Vlastníkovi tohoto nosiče hned při prvním ohmatání docvakne, že se právě nestřetl s rychlovykvašeným burčákem, který by se po první skladbě zahřál na teplotu erupce. Kronikáři možná se zatajením dechu pokývají, když jim jména obou aktérů přiřadíme ke kompilaci Lyric Derby 2. To už je panečku roků, což ale nemění nic na tom, že se autoři i po tolika letech točí stále kolem sexu a alkoholických dýchánků a historek s nimi spojených. Představte si běžně oděné pány s rodinou v zádech, kteří v garáži u hranatého rádia vzpomínají na své zážitky, které ve své mladické nerozvážnosti konali.U téhle retrospekce padl již nejeden kartón Startek a uroněna byla i nejedna nostalgická slza.
Člověk tyto okamžiky nezapomíná a mnohdy se u nich pousměje s chutí se do těch let vrátit. Mladší generace již některým postřehům rozumět příliš nebude, ale vyhraněné publikum si vyslechne příběh, který je jim bližší, než si možná připustí. Komunistická éra sice již zabouchla dveře, ale doba se nemění ze dne na den a zaběhlosti vyšumí až s odrostením další generace. Děti tehdy ještě neseděli u počítačů ve virtuální partě, nýbrž každý svůj volný čas věnovali reálným postavám s hmotným fyzyčnem na metrovou vzdálenost a přírodě, která nabízela mnoho zážitků nejen za trnkovým keřem s láhví trnkovice a kalhotky s aroma připravenosti.Názorná ukázka toho, že i děti z velkých měst tehdy vyrůstali obklopeni věci živými a o víkendu nikdo v centru Prahy nekempoval.
Proč začít rekapitulovat jen myšlenky, když může autor uvažovat i o své budoucnosti, která skončí až jeho skonem. Posluchač by si možná mohl říct, že všechno již vystřílel první skladbou, jenže to se mýlí, neboť Petr Rezler je hrdým patriotem strašnických lokálů, ve kterých zažívá opravdové haldy zábavy plné neřestí. Osobitým humorem je probráno nepřeberně situací, která ve své primární podstatě jsou blízké i současné generaci. Neznámo by mohlo přijít s prvními tóny titulní skladby „Dopisy Tamaře“, které naplno nenasají ani největší fanoušci filmu „Rafťáci“. První láska, u které vyznání nestálo ještě cenu jedné SMS a lepení známky bylo známkou maximální odhodlanosti. A nic naplat, že tehdy ještě frčely kudrliny pod sukněmi.
Instrumentální část je velice různorodá a odpovídá i celkovému zpracování desky. Libozvučné jemné melodie střídá současné zvuky, které by neodmítli ani aktuální hráči vládnoucí tuzemským peoplemeterům. Někdy je v jednoduchosti vystižena finální krása, v některých případech ale i samotný text strádá. Jan Bezouška však dokazuje svůj hudební sluch a otevřenost spojit například notoricky známou melodii z pohádky „Šíleně smutná princezna“, která tak nabývá zcela jiného významu. Přestože jsem měl po prvním poslechu dojem, jestli mi nebylo pod nos servírováno další utopické unikum typu ČokoVoko, nakonec musím své závěry přehodnotit a prohlásit, že některé věci z Bambini di Praga obsahují silné momenty, které za lidovým folklórem odrostlé mládeže udělají nostalgickou tečku.
7/10
