Znaven šestihodinovou a nebývale úmornou přednáškou z ekologie jsem v čase 20:58 nastoupil do tramvaje č. 10, aby mě odvezla na plánované místo činu, které tentokráte představovala akce Royal Elements (s podtitulem Beatbox special) uskutečnivší se v útrobách pražského Abatonu. V době mého příchodu pódium okupovalo beatboxu věnující se trio Jezus, Cossiga a Johny Týpek, nicméně jejich vystoupení ještě šlo vzhledem k rozkoukávání se po velmi solidně zaplněném klubu jedním uchem tam a druhým ven. Prvním záchytným bodem programu mělo být pro mé sluchové ústrojí vystoupení pražských slováků s názvem Moja Reč, které jsem do té doby ještě neměl možnost slyšet a znal jsem je v podstatě jen z jejich dema, potažmo pár dílčích treků vydaných v poslední době. Koncert mc´s Michadelika a Supy, jimž pravidelně kryje záda domácí nestor DJ A.L.I., zahájilo Dreovo instro „Next Episode“, aby ho záhy vystřídal „Da Rockwilder“ od producenta stejného jména, do něhož jede v originále Meth s Redem, ovšem zbytek (vesměs cizích) podkladů už se nesl spíše v současném moderním kabátu, které z hegemonie narušilo už jen snad Geniusovo výborné instro „Fame“ z jeho alba „Legend Of The Liquid Sword“, což mě osobně příliš nevonělo. Ke všemu se mi v první polovině jejich vystoupení zdálo, že jsou silnější v kramflecích spíše ve studiu, než při živáči, ovšem postupem času se i díky peckám „Motivácia“, která pochází právě z jejich zmíněného dema a „Vzpomienky na ty časy“, jíž si s nimi zanotoval i Zverina, z jehož debutu „Svetlo v tme“ dotyčný a patrně nejvíce „hymnuiodní“ track pochází, tento dojem v zakouřeném sále rozplynul. V závěrečné skladbě se poté sestava mc´s (jež tracky vyplňovala svými volnými styly) zaokrouhlila na čtyřlístek, neb se kvůli odjetí svých hostujícíh slok dostavili Idea s Tafrobem, jenž už tak předznamenal blížící se freestyle battle, kterého se kromě něj účastnil také Kaidžas, Zverina a jediný reprezentant hlavního města Rest z Definitiv crew. Pakliže vynechám rozehřívací volný styl na daná témata, v prvním semifinále se proti sobě postavil posledně jmenovaný emcee s Kaidžasem, a i když si oba vybrali v prvním, respektive druhém, kole slabší chvilky, porota ve složení Affro a Idea poslala do boje o první místo zkušeného slovenského freestyle harcovníka. Druhé klání mezi Tafrobem a Zverinou, od něhož jsem mnoho nečekal, a který mě o to více svou pohotovostí a jistým stylem překvapil, se v normální hrací době (rozuměj ve dvou kolech) nerozhodlo (pro mě byl ovšem jasným vítězem uřvaný tatranský pes) a následovalo tak kolo třetí, z něhož nakonec vzešla vítězně brněnská mašina z labelu Blind Deaf. Po této zpestřující vložce jsem se odebral o patro níže, kde se začal promítat aktuální graffiti „dokument“ Quality Control 3 a i přestože ho nedoprovázel originální písňový doprovod, deejay nešetříc hity typu „Gimme Some More“ od Busty Rhymese, „Battle“ od Sermona, nebo „Careful Click Click“ od Wu-Tang Clanu, mi onu absenci bohatě vynahradil. Ono pouliční hajzlovství mě poté dokázalo vtrhnot do děje natolik, že mi unikl jak beatboxer Fany s hostem, tak i (díky bohu) údajný dárek publiku v podobě stovek hakisáků vhozených mezi přihlížející dav. Show headlinerů, jimiž byla belgická trojice Beatoxic ve složení Roxorloops (jenž mimochodem díky své indie vizáži jako vystřížené z anglické alternativní kytarové scény 90.let působil, jako kdyby v Abatonu setrval už od multižánrového Sperm festivalu, který proběhl před dvěma týdny), Copycat a neustále ňadrami natřásající zpěvačka Karen, se soudě podle divácké podpory podařila. I když totiž tíhnu k jiným elementům a beatbox mě nechává absolutně klidným, musím uznat, že svou disciplínu ovládají bravurně a pakliže bych měl zavzpomínat, co vše jsem během jejich pobytu na scéně stačil zaregistrovat, určitě bych zmínil motivy z klasické pecky Fatboy Slima, „Simon Says“ od Phaorahe Monche, „Ready Or Not“ od Fugees, či „Desert Rose“ od Stinga, s tím, že poměrně velký časový prostor jejich prezentace vyplňovala beatboxová adaptace tanečních záležitostí dávající vzpomenout na evropský dance-floor z poloviny 90. let minulého století. Po nezbytném dopingu v podobě konzumace plechovek Coca-Coly Light jsem sice zmeškal několikero pecek Vece, jehož na gramofony tradičně doprovázel DJ Jazzy, nicméně silnou trojici „Atmo Rytmo“ z „East Side Unia“, „Na horách“ a „Z vlkmi žijem, s vlkmi vijem“, tedy zářez, který je pro mě z „Dobrého rána“ bezpochyby jeden z nejsilnějších momentů, už jsem ze svého strategického místa kontroloval a vliv na výsledný prožitek neměl ani fakt, že Vecovi nesekundovala mladá petržalská trojka H-16. Jen dodám, že na závěrečné antré si k sobě rodák z „Calex City“ přizval Moju Reč a éterem zazněl párty track „Ruky hore“, v němž, pokud mě paměť neklame, původně hostuje Čistychov. Freestylové finále zahájené do beatu „Uprchlík“ od Prago Union již možná lehce doplatilo na pokročilejší hodinu a celé se jakoby neslo ve znamení určité letargie s únavou. Po dvojici kol rozhodovala acapella, s níž se podle publika i porotců lépe vypořádal tradiční vítěz tuzemských battlů Tafrob, jehož barva hlasu mi ale příliš nesedí, a který ve finiši jako nadstandard vystřihl i – chytlavým refrénem opatřenou – skladbu „Nevíš jak je těžký“ (kterou se ovšem musela rozjíždět nadvakrát, neboť ji poprvé přítomný DJ Taktik pouštíc regulerní track namísto instrumentálky prokoučoval) z jeho nedávného singlu „Nuda v Brně“, v níž se na featuringu objevuje právě finalista a vůbec jeho tradiční freestylový oponent z Nitry. Když jsem ve 3:12 následujícího dne opouštěl noční tramvaj a zpětně si rekapituloval právě prožité hodiny, strohý tříslovný komentář „slušná odsejpající akce“, proti níž byl večer strávený na xchatu nebo u televizní obrazovky s Krokodýlem Dundeem 2 či Práskem s moderátorskou hvězdou Kateřinou Hrachovcovou hodně slabým odvarem, myslím hovoří za vše, i když je samozřejmě – jak se říká – do budoucna pořád co zlepšovat..
Royal Elements/Beatbox special/Abaton/Praha/10. 3. 2006
