější slovenské sídliště Petržalka, které nezapomene zmínit ani ve skladbě „Stále som 5ržalka“, který zajímavě okořenil zpěv Mony a sloka Opaka z A.M.O., ale příliš mě nezaujal part od Molocha z Druhé strany. Není možné přehlédnout, že Decko má již něco za sebou a umí o tom mluvit přirozeně, aniž by z toho chtěl dělat americký velkofilm.
Amerika mu však není ani zdaleka cizí. Za velkou louži Decko nechodí jen pro inspiraci, ale i pro hosty. V případě skladby „Nikdy“ jsem byl překvapen silnou energií, kterou spolu s Mykill Miersem a Q-Uniquem vydal skrze necelé čtyři minuty. Svou sílu a milníkový moment pro autora dodává i „Šťastný ako nikdy predtým“, bohužel však po tracích od Marpa a Otecka na toto téma jsem tím lehce přesycen.
Abych celou desku jen nechválil, našel jsem si i pár výtek. První je beat ke skladbě Smokenhagen od DJe Ruzbeatze, který je sice syrový, ale po pátém poslechu se mi zdá plochý a po desátém už mě vysloveně sere. Zbytečně opakované téma je i skladba „G.R.T.E.A.M“. V tomto případě bych si představoval mnohem vhodněji naloženou spolupráci se svou partou, ne je odstavit na tuto kolej jako výhybku po cestě. Lepší šuplík se svými vizitkami mohl vytáhnout i Billy Hollywood. Naopak však neurazí a příjemně zachutí věci od Mugise nebo Majstra.
Decko není tvorem, kterého bys slýchával ve spojitosti s neosloňovanějšími hráči slovenské scény ani na něj narážel v rádiích. Uvidíš ho v klipech, které bude mít pod taktovkou jeho stáj GR a sám si uvědomuje, že se jeho desek neprodá milión. Decko bude ten, který bude stát vždy trochu v ústraní a dláždit si svou cestu a pak jen záleží na tobě, zda se jeho cesta protká s tou tvojí a seznámíš se s jeho odkazem. Měl jsem v plánu dát šestku s menším plusem, ale jelikož se mi deska „Diabol nosí bradu“ zaryla o něco více do paměti než Suchotovy „Fičúringy“, přihazuju nakonec celý bodík.
7/10
