Sdílej
Stejně jako stoupá počet letokruhů v našich občanských průkazech, stejným směrem se ubírají hudební žánry a interpreti v nich působící. Je zajímavé se náhodně ohlédnout zpět u nesmazatelných skladeb, které tu sou s námi třeba i dekádu a více, přesto se to stále zdá jako včera, kdy se objevily v éteru. Podobné to může být ale i samotných umělců, kdy se někteří těší velmi zajímavé kariérní dlouhověkosti. Rázem před vámi stojí osobnost s klady i zápory a vy můžete sledovat její cestu, dráhu a vývoj. Vladis možná v českém prostředí není v podvědomí jako někteří jeho profesní kolegové, ale v hudebním průmyslu se motá již více jak dvacet let a na svém kontě má celou řadu desek a úspěšných skladeb. V těchto dnech svou diskografii rozšiřuje o třetí díl série „Generacia“ a nejen o tom jsme měli možnost prohodit pár slov, jejichž výsledek naleznete níže.
Čtyři roky uběhly od tvé poslední desky. Hudební přestávka byla vynucena problémy se zdravím, jak i na novém albu zmiňuješ. Mohl bys nám více popsat tu nutnost přehodnotit své hodnoty a vyrovnat se s něčím, co si mnozí ani neumí představit?
Táto hudobná pauza, ako si napísal, bola spôsobená zdravotnými problémami. Dostal som psychickú chorobu a 2 roky som bol doma. Táto skúsenosť je neprenosná. Naučilo ma to pozerať sa na život z nového uhlu. Momentálne sa nikam neponáhľam a uvedomujem si, že to môže byť aj inak. Preto som vďačný za to, čo mám. Neprajem to nikomu, ale určitý wake up call by potrebovali viacerí.
Jak citelný to byl zásah do tvé komfortní zóny a jak se s těmito stavy dokáže člověk vyrovnat? Dá se hovořit o tom, že už to máš zdárně za sebou, anebo je to strašák, který se může kdykoliv přihlásit znovu o slovo?
Nikdy nehovor nikdy. A treba byť pripravený na rôzne zvraty v živote. Takže nič nemôžem vylúčiť. Taktiež, keď sa to stalo mne, tak sa to môže stať každému. Predtým som o tejto chorobe ani nevedel. Určite som presvedčený, že o tom treba hovoriť. Veľa ľudí má problémy a nechce o tom hovoriť. Ja som presvedčený, že to treba riešiť.
Hudba je pro mnohé interprety vítaným druhem terapie. Byl to i tvůj případ?
Určite. Hudba bola pre mňa psychohygiena, ale až po tých dvoch rokoch. Dovtedy som bol úplne bez nej. Až textami som sa začal oslobodzovať z tohoto obdobia. Keď som bol chorý, tak som hudbu nevedel počúvať.
Nový disk je pokračováním série „Generácia“. Proč právě takto zvolená cesta? Jestli si dobře pamatuju, tak si tento projekt dříve zmiňoval jako chuť experimentovat s různými lidmi, ale tentokrát hostů není tolik, nemálo prostoru pak dostal Dano Kapitán…
Generácia je moja srdcová záležitosť. Jednotka bola moje prvé sólo a po tejto životnej skúsenosti som chcel na ňu nadviazať. Dano je môj kamarát a tie spolupráce na tomto albume prišli prirodzene.
Zajímavým momentem na desce je skladba „Nesud ich“, která cílí na to, že by se každý měl dobrovolně vydat svou cestou, aniž by cítil bariéry vystavěné okolím. Je společnost v Česku a na Slovensku připravena na odlišnost nahlížet bez předsudků?
Spoločnosť tvoria jednotlivci. Poznám veľa ľudí, ktorí sa vo svojom živote stretli s predsudkami, za ktoré nemôžu a preto som presvedčený, že čim ďalej, tým viac ľudí si začína uvedomovať, že predsudky nie sú cesta. Myslím, že spoločnosť je už slobodnejšia, otvorenejšia a scestovanejšia a veľa bariér medzi ľuďmi, tým pádom prirodzene padá a sú prežitkom minulosti. Túto tému treba otvárať a hovoriť o nej.
Přijde mi fér dát všem možnost vyznávat život, který chtějí žít, ale trochu se mi nelíbí některé momenty, kdy je některá strana naopak protěžovaná jen na úkor toho, že je odlišná. Když bych měl uvést konkrétní případ, tak mě lehce iritují televizní soutěže, seriály a filmy, kde po vzoru západu nesmí chybět zástupci různých barev pleti, sympatií ke stejnému pohlaví a podobně… projev agrese ve sportu, který je ihned přisuzován k rasismu a celá řada dalších případů. Má tedy i tato mince dvě strany a je třeba vnímat všechny úhly pohledu?
Ja hovorím o predsudkoch a som presvedčený, že každý má právo na život. Nemyslím si, ale že je správne, keď niekto zvýhodňuje a propaguje len jednu stranu mince. Žiadna téma by sa nemala zneužívať na propagandu toho, alebo onoho.
Spousta zajímavé hudby dnes zanikne v moři desek a vyhrává kompletní balíček interpreta, kdy často skóruje ve finální fázi především image schopnost upoutat pozornost. Jak nahlížíš na to, co se děje okolo té hudby, ať už to sou třeba bizarní reklamy na některé značky a produkty či aktuálně populární zápasy interpretů v ringu a MMA klecích? Bereš to jako součást dnešní rapgame nebo se to dostalo už někam, kde by to asi ani být nemělo?
Začnem od konca. Za mňa je zápasenie umelcov v ringu v prvom rade show a príde mi to ako úplný americký formát pre ľudí a myslím, že táto forma je odsúdená na úspech, lebo to pre ľudí bude vždy zaujímavé. Nemám voči tomu nič a nečudujem sa promotérom zápasov, že sa do toho púšťajú. Dvoma slovami, je to novodobý showbiznis. Teraz k hudbe. Je jasné, že nie je jednoduché zaujať a získať si pozornosť, ale ja som presvedčený, že rapovú hudbu počúvali a vždy budú ľudia počúvať kvôli názorom a výpovedi umelca. Preto som presvedčený, že štýl, akým ja robím hudbu, si vždy nájde svojich poslucháčov. Nie je to len o tom, v prvom rade zaujať, ale hlavne o tom, mať aj čo povedať.
Vraťme se ale k nové desce a chuti zase tvořit. Cítíš se více jako rapper nebo hudebník? Uměl by sis představit i jiný žánr, ve kterém by ses realizoval? Někdy se člověk cítí limitovaný hranicemi žánru a rád vystoupí i mimo ně, ačkoliv zarytí fanoušci hip-hopu jej pak označí většinou negativními komentáři…
Ja som raper, ktorý cíti hudbu. Nie som zaškatuľkovaný v jednom žánri. Momentálne, napríklad, pracujem na skladbe s Eugenom Botošom, čo je jeden z najlepších funkystov na Slovensku. Takže sa nebránim skúšať aj vody mimo repu. Hudba je univerzálny jazyk.
Přijde mi, že na Slovensku se již ty pomyslné bariéry více odmazaly než u nás v Česku, kde se stále ještě tak trochu pohlíží na rap v rádiích jako na něco divného. Jedná se o trnitou cestu a pár jmen, které to dokážou prolomit nebo je spíše o tom, že mladší generace už tolik neřeší, co je co a prostě dávají přednost tomu, co se jim líbí? Ještě mě napadá třetí faktor „Rytmus“, který výraznou měrou ovlivnil vnímání rapu na Slovensku…
Myslím si, že je to individuálny vývoj každého jedného umelca. Sú interpreti, ktorí sú celý život vo svojej komfortnej zóne a nikdy ju neopustili. Či je to dobre, alebo zle, je už na posúdení poslucháča. Pre mňa je umenie kreatívna činnosť, ktorá nemá hranice a môže mať rôzne formy. Ja osobne sa necítim byť nijako zaškatuľkovaný a som presvedčený, že hudbu mám robiť tak, ako ju cítim.
Pokud bych v tracklistu přehlédl skladbu „Lekcie“, tak bych si dovolil tvrdit, že i z celého výsledku cítím to, že jsi bojovník. Že vyznáváš filozofii, kdy tě každá lekce nemá zlomit, ale naopak tě udělat silnějším. Jak daleko jsem od pravdy?
Aby som bol úprimný, tak nie každá situácia, ktorá sa mi stala, ma urobila silnejším. Aj keď som sa s ňou po čase vyrovnal. Som presvedčený, že sa v živote nemáme vzdávať. Ale ako povedal Rocky, nikto nevie dávať tak tvrdé rany, ako život… a keď je ich veľa po sebe, tak to môže byť aj likvidačné.
Bavíme se tu o svobodné cestě se rozhodnout, jaký chceme žít život, ale jen o pár kilometrů dále se dějí zvěrstva, která mají od moderní společnosti daleko. Co bys vzkázal těm, kteří si možná neuvědomují, o jak důležité budoucnosti se rozhoduje pro nás všechny?
Vojna je zverstvo a treba mať na pamäti, že keď sa to dnes deje u našich susedov, tak zajtra sa to môže diať aj u nás. Určite na to máme vplyv aj my. Netreba pred tým zatvárať oči. S mojou rodinou sme ubytovali troch Ukrajincov so slovami, že nikdy nevieme kedy raz my budeme potrebovať pomoc. Jediné čo by som odkázal, aby sme netlačili veci do extrémov. Život je to najcennejšie čo máme.
Už jsi četl?
