Trife Da God mě překvapil stejně jako epizodní nezdar žen Gambrinusu Brno, které v domácí lize ztratily neporazitelnost po neskutečných 9 letech a 256 výhrách. Jasně, Ghostface Killah, který mu dal na „Fishscale“ prostor ve třech skladbách a na „More Fish“ se dokonce počet jeho slok zastavil na číslě pět, přece musel vědět, nad kým drží ochrannou ruku, leč jeho chráněnec Trife Da God, který už si své odrepoval jak na albu „718“ od Theodore Unit“, tak na svém „Put It On The Line“, skutečně nabývá na jistotě až poslední měsíce. Lehce nervózní track „The Game Don´t Change“ je toho důkazem. Cesta po stopách jeho učitele a nehorázného stylera v jedné osobě je tedy otevřená a jelikož byl správně zvolen i směr, (svým způsobem) nelichotivu nálepku „jo, to je přece někdo z Wu-Tang Family“, by nemusel nosit navěky. Trife Da God – The Game Don´t Change Zdroj: SpineMag
Trife Da God z Theodore Unit zraje jako víno
