Sdílej
Jihlava je nenápadné město ze srdce Vysočiny, které na mapu tuzemského rapu neoddiskutovatelně patří. Je sympatické, že se zde dokáže předat nenásilnou formou generační žezlo a historie se píše dál. PIO Squad jsou stále ve hře, stále plní kluby, ale jejich cílová skupina začíná tam, kde obvykle ta partičky 58G končí. Přirozený ekosystém, který si neleze do zelí a dokáže fungovat. A proč si právě trio TK27, Doktor601 a Humla dokázali získat tu masivní pozornost? Může to být souhra náhod, vhodně vybraný zvukový háv, ale i tah na branku, jak by prvně zmíněný ocenil i při své druhé profesi.
Pestrobarevné složení, které spolu dokáže fungovat díky letitým vazbám. Na jednu stranu obdivuji angažovanost na dvou frontách jednatřicetiletého záložníka FK Teplic, ale i výborné bubny Humly. Nezapomínejme také na Doktora, jehož flow a proplouvání skrze beaty nabízí celou řadu silných momentů. Nejedná se o služebně nejmladší hráče, přestože hudebně nabízí newschoolový háv, což nabízí zajímavý odrazový můstek, jako měl u našich východních sousedů třeba Pil C.
Po dvou dílech „58 Tape“ přichází album „City Park“, které má obhájit jejich nastolený status. Pokud začnu od hostů, tak výbornou volbou je přítomnost Annet X, zatímco příspěvek širšího člena této smečky Issa Me Maria se mě nedotknul tak, jak jako třeba na desce Eurodela. Přizvání členů Milion+ je jistou známkou společensko-rapového kreditu, ale mnoha případech se nesetkám s užitným výsledkem, ačkoliv nemohu ani tvrdit, že by se věci „Brandy“ nebo „Houston“ minuly účinkem.
„City park“ vykazuje poměrně svižné tempo, ale necelá půlhodinka zvukového záznamu také předurčuje k rychlému oposlouchání. Alba o deseti stopách jsou již jistým koloritem, kterému do karet nahrává i četné připomínání prakticky každý rok. I přes některé průměrné pasáže tu máme ale i věci, které se dají označit za bangery. Pokud bych měl vytáhnout osobní sympatie, tak mi v paměti okamžitě utkvělo „Tracky a vlaky“.
V zajímavém hávu se nese taktéž věc „Drillin“ a vážnějšími tématy s odžitými základy se zaobírá „Kalenji“. Nechybí zde i klasická klišé dávající na obdiv hmotné statky „Všechno sport“ a vytyčená pravidla „Bigman ting“, jak se prezentovat na veřejnosti jako jistý druh idolů. Na druhou stranu bych chtěl zdůraznit, že cítím ve vystupování autorů velkou dávku pokory, která je doložena nejen slovy, ale i činy. Pokud zůstaneme u toho prvního, tak je nám několikrát připomenuto, že zrovna teď jde karta, ale dlouhé roky tomu tak nebylo. Závěre desky a retrospektivní „DJ Ez“ tomu vhodným důkazem.
58G je sympatickou partou z města, které má rapové kořeny. Není třeba diskutovat o tom, že z toho i s ohledem na provázanost do jisté míry těžila, ale dnes už to jsou zkušení mazáci, kteří si dláždí vlastní cestu. 58G je pojem, který rezonuje tuzemskými přehrávači, a já myslím, že i po právu. Možná je ten humbuk poněkud přehnaný, neboť se v mých očích dá ta hranice ještě výrazně posouvat, ale potenciál to má obrovský. „City park“ je album, které má své silné momenty, ale jako celek se nedáo ohodnotit plným počtem, neboť zrychlená doba nenahrává do karet deskám silným od první do poslední vteřiny.
8/10
