Sdílej
Rasco, člen kapely Cali Agents není jen výbornej rapista, ale i hodně výkonnej trackmaker. S jeho výtvory se můžem setkat jak na jeho albu Time Waits For No Man, tak na albu Cali Agents – How The West Was One. Z toho si můžete udělat obrázek, jakou muziku tenhle chlápek dělá a mnozí mi snad dají za pravdu, že dobrou. Rasco se ale nespokojil jen sám se sebou a se svou kapelou a jednoho krásného dne se rozhodl, že udělá projekt, který bude sám celý produkovat. A tak si přizval spousty kolegů, kteří něco umí, složil jim tracky, nechal je to narapovat, mrsknul to všechno na jedno cédéčko a 20 000 leagues Under The Street je na světě. Kompilace nemá ani hodinu, ale skladby zde jsou kvalitní a tak můžeme vychutnat padesátiminutový set hudby. Úvodní pecku „It´s On“ věnoval Rasco svýmu kolegovi z Cali Agents. No a Planet Asia to tu rozbalil, jak jinak, než hustě. Track petří mezi pomalejší, drsnější věci. Rasco je holt jeden z producentů tíhnoucích spíš k přímočaré hudbě. Co se týče rapu, nemohl samozřejmě zůstat pozadu a má tu i svojí pecku „Gunz Still Hot“ plnou smyčců. Ne nějakých skočných, ba naopak – dalo by se říct i hrozivých, či depresivních. Být je v tomhle případě mírně metradiční, s jako by místy vynechanými kopáky, ale to nemění nic na tom, že šlape řádně. Nějaké ty doprovodné samply tu samozřejmě nechybí, ale nptejte se mě prosimvás, co je to za zvuky (a co je to za zvuky???). Tak, pánové si odkroutili svoje sólíčka a nakonec, jak by se dalo očekávat, je tu i jejich společná pecka „On The Hustle“. Mnó, tahle skladba od Cali Agents má být zase klasičtější, nějaké to sekanější brnkání se tu taky najde a i občas skreče je zde možno slyšeti. Ze všech tří je podle mého vkusu na místě druhém. První příčku pak obsadil track „It´s On“ a třetí „Gunz Still Hot“. Představil jsem vám tedy tracky od agentů z Kalifonie a mohu se odebrat na ostatní hosty. Začnu od toho nejhoršího, i když tady vlastně špatný packy vůbec nejsou. Takže – od toho nejhoršího v rámci kompilace. Je to člověk jménem Flii s peckou „Stomp“. Tenhle týpek rapuje trochu jako Defari. Má podobnej hlas a občas i intonaci. Čili ve verbálním projevu problém nebude (kdo zná Defariho, nebo dokonce Fliiho, tak mi to snad potvrdí). Problémek se vyskytl jaksi v panu „hudbydělače“ Rascoovi. Nic moc výraznost býtu je podpořena (nebo spíš anti-podpořena) nevýrazným zbytkem. Nějaká basa, a jednoduché fouknutí do flétny vám žádný pocit nevnukne, refrén (instrumentálně) poznáte jen podle skupiny hlasů mluvících přes sebe a celá skladba působí jaksi fádně, až nudně. Dále pak se jednotlivé tracky už jen zlepšují a zlepšují, až jsou úplně nejlepší. Třebas „Inpredictable“ od Encore je taky poměrně nevýrazná věc, ovšem je o něco svižnější, přítomné housličky jsou podbarvené piánkem a občasný vokál vás upozorní na to, že byste měli taky poslouchat. Další v pořadí je Saafir s trackem „Skanless“. Tahle věc vás už donutí kejvat palicí (nó, děláme pokroky), drsnost Saafirova projevu vás (pokud na to kejvání náhodou zapomenete) probudí, ovšem instrumentální podivnosti, možná až trochu úchylnosti celkový dojem podle mého shazuje. Samply jsou takové nijaké, i když určitý posun kupředu tu je. Ale dost už s těmi „horšími“ (v uvozovkách schválně, protože zas tak špaténka to nejni) peckami, mrkneme se taky na ty, co člověku nějaký ten čas zůstanou v hlavě. Jsou tu pohodičky, které si nechám až nakonec, protože je cenim ze všeho nejvíc, ale jsou tu i korekní tracky, nenechající člověka na pokoji, což je případ pecky „Keep It Tight“ od Zion I, který trochu mektá, jako kozlíček. Nechci si z něj dělat srandu, líbí se mi to, jen jsem vám chtě přiblížit jeho styl projevu a hlas (flow). Skladba má trochu trhaný beaty, což vás správně rozhejbe, a nějaký škrunkání, zasazené do slaběji znící basy. Pokud začínáte usínat, vytrhnou vás ze sna časté brejky, které člověka správně nakopnou, takže to celý díky nim správně šlape. Je to zkrátka dobrost, až hovězí bujón do polívky. Další z nich je „Gold Medalist“ Phil Da Agony. Být se nese v duchu podobném (je plný brejků) – nenechá vás usnout. Ovšem základ instrošky je jiný. Brnkání na španělku (na tu kytaru myslim) basa a refrén plný výbornejch trubek. Jak rapuje Phil Da Agony snad popisovat nemusim. Pro ty, kteří ho neznají – dobře :-). Něco mezi je pak Grouch a jeho „Brain Stormin“. Nemá už tak hejbací být, i když tvrdit, že to s váma nic nedělá nic, je blbost, a motývek proložený vysokým pípáním, kterýžto je odněkud vytáhnut a zbaven výšek je poklidnější, možná i trochu temnější. Je to track, u kterého nezapomínáte na okolní dění, ale vnímáte ho trochu jinak, z jiného úhlu. Ten, co dokáže člověka vtáhnout do sebe, se jmenuje „What We Do It For“ a pánové rapisti Roo F. a Richness se nemusí nijak přemáhat, aby jejich pecka zněla dobře. Rapujou adekvátně k náladě skladby, která se k vám nese, jakoby z daleka. Být je sice úplně jednoduchej o jednom kopáku / jednom virblu a nijak zvlášť vás svým složením nezaujme, ale procejtěnej kopák dokáže s člověkem při patřičný hlasitosti pěkně zamávat. Španělská kejtra v několika podobách dodá tu správnou náladu a už se vesele můžete prohánět po městě tramvají, poslouchat a pozorovat (ne, že bych si v tom liboval, ale když nekam jedu, nelíp se mi poslouchá – nic mě neruší, nemusim se soustředit na něco jinýho). Silně do pohody, snad ještě víc, je track „Thank You“ od 427. Neznám toho typa, ale takovýhle jméno bych si asi nedal. Je to skladba poslední, čili má funkci jakéhosi outra, ale patřičně dlouhého (outra, wole). 427 má vcelku normální hlas (na rozdíl od některých, zde vystupujících) a rapuje, no radost poslyšet… Piáno zbavené výšek zasazené do pomalejších klasických býtů a doplněné o skrečovaný vokál „thank ya“. Poklidné to rozloučení. Samozřejmě jsem se nezmínil o všech peckách (celkem jich tu je 14 s intrem a jednou interlůdou), ale už tak píšem na net hodně podrobné recenze a popsat všechno, to by na zbytek nebyl nikdo zvědav. Celková Rascoova tvorba je zde oproti ostatním jeho hudebním projektům klidnější, ovšem náhuly tu samozřejmě nechybí. Jeho pecky patří ve světě k těm lepším, o čemž se mnoho z vás mohlo přesvědčit už na jeho albu, nebo na albu Cali Agents, kde sice neprodukoval všechno, ale svůj podíl tu má. Takže pokuď jsem psal něco o tom, že tenhle track je nemastnej a tenhle zase neslanej, vězte, že na tom něco je, ovšem měřeno velmi kritickým okem (vlasně uchem). Takže přeji příjemný poslech těm šťastlivcům, kterým tahle kompilace dostane do rukou. Autor recenze: Arrahada
Už jsi četl?
