Kdyby mi desku Asymetrický boj někdo ukazoval ze vzdálenosti pěti metrů, myslel bych si, že na přední straně pokukuje Steven Seagal a jedná se o dílo z let devadesátých. Ono zvukem bych možná nebyl tak dalece mimo, neboť některé produkce budí dojem klasického undergroundu, jiné zase evokují s líbivým opojením, které by měli odsouhlasit i naši prarodiče. Je tohle důvod, proč má tahle dlouhohrajka název, jaký vlastně má? Tam ten zakopaný pes asi nebude, ale poukazuje to už na fakt, že deska je pestrá a možná až příliš, než by si tematicky zasloužila, pokud by chtěl autor skutečně kázat vodu a nepít víno.
V tom je asi ten hlavní kámen úrazu, přes který jsem se při poslechu nedokázal dostat. Na jedné straně tu máme skladby, které jsou tvrdé, úderné, striktní a na druhé skladby, které hrají na kalkul a prvoplán přilákat i širší posluchačstvo. Přitom by to nebylo být obtížné nedat na své album všechny nahrané skladby trochu finální obraz selektovat. Jednadvacet skladeb už moc interpretů na nosič nesype a asi možná i ví správně proč. I v případě této desky by neškodilo, kdyby se třeba sedm věcí opravdu nedostalo mezi širší veřejnost.
Názor Ekcelenta je v obsahu jasně daný, přesto se nemohu zbavit dojmů, že jeho úsudek je ovlivněn mass medii, neboť dle jeho věku nemohl žádný skutečný válečný konflikt okusit na vlastní kůži a možná bych se i nedivil, kdyby ani neabsolvoval klasickou vojenskou službu. Ono obléknout se do maskáčů a kázat o problémech by zvládl každý z nás, jenže zažito má jen hrstka. Přesto některá vyobrazení nejsou špatně situována a po rapové stránce se nejedná také o zcela špatné dílo. Průměrně odrapované sloky do hutných produkcí značí, že se jedná o dílo, které si některé posluchače najde, ale žebříčky prodeje lámat nebude. Nejedná se ani o klenot, který by byl přehlížen neprávem a deska by i za deset let nosila nálepku „křivda“. Asymetrický boj je představuje něco mezi nářkem nad situací, sci-fi a splnění snu, který si bere příklad z amerických kořenů a přetavuje je pro svou lokalitu. Nejlépe by to vystihl poslední díl filmu Expendables, kde veterány doplnili v ve výčtu herců mladé tváře, které si boj teprve osvojují.
Výběr hostů byl zvolen dobře, neboť zahraniční persóny obohacují celkový dojem produktu. Je však očividné, že se jedná o debutové album, neboť v některých případech autora zastiňují. Je však nutné dát všemu čas a něco si odrapovat, než se lze dočkat dokonalosti. Zvučný rapper z nebe nespadl, aniž by si nejdříve vše nemusel vydřít. Prvním krokem je i kvalitní zvuk z dílny Rooftop studia, který naznačuje, že by se Ondřej Žatkuliak pod běžný titul nepodepsal, pokud by z toho necítil nějaký potenciál. Ekcelent tlačí někdy lehce na pilu, ale je možné, že do pár let z něj vyroste důstojný zástupce zdejší scény.
4/10
