U The Fugees bylo poslední tři dekády jednodušší trefit „Killing Me Softly“ v rádiu než Lauryn Hill a Wyclefa Jeana ve stejné místnosti. Teď jsou ale znovu spolu, staré rány se podle všeho zahojily a začíná se mluvit dokonce o nové hudbě.
Je povzbuzující, že tentokrát nejde jen o fotografii, výroční koncert či zbožné přání fanoušků. Od vydání mimořádně úspěšné klasiky „The Score“ letos uplynulo rovných třicet let a po nekonečné sérii reunionů, rozchodů a dalších reunionů se poprvé po dlouhé době začíná vážněji mluvit také o návratu do nahrávacího studia.
Naději fanouškům dodali přímo Lauryn Hill a Wyclef Jean před Diaspora Calling! Festivalem v Milton Keynes, kde mimochodem sídlí tým Formule 1 Red Bull Racing. Na otázku, zda by v budoucnu mohl vzniknout nový materiál, nepotřebovala Hill dlouze přemýšlet. „Rozhodně,“ vypálila bez váhání.
Wyclef byl o něco opatrnější. „Jediné, co vám můžu říct, je, že jsme v Božích rukou,“ uvedl a následně s radostí připomněl, že je opět po boku své někdejší spoluhráčky. Právě osobní vztahy byly dlouhé roky jednou z největších překážek skutečného návratu Fugees. Hill nyní vývoj mezi ní a Wyclefem popsala jako „neuvěřitelný proces uzdravení“.
To samozřejmě ještě neznamená, že už někde na disku čeká hotové třetí studiové album. Pro fanoušky skupiny, jejíž společná historie v posledních desetiletích připomínala jízdu se zataženou ruční brzdou, je ale současná situace jednou z nejslibnějších za hodně dlouhou dobu.
Wyclef navíc letos připomněl, že v archivech stále existuje nevydaný materiál z natáčení „The Score“. Mluvil o nepoužitých nahrávkách i freestylech a naznačil, že se vedly debaty o jejich zveřejnění v rámci oslav třicátého výročí.
Komplikací případného plnohodnotného návratu samozřejmě zůstává Pras Michel. Třetí člen Fugees si odpykává čtrnáctiletý federální trest, a tak současné společné aktivity stojí především na Hill a Jeanovi.
Ready or not, v jedenáct se končí
Optimistická slova o budoucnosti následně dostala velmi konkrétní koncertní pokračování. Diaspora Calling! Festival, jehož Lauryn kurátorovala, hostil kromě Fugees také Erykah Badu nebo Giggse a programem provázel Dave Chappelle.
Hlavní událost večera odstartovala kolem desáté, kdy se na pódiu potkali Hill a Wyclef. Jenže přesně o hodinu později bylo po všem. Kvůli podmínkám licence museli pořadatelé ve 23:00 ukončit ozvučenou produkci a načasování snad ani nemohlo být symboličtější. Hill a Jeanovi vypnuli majky přímo během „Ready or Not“.
Na pódiu se následně objevila omluva s vysvětlením, že pokračovat po jedenácté hodině už festival ze zákona nemůže. Hill se s nečekanou stopkou vypořádala po svém a „Ready or Not“ dokončila s publikem a cappella. Dvě z nejočekávanějších položek večera už však zůstaly v zásobníku. Na „Killing Me Softly With His Song“ ani „Fu-Gee-La“ vůbec nedošlo.
Čtrnáctiskladbový set přitom nabídl materiál Fugees včetně „The Score“ a „Vocab“ i sólovou tvorbu Hill. „Doo Wop (That Thing)“ zaznělo společně s Erykah Badu a na předělávku Marleyho „Three Little Birds“ si zpěvačka pozvala svého syna Ziona Marleyho.
„Jsme opravdu smutní z toho, jak to skončilo. Teprve jsme začínali, takže doufáme, že budeme příští rok pokračovat,“ litoval následně Wyclef Jean. Část publika už tak smířlivá nebyla, ale vidět reunion slavné crew bylo pro řadu přítomných požehnáním (kdopak z vás je viděl necelých 21 let zpět v Bratislavě?).
Teď tedy zbývá zjistit, jestli Laurynino jednoznačné „rozhodně“ znamená jen další návštěvu minulosti, zveřejnění archivního materiálu, nebo skutečně první album The Fugees od roku 1996…
