V.A. Convexed od labelu Nature Sounds je jednou z mnoha zajímavých kompilací, které nám svou přítomností okořenily závěr loňského roku. Už totiž sám nabitý tracklist, jehož strůjcem byl mě neznámý Omega One, hovořil jasnou řečí o tom, že by se zde kvalitami rozhodně šetřil nemělo. Produkce je již od prvních tónů hodně různorodá, což ostatně není, vzhledem k počtu prezentujících se umělců, věcí nikterak překvapivou a výsledný počin připomíná dvaceti trackovou mozaiku, pyšnící se však poměrně vysokou úrovní předvedených výkonů. Něco odsejpá, něco šlape, něco jde a něco lehce pokulhává, nikdy ovšem v takové míře, aby se nad dotyčnou věcí nedejbože zlomila hůl. Kompilaci velmi zdařile otevírá MF Doom se svou skladbou „Bells of Doom“, jejíž temný instrumentál působí jako balzám na duši. Když se k tomu přidá tradičně dobrý reping hlavního aktéra, není co řešit, na rozjezd je tato píseň vskutku dobrou volbou. Další hodně povedenou věcí je bezesporu song „Come on Now“ od pánů Seana Price a Mr. Eona, která boduje úderným beatem, jež je v kombinaci s lyrickými dovednostmi obou rapperů trefou do černého. Ihned po ní o sobě dává vědět Zion I, jež se prezentuje věcí „Spinning“ a nutno říci, že i on nasazuje laťku hodně vysoko. Štafetu poté dostává Vordul Megilah, jenž se nechává slyšet v tracku „Never Gonna Hurt Again“, jehož melodický a přitom tvrdý beat je pro mě jedním z vrcholů desky. Příjemným překvapením je pro mou osobu určitě netopýrovec Masta Killa s písní „The Day After“, jež sice tradičně rapu mnoho nedává a spíše mluví, přesto zanechává slušný dojem, který ještě umocňuje vcelku kvalitní instrumentál, který bych od wu-beatmakerů na přelomu let 03/04 opravdu nečekal. „Black And White“ je název dalšího zdařilého kousku, pod kterým jsou podepsáni plantážníci Timbo King a RA The Rugged Man, jež si jen tak rýmují do hopsavého beatu, na který navazují lyricky výborní Cannibal Ox se svou „Handle That“. Druhou šanci na předvedení skills dostává, mimochodem jako jediný ze všech zúčastněných, MF Doom a své kvality potvrzuje zářezem „All Outta Ale“, jež sice neoplývá tak striktním beatem jako jeho předešlá věcička, nicméně invence vykazuje stále dosti. Další z vrcholů alba si bere na své triko Count Bass D v pecce „Dro Grown“ a nenásilně ukazuje, že hitový potenciál může mít i pomalejší pohodovka. U této věci bych vyzvedl hlavně sakra dobrý instro s decentním samplem piánka, který je v kombinaci s vyklidněnou lyrikou mým tajným favoritem. Mě neznámá jména Ancient Coins a Armel dodávají píseň „The Snitch“, která funguje především kvůli silné instrošce, která těží z motivů zatím dostatečně neoposlouchatelných píšťalek. Se svými věcmi se zde prezentují i další, z nichž můžu zmínit jména jako Aesop Rock, Cage, či mě do současné doby utajení I Self Devine, Space, Bootie Brown nebo Tracy 168, kteří na sebe ale nějak výrazně neupozorňují a spíše zůstávají ve stínu již výše zmíněných umělců. Kompilačku Convexed bych asi sice neoznačil titulkem „the most important“ ve své kategorii, přesto bych ji díky vícero kvalitním ( a to jak klasickým, tak i alternativnějším) záležitostem doporučil zkontrolovat.
V.A. – Convexed (2003, Nature Sounds)
