Takže jak zněly konkrétní otázky?
1. Vyplatí se ještě uspořádat hiphopový koncert, dá se to zvládnout bez sponzorů?
2. Uspořádání jakého koncertu byl pro tebe největší oříšek? Kvůli komu ti nejvíc zešedivěly vlasy a proč?
3. Jakou nejbláznivější, nejšílenější věc si viděl v rideru?
4. Čemu by se měli vyvarovat začínající promotéři? Na co by si měli dát největší pozor?
Affro
(34 let, Praha, 2. mocipán a legenda CZ HH, Hip Hop Kemp, Lucerna Boombox, 5. Element, Bbarak, kronikář, …)
1. Když se ti to sejde, dá se to dělat úplně báječně. Čím větší ta akce je, tím tenčí je hranice mezi úspěchem a provarem. Když děláš 50 Centa, lístek stojí litr, jak odhadneš, jestli dojde 5, 8 nebo 11.000 lidí? A když každá tisícovka dělá milion, tam je fakt blbý se seknout…
2. Nějaký oříšek k rozlousknutí je na každý akci. Parta, co si mě paradoxně nejvíc povodila zrovna kvůli voříškům byli překvapivě Bow Wave. Největší šok bývá, když si o někom v hlavě maluješ nějaký idylický představy na základě poslechu jeho muziky… Srážka s realitou bývá dost šílená. Občas tak, že po koncertě už ho nemůžeš nikdy poslouchat. Není mi 15, nevedu si památníček s podpisy a o setkání s kapelama ani neprahnu. Snažím se dělat svojí práci a to samý čekám od nich.
Jedna z nejšílenějších zkušeností byl pro mě koncert Little Brother. Když na mě jejich 300 kilovej manažer řval "mám chuť někoho mlátit", řezal si pěstí do ruky a dělalo to zvuk jak při souboji samců nosorožce v říji zatímco mi vysvětloval, že musí dostat 5***** hotel na Pražským Hradě a že přesto vlak nejede, bylo mi celkem ouvej.Nakonec ho dostali, protože by jinak neodehráli koncert. Trvali na něm mimo jiné proto, aby mohli jít na pěší procházku. Při pohledu na jejich postavy dost srandovní představa. Budiž. Druhej den se jich ptám, co Pražskej Hrad. A oni, že co jako. No, jak se jim líbil, na tý pěší procházce. A oni že na žádný nebyly. Že celej den leželi na pokojích a čuměli na kabelovce na sportovní kanál. Jo, není nad pěší procházku starou Prahou.
3. Jedna německá kapela, tuším Beginner měla v rideru, že ve chvíli, kdy kapela dorazí namísto musí pod střechou haly lítat 4 nafukovací balony ve tvaru prasete nafouknutý heliem. Slušná dálka. Diplo měl v rideru nafukovací zvířata, živou gorilu a bazén. Podotýkám, že to bylo v klubovým rideru.
Sranda jsou shánění holek a drog. Do rideru je nikdo nepíše, je to ofiko dokument, kterým by se teoreticky mohlo mávat i u soudu. B-Real měl ale v rideru "20 uncí nejfajnovějšího lokálního hulení"… Stran toho, že jindy mluví rappeři a jejich manažeři v hádankách a chtějí po tobě "sbírku největších hitů Boba Marleyho", chtějí "trochu toho, víš co myslím?" a když se odvážou, napíšou "sežeň zelený", tak jsem celkem koukal. A že si 6 lidí napíše o 600 gramů samozřejmě taky.
4. Měl by si dát pozor sám na sebe. Měl by si předem uvědomit, jestli je fanoušek nebo promotér. Ono to totiž nejde dohromady a když kapela, respektive manager / booking agent pozná, že jsi jejich velkej fanda a koncert chceš udělat za každou cenu, náležitě toho využije. I jako velkej fanda si musí snažit zachovat si střízlivý odstup a vědět, kde je hranice, co se ještě dá a co už prostě ne a všechno, co je za ní prostě nechat plavat. Možností na koncerty je dneska tolik, že je blbost pouštět se do sebevražedných podniků a dělat ze sebe Armádu spásy z důvodů alá "ale já na něm vyrost".
David Snášel / Mafiarecords
(25 let, Tábor, 4. mocipán CZ HH, oblast koncertů=celá ČR, pořádání 7 let, Busta Rhymes, JA Rule, ICE CUBE, ONYX, B-Real, Fler, WWO, několik koncertních tour pro Rytmuse, desítky koncertů, kde se vystřídala komplet CZ/SK scéna)
1. Nevyplatí, nedá. V současné době to děláš jenom jako koníček a jsi rád, že akce dopadne na nule.
2. Švédské rybí bonbony
3. Nemám takový konkrétní koncert, každý je něčím specifický. Musíš se připravit na všechno a musíš počítat, že jdeš dělat s problémovými lidmi, kteří tě každou chvilkou můžou něčím překvapit.
4. Největší problém u začínajících promotérů je, že nepočítají s neúspěchem akce. Všechny položky, chtějí vyplatit z vybraného vstupu, takže pokud se jim nezadaří, tak nastane problém. Moje rada tedy zní, připrav si před akcí peníze navíc a nespoléhej, že ti někdo na akci dorazí. Vyhneš se tak problémům.
Aleš “Kwé” Mikulecký
(31 let, Praha, první akce v září 1999, tj. 13 let,interpreti: komplet CZ+SK scéna posledních 10 let, ze zahraničních jmen bych rád zmínil: The Game, David Banner, Xzibit, Slim Thug, DJ Premier, DJ Tony Touch atd.)
1.Odpovím na obě otázky najednou – vyplatí, ale se sponzory. Bez sponzorů je hodně akcí v dnešní době sebevražda. Dost interpretů též přeceňuje svou hodnotu a pak dost často nastává situace, kdy na celkem dražší jméno nikdo nepřijde.
2. Nikdy jsem nic šíleného v riderech nezaznamenal, taková ta klasika. Hodně rap interpretů navíc ani neví, co rider znamená.
3. Těch momentů bylo za ty roky víc, ale hodně mne tuším v roce 2009 nasral B-Real (Cypress Hill), resp. jeho management, kdy nám na 100% potvrdili jeho účast na Hip Hop Jamu 2009 a když jsme měli komplet připravenou kampaň vč. plakátů, na poslední chvíli vše stornovali (podepsaná smlouva je vám jako promotérovi k hovnu, jelikož ta je vždy postavená pro interpreta, nikoliv pro vás). Takže se rychle sehnal Xzibit, komplet se vše předělalo (práce jak na kostele) a pak se teprve vyjelo s celou kampaní na tehdejší ročník.
4. Začínající promotéři by neměli mít velké oči, být trpěliví a snažit se dělat práci do posledního detailu. Akce nejdou ojebat, resp. jdou, ale je to strašně krátkozraké. Dobrý promotér by měl přemýšlet dopředu.
Abed
(Praha, koncerty pořádá 7let, Battle Night, interpreti: M.O.P., Tony Touch, Kontrafakt, PSH, Indy, Wich, La4, James Cole, Hugo Toxxx, Moja Reč, L.U.Z.A., Pio Squad, Vec, Zverina and many more)
1. Je to podnikání, takže nikdy nevíš. Ale když uděláš všechno jak máš a nenastanou problémy, tak bys neměl prodělat. Díky sponzorům minimalizuješ problémy a máš větší šanci na úspěch. Můžeš zařídit větší promo, menší vstupný, víc nterpretů atd. Jde to bez nich, ale to nechceš.
2. Kilo gumovejch medvídků u Lil Weezyho.
3. Naštěstí sem nikdy moc problémů neměl, je to hodně o přípravě. Ale pamatuju si akci na Kladně v kulturáku, kde vystupovali Kontrafakt a další kapely. Venku už bylo tak 200 lidí, do otevření zbývalo 15 minut, bylo po zvukovce, všechno ready a vypadl hlavní jistič kulturáku a paneláků kolem. Musel sem vyjít ven, říct lidem, že budou čekat a zabránit nepokojům.
4. Jedna věc je, že se ti interpret líbí, druhá kolik na něj přijde lidí. Důležitý je zjistit si, o koho je zájem a nepodcenit promo. Hodně lidí má pocit, že stačí založit událost na facebooku.
MIDI
(SubBeats, TOTO JE HIP HOP )
1. Keď to zhodnotím realisticky, tak momentalne ludia na hip hop nechodia. Dajú sa robiť menšie koncerty interpretov, ktorý sú ochotný hrat za meněj penazi. Velke meno sa bez sponzorov neda spravit vobec. Isť do niečoho takého s ideou, ze vyberiem peniaze na vstupnom je samovražda. U nas sa neda dat vysoke vstupne. Musiš zaplatit honorar, ktorý pri rapovych hviezdach nebyvá zrovna malý. Plus náklady na techniku, najomne, catering, hotely… Bez sponzora ti náklady vyjdu vždy viac, ako prijmy. Práve preto teraz makame, aby sme zohnali partnerov a mohli nadviazat na 5 ročnu tradiciu festivalu TOTO JE HIP HOP. V letě chceme spravit festival, kde sa určite objavia aj velke hip hopove mena.
2. Najviac co som videl v rideri, bol krokodil v backstage. To chcel Iggy Pop. Z rapovych interpretov ma napadaju iba druhy alkoholov a piv, ktore sa u nas nepredávaju. Museli sme ich objednavat zo zahraničia. Ice Cube chcel KFC v case, ked na Slovensku este nebola pobočka. Takže sme to zháňali vo Viedni. A chcel ešte kreslo na podiu pre svojho otca, ktorý ho sprevadzal na turne.
3. Najnaročnejšia bola produkcia koncertu 50 CENTa. Hral tu v dobe, ked bol na vrchole a vyžadoval profi pristup a servis. Ale keď dodržiš všetky jeho podmienky, tak to potom prebehne bez problemov aj z ich strany. Chodil vtedy s Ciarou, ktora za nim priletěla. Venoval sa jej a nechcel, aby sa prezradila jej pritomnost.
Vlasy najviac šediveju, keď zaplatis zalohu, koncert sa bliži a management prestane komunikovat. To sa nam stalo pri koncerte THE GAME. Koncert sa bližil a do poslednej chvile sme nevedeli technicke požiadavky.
4. Nemali by preceňovat svoje sily a spravne odhadnut na co maju. Mali by mať na pokrytie nakladov, aj keby akcia nevyšla. Robiť iba s overenymi agenturami. Skusit si najskor menšie akcie a nemať velke oči hned na začiatku. Rozhodne to nie je oblast, kde sa daju zarobit velke peniaze nejak lahko.
Adam “Josh“ Svejkovsky
(29 let, Praha, akce aktivně v roli pořadatele dělal 2003 – 2007, De La Soul, WWO, booking GZA, Onyx, Ja Rule)
1. Nevyplatí. Je to velmi citlivá záležitost všechno sladit. Dneska člověk musí velmi dobře vědět, co dělá. Když do toho jde bez sponozrů, velmi riskuje! Sponzoři slyší jen na hodně smysluplné věci nejen pro ně, ale i pro lidi, což dneska už neni vůbec jednoduchý. Co má smysl je dlouhodobý koncept pořádání akcí na celý rok a sponzory řešit v létě na následující rok. Jinak to jsou podle mne drobné akce sem tam a to je spíše fanouškovství. Obojímu zdar.
2. Různě, třeba Redman – boty Nike Air. Vím, že Lauryn Hill chtěla nějakou mandarinkovou marmeládu, jestli to nebyla kachna. Každopádně rider je jedna věc a 3h ráno a rozhodnutí, že někdo něco chce, je druhá věc. Ať už je to jídlo ve městě, kde žádný jídlo v noci není, nebo něco, co se do rideru ani napsat nedá, je to vždycky sranda řešit.
3. De La Soul 11.6.2004 v Malý sportovní hale. Jednoznačně. Tehdá jsme nevěděli, co všechno to obnáší. Když na nás v 18:30 vytáhl DJ Maseo sampler s americkou koncovkou, na kterej jsme neměli převodním (v rideru ani čárka – to je přece jasný), tak bylo veselo. Proto se začalo o pár hodin déle. I tak to byl jeden v nejlepších koncertů, co se kdy v Praze udál a je to vzpomínka na celý život nejen pro nás, ale jistě i pro více než 3500 lidí, co tam ten večer byli.
4. Rozpočet. Koncept akce. Přehnané očekávání – počítejte variantu průser a nula, k tomu variantu výdělek. Pro variantu průser musíte mít jasno v tom, jak to zaplatit. Pokud na to nemáte, neriskujte zbytečně. Ziskových je jen několik akcí.
G lak odvaze, ale pozor na hovadiny.
Díky všem, kdo děláte, co vás baví, profesionálně. Učte se od nejlepších. Existuje řada stránek s návody pro promotery, co všechno zajistit atd. "Kdo selže v přípravě plánu, plánuje selhání plánu."
DJ YAKSHA
(27 let, Vrutky, první akce před deseti lety, na kontě má 90% CZ/SK interpretů)
1. Organizujem koncerty len interpretom s ktorými sa dá rozumne dohodnúť na výške honorára a prevažne sa sústredujem len na interpretov, ktorých mám pod svojou agentúrou I LOVE PARTY PRODUCTION. Sponzorov na akcie nemám.
2. Rider.
3. Nedávna príprava koncertu NÁZOV STAVBY, no samotný priebeh nakoniec prebehol bez komplikácii.
4. Organizovanie koncertov nezačína telefonátom kapele/manažerovi a nekončí vytvorením udalosti na facebooku.
Aleš Kozler / Beat Street
(někteří lidi ho můžou znát jako Samuel Mimer, 20 let, Chomutov, koncerty Majk Spirit, PSH, Prago Union a Ty Nikdy Label, Gramo Rokkaz, Ektora a Wiche, Indy a Wich, Nironic a Wich, Pio Squad, Tafrob, Jay Diesel, Strapo)
1. Určitě se to dá dělat i bez sponzorů, ale je to samozřejmě složitější. Záleží na tom jakého interpreta děláte a jaké jsou podmínky a okolnosti koncertu a pak se to i občas vyplatí.
2. Ty jo, hele nevím teď hned z hlavy, je pravda, že občas tam jsou věci, které jsou úplně mimo. Ale myslím, že teď už se to docela uklidnilo, ale z vyprávění jsem slyšel fakt šílenosti, co tam kdysi nějaké kapely měly. Teď je to už v klidu a dá se to.
3. Podle mě když jde o klubové akce jsou prakticky všechny stejný, co se týká příprav, jen podle interpreta se stupňuje promo. Uspořádat klubovku je už po čase docela hračka. Letos jsem pořádal první ročník svého festivalu "Beat Street Hip Hop Open Air" a tam mi zešedivěly hodně z nějakých komplikací. Nemluvě o prohibici, špatnému počasí a pár dalších organizačních chyb. Byl to pro mě první ročník a velký oříšek. Druhý ročník bude bez pochyby TOP. Moc zkušeností jsem si odnesl.
4. V první řadě bych jim poradil, ať se do toho nikdo bez rozmyslu nepouští, protože to funguje jako droga. Vyvarovat by se měly asi vypočítavosti kapel, klubů a naivních představ o vydělání peněz, ne vždy to tak funguje.
Freddy / Battle Kings
(26 let, Rýmařov, festival BATTLE KINGS, battlekings.cz)
Před mými reakcemi na jednotlivé otázky bych rád upozornil, že mé názory se mohou jevit jako obecné a nudné. Rád o problematice uvažuji v širším kontextu. Děkuji za přečtení a pochopení.
1. Definujme si dva rozměry situace, kdy se pořádání koncertu vyplatí. Prvním je finanční zisk, druhým je následně vnitřní pocit, který člověku dává hřejivý pocit na duši, že něco vykonal.
Odpověď na první otázku je tak snadná. Organizátor si musí říci, co je cílem pořádání koncertu. Zda je převládajícím motivem finanční zisk, či osobní blaho z podpory hip-hop kultury. Téměř se nestává, aby byl jeden z obou motivu zastoupený absolutně, nýbrž skoro vždy jsou v kombinaci. Který z nich však převažuje? Obvykle je to zisk, jelikož peníze jsou to, co je investováno do celého díla a to, čehož se obvykle nedostává v takové míře, jaké je kýženo.
Rád bych se primárně zabýval otázkou, zda se vyplatí pořádat rapové koncerty za účelem finančního zisku, druhý extrém pořádání rapových koncertů popíši až následně.
Zisk, finanční zisk, je často a především v hip-hop kultuře sprostým slovem, avšak právě pro rap je více nežli příznačný. Pro každý business je zapotřebí najít převis poptávky nad nabídkou. Účinkující kapela musí tedy na daném místě mít dostatek posluchačů, kteří dojdou na koncert a zaplatí adekvátní vstupné, jehož kumulace převýší náklady spojené s akcí. Umění najít tento převis je vysoce nedostatkovým zbožím. V poslední době se ovšem objevuje čím dál více „proroků“ věřících svým předpovědím. Je to zajímavé, jelikož trendem posledních let jsou dva protichůdné jevy: menší počet návštěvníků koncertů a na druhou stranu zdražování koncertů kapel. Spolu s často vysokým optimismem především nových organizátorů je výsledkem častější neuspokojení cíle ziskově orientovaného organizátora.
Blaho, pocit blaženosti, to co získá člověk v situaci, kdy obdaroval, je druhým motivem pro pořádání koncertu. Úskalí tohoto cíle je mnohem variabilnější, nežli u finančního zisku, především díky přesné nekvantifikovatelnosti cíle jako takového. Kolik lidí je nutné potěšit a do jaké míry aby byl cíl splněn? Je velmi těžké odpovědět, zda deset rucelíbajících je více nežli sto potěšených návštěvníků. To je již na každém, co pro koho více znamená.
Ať je cíl jakýkoli, permanentně se line oběma směry nutnost považovat pořádaný koncert za business. Business s definovaným cílem, kterého je nutno dosáhnout prací, invencí a houževnatostí. Jak jinak by si organizátor mohl říci, že pro svůj cíl udělal vše? Jak jinak by mohl organizátor s čistým svědomím sám před sebou obstát? Nemá smysl dělat věci napůl, jelikož to stojí 2/3 energie. Je lepší zvýšit své úsilí, nebo svůj potenciál raději věnovat aktivitě, která má větší prioritu. Tedy, chovat se efektivně.
Dle výše uvedeného přispívá k dosažení stanoveného výsledku snaha o maximalizaci příjmů. Nejčistší formou je finanční sponzoring, který přímo zvyšuje příjmovou stránku. Proměnlivý dopad má produktový a mediální sponzoring, ze kterého není možné v předstihu zjistit jeho příspěvek do rozpočtu. Obecně platí slogan Tesco (v česku nevhodně přeložený) „Every little helps“. V jeho duchu je každá možná podpora vhodná.
2. Rider jako takový je většinou složen ze dvou podskupin. Mimo technického rideru, bez něj by se koncert nemohl po technické stránce uspořádat, je nejzajímavější „backstage rider“. Pod ním mám na mysli veškeré dodatečné instrumenty, které jsou požadavkem kapely pro úspěšný koncert. Koncert trvající obvykle 45 minut, za který inkasují smluvený honorář. Nyní z praktického pohledu.
V technickém rideru se objevují požadavky na zázemí, které především zjednodušují průběh akce. Je nemožné aby si každá kapela vezla odposlechy, gramofony, stoly apod., jak z pohledu logistiky, ale především také nepraktičnosti. Vše toto zázemí je nutné pro koncerty i ostatních skupin a tak by se zbytečně vyměňoval na podiu kus za kus. Nepraktické, zvyšující náklady, odčerpávající čas. Je rozumné, že vše je požadováno po organizátorovi akce.
Druhou podskupinou je rider, „backstage rider“, který ovšem tuto charakteristiku nesplňuje. Nejčastějšími požadavky tohoto itineráře jsou: voda, ručníky, energetické nápoje, alkohol, cattering, apod.. Jedinou položkou, které rozumím, je voda a popř. nealkoholické nápoje. Možná položím příliš jednoduchou otázku: „Proč si zbylé položky nemůže kapela zajistit sama?“
Mé uvažování je v tomto ohledu jednoduché – chci vědět, kolik mne bude koncert kapely stát. Nejen prostředků, ale i času, jelikož každá položka znamená další povinnost, která musí být na akci splněna. Preferuji proto minimalizaci všech položek, které nejsou technického rázu. Irelevantními a rovněž i „nejbláznivějšími“ položkami v rideru, jsou pak právě ty výše zmíněné.
3. Organizace jakékoli akce je potenciálním oříškem. Byť se jedná o běžnou a nenáročnou akci, vždy může nastat situace, která dokáže znepříjemnit celý její průběh. Je nutné si projít vše od technických zásahů (nejde elektřina, špatná zásuvka, pokažený player, gramofon, mix, mikrofon, aparatura apod.), přes lidské pochybení (nedojela kapela, či dojela ovšem pozdě, vypadl DJ, spolupracovníci nevykonali co měli, nezvedání telefonů atd.) po finanční problémy (sponzor nedodal slíbenou podporu, bylo nutné vynaložit dodatečné náklady pro hladký průběh akce).
Jelikož organizuji převážně openair festival, je stálým nepřítelem počasí, které může půlroční práci smést ze stolu. Za 8 let tohoto souboje cítím jistou převahu. Není to až tak díky mně, ale především díky těm, pro které se festival stal srdeční záležitostí, a počasí je tedy nedokáže odradit.
Tendence, které mají v posledních letech některé kapely jsou ovšem pro mne nepochopitelné, tzv. vlasyšedící. Již několikrát jsem zaznamenal problém s uzavřenými dohodami, kdy i písemně potvrzené koncerty jsou zrušeny (z důvodu „zapomenutí“) a podmínky dohody jsou měněny (dominantně honoráře). Jsem z toho znepokojen a doufám, že šlo pouze o bouři, která v rychlosti a bez napáchání významných škod odejde. Těším se tak na příští lepší zkušenosti.
4. Každý, kdo má chuť pustit se do pořádání jakékoli akce, by si měl uvědomit, že se posouvá do business sféry. Nejedná se o „diskotéku, na které mi kamarád bude hrát z vypálených CD a vše nějak dopadne“. Jedná se o business jako každý jiný. S riziky, zisky i ztrátami.
Při vědomí této základní premisy je vhodné zprvu našetřit si své vlastní peníze na kterých nebude organizátor závislý. Obnos by měl pokrýt celý rozpočet pořádané akce. Kdyby totiž nepřišel ani jeden člověk, je nutné mít vždy dostatek prostředků (na místě) pro úhradu všech nákladů. Ještě jednou pro srozumitelnost – všech nákladů. Nikdo nesmí přijít zkrátka, ať se jedná o kapely, DJ, klub, spoluorganizátory, atd.. To, zda bude cena za jednotlivé položky jejich aktéry po dohodě snížena je věc druhotná.
Až po několika akcích, kdy je možné odhadnout, že vždy dorazí XY návštěvníků „i kdyby se akce nekonala“, je možné snížit držené prostředky pro případ nouze právě o velikost této tržby.
Bohužel řada organizátorů výše uvedená pravidla nectí. Přitom často nastává situace, kdy není naplněn cíl akce – tržby nedosáhly potřebné výše. Výsledkem je bita kapela, návštěvníci akce, klub a další. Jediný kdo získá na síle jsou organizátorova lýtka při úprku. Tak tedy opět: je nutné být si vědom ztrát, mít na ně své prostředky a v případě úspěchu jedné akce nespoléhat se na stejně velký nebo větší úspěch i akce následující.
Dalším důležitým apelem je nutnost schopnosti řešit krizové situace. Problémy, především neřešené, mají tendenci se kumulovat. Ve chvíli, kdy by mělo vše hrát, se objeví závada technického či lidského rázu. Od banálních, až po destruktivní. Je nutné postupovat obdobně jako v NASA – vše zdvojovat, ne-li někdy i ztrojovat a jistit se, že v případě jakékoli krize existuje náhradní řešení a mít jej po ruce.
