Sdílej
Přibližně v polovině letošního roku uzřela povrch zemský jedna poměrně zajímavá kompilace nazvaná State of the World, kterou vypustil label Tableturns. Nutno říci, že jména jako Cannibal Ox, Rob Swift či J-Live určitou kvalitu zaručovala a tak jsem byl pln očekávání, s čím že na mě v následujících třinácti kouscích (nejen již výše) zmínění umělci vyrukují. Plus této kompilace vidím hlavně ve vyrovnanosti dodaného materiálu, kdy se o žádné pecce nedá vyloženě říci, že by nějak za ostaními zaostávala a hrála druhé housle. Samozřejmě že je zde pár tahounů, kteří nad zbytkem lehce vyčnívají, ale jak říkám, po celou dobu trvání ( v tomto případě necelých 45 minutách) nuda hrozit nebude a tlačítko na přeskakování skladeb tentokráte mnoho nevyužijete. Prvním výrazným momentem alba je bezesporu pecka „Cosmos“, ve které do Rob Swiftova výtečného podkladu rapují Cannibal Ox a asi vám nemusím říkat, že se v tomto případě jedná o velmi solidní rozjezd. Neméně zdařile hned vzápětí navazuje Invisible s titulní skladbou „State of the World“, jenž vyniká originálním a skvěle šlapajícím instrumentálem (produced by Mondee), který je ještě v refrénu vyšperkován skvělě padnoucím škrábáním. To už se pomalu ale jistě dostávám k vrcholu desky, kterým je pro mě kousek „Black Sheep“, jenž je opět repeticí spolupráce Mondeeho s Invisiblem, nyní ještě za majkem doplněným o Choclate. Píseň je to nadmíru striktní a svými temnějšími samply by dle mého názoru náladu nepokazila ani kdovíjak ortodoxnímu příznivci horrových soundtracků. O mnoho pozadu nezůstává ani J-Live, který se blýskne písní „Don’t Get It Backwards“, jež se, ať už díky tradiční umělcové rýmové výuce, či docela povedenému beatu, hodně dobře poslouchá. Hříchem by ještě bylo nezmínit zdařilé songy typu „Uplift“, v němž si své řekl Manifest, či „Streets Be Testin‘ You“ s celkem pozitivním a poklidným spodkem, kterému vokální stránku věci dodal opět Invisible, jenž se zde tak stal, co se týče účasti na jednotlivých peckách, nejvytíženějším. Svůj prostor tu však dostaly nejen pecky narapované, ale v několika případech i věci striktně instrumentální, ve kterých hraje prim jen a pouze gramofon. Na mysli mám kupříkladu song „Tekwizardry“ od pánů Supa Dave a Total Eclipse, nebo závěrečný zářez s Rob Swiftovým instrem „The Pledge“, v němž s gramofonem kouzlí dj Quest. Je vidět, nebo v tomto případě vlastně slyšet, že i bez samotného repingu si dotyční dj’s vědí rady a vhodnými word cuty dokáží kvalitu nahrávky nejen udržet, ale svým způsobem i okořenit. „State of the World“ je dle mého mínění deskou jak se sluší a patří a znovu musím vyzdvihnout nebývale vysoký standart, jež si tahle kompilačka od startu až po závěrečný finiš udržuje. Striktní beaty, kvalitní skreče, přísný rap, co víc si přát? Snad to mohlo být o chlup delší, ale to v konečné fázi není věc zas až tak důležitá. Určitě to tedy zkontrolujte!
Už jsi četl?
