hledat

Track po tracku s Harantem

Sdílej

Interview už proběhlo, stejně jako recenze. Teď je na řadě Track po tracku, protože tahle rubrika přichází s téměř každou zásadnější československou deskou. Navíc Paulie patří do kategorie „má co nabídnout“ a bezpochyby bude jeho Harant stát mezi nejpovedenějšími počiny roku 2010. Takže, jak se říká na pouti u labutí: „Páčky nahoru a letíme do Liberce na koberce“. Posvítíme si trochu na chlív styl.

Mámin hodnej syn

Úvodní skladba, která mi ze začátku trochu připomínala Non Phixion a jejich “Rock Stars“, jak najede ten buben, ta atmosféra a k tomu ta skreč. Myslím, že i přesto, že rapuješ o tom, jaký si pouliční kovboj, jak hulíš a piješ, tak stejně to není s tebou až tak špatný, že rodiče můžou být na tebe pořád pyšný. Lepší parková fena, než blbej zfetovanej buldoček nebo násilnickej zašitej dobrman. Co vůbec na to říkají rodiče? Pouštíš jim svoje nahrávky? Ta věc je samozřejmě nahraná pod hávem nadsázky a fabulací. Hláškovaná. Lopaťárna. Rap. Streetovka, DTonatův těžkej buben, ale v podstatě velmi netradičně pojatý téma. O zevláctví a frackovství se mluví většinou kriticky. Nese ale i své kouzlo, který jsem spojil s harantstvím a z nudného tématu udělal dá se říci docela hitovici. Taková srdcovka věnovaná chvílím s partou. Rodičům hudbu zásadně nenutím, protože je ten žánr míjí velkým obloukem a mojí sólovku – Haranta nemůžou nikdy pochopit tak, jak by se slušelo. Pochopitelně. Ale snažej se. Máti je samozřejmě pyšná. Nahrává si na kazetu výstupy v TV a prudí, když je neinformovaná. Ať už je to pár keců v 5.Elementu, nebo koncert v Liberci. Jinak se napřahuje na „takovouuuu“. V klipu „Mámin hodnej syn“ se objevuje dokonce v pár záběrech, takže tvorbu zná dobře. Pavle? Ano Mami!

Loutky + Oliver Lowe

Zatímco se někteří snaží uspět za každou cenu, vy děláte muziku, na které se zabíjíte sami a vaši kámoši. Někdo se tváří děsně vážně a tvrdě, vy si radši děláte sami ze sebe srandu. Berete se převážně nevážně. Je asi zbytečné se ptát, jestli by si byl teď schopný vzít nějaký kšeft, o kterém by si nebyl stopro přesvědčený, ale mohl by ti zase něco přinést. Tak jak říká Woody Allen: „Jde to se mnou z kopce. Naposledy jsem byl v ženský, když jsem navštívil Sochu Svobody.“ – Sebezesměšňování je mnohdy výhrou umělce. Je to pro mě určitá forma vyrovnanosti. Musí se však dělat vkusně a to umí málokdo. Většina Mc´s je natolik slepejch a velkogeařskejch , že pod slupku svých chyb ani nenahlídnou. Když už se pokusí o zesměšnění sebe sama, je to jen rádoby vtipný, povrchní a blbý. Většina o tom nechce ani slyšet. Jak pak teda vnímají kritiku? Nijak. Uraženě. Pyšný princezny. Není zbytečný se ptát, jestli bych nevzal lukrativní nabídku. Pokud to není naprostá blbost, nebál bych se to zkusit. Musí se to jen chytře uchopit.

Nonstop + Idea

Dtonate opět dodal hymny. Tuhle si věnoval chvílím, kdy chytneš slinu a vyrážíš vstříc dobrodružstvím v pohostinství, které mají nezapomenutelné kouzlo. Na micu také Idea. Na desce máš vícero skladeb, kde někdo rapuje. Jak si to měl původně v plánu? Hosti měli možnost si vybrat téma a beat anebo si dělal pecku a říkal sis, že do tohohle by se třeba hodil Idea a sem zase třeba Oliver Lowe? Dtonate je samozřejmě debil. (Smích) Jeho beaty sou excelentní. Sem rád, že má na desce víc věcí a že to má varle. O tenhle beat sem vedl skoro až řeckořímák s Pepkem, protože ho měl už nějakou tu dobu vybranej a když mi ho Dekl pustil, byla to true love. Nakonec jsme se rozhodli, že do toho uděláme společnou věc na způsob Henryho Millera.

Liberec

Jako každý správný patriot musíš mít na desce hit o rodném městě, které je „tvojí jedinou láskou a kvůli které ti stojí Ještěd“. Víc ale než místu se věnuješ lidem, kámošům, se kterými tě pojí nejeden zážitek. Tenhle moment se objevuje víckrát, je určitě jeden ze stěžejních na celé desce. Nechtěl jsem to pojmout stylem vyjmenování městskejch ikon a symbolů, zoo zahrad, nebo o opusu Bílejch tygrů a Slovanu. O jednom místě tam ale mluvím a to „Borovice platz“. Místo, kde jsme se dřív hojně scházeli, konzumovali zážitky a odpalovali život – „Dál – tam pod borovicí, kde hoří pál.“ Máš pravdu. V textech se střípky momentů s partou vyskytujou často. Je to v podstatě i jejich deska. Ať žije Ještědství. Liberek.

Forbidden – Station Peace

Jestli nějaké pecce chybí sdělení, tak určitě téhle. Tohle je ale na druhou stranu přesně ten typ skladby, ve které o to ale vůbec nejde. To je klasický situační náladový freestyle rap, který vznikne jen za předpokladu, že se ve studiu sejde pár kámošů, co si rozumí a taky se na rap předem slušně posilní. Jestli je na desce něco naprosto evidentní, tak to, že si na sobě, co se týká přednesu, hodně zamakal. Souhlasíš s tím, že v některých skladbách vítězí forma nad obsahem? Jak už jsem psal v rozhovoru. Moje sólovka má rapovat, né přehnaně chytračit a filosofovat. Musí to fungovat jako celek. Když slyším super beat kam nastoupí zoufalej hlas a frázování, nedávám tomu moc prostor a naopak. Forbidden je moje nejoblíbenější věc z desky. Vznikla krasavecky spontánně (jak si sám vycejtil) a byl to úplně první track z alba. Na kuráž modrý PortuGaul, né mlíko. Kluci ze Station Peace jsou stručně řečeno – týpci a parádně jsme si sedli, což zapříčinilo to, že jsem u nich nahrával nakonec celou desku. Jsou to taky stylový řapeři a povedlo se nám ze sobotní seance plný smíchu a hlášek vykuchtit tuhle „Dilated“ stylovku. „Ve skle je bourbon , u stropu visí kouř, mikrofón hoří u huby ze který prší flow, ou, trio Gaul , Zé a Stanley, před squatem stojí skejt, né Bentley.“ Zdravím Horní Jelení.

Na zem + DJ Wich

Harant ze zlatýma prackama. Podobný motiv jako ve skladbě “Fame“. Nechceš splývat s davem, chceš jít vlastní cestou, ale přitom pořád zůstat sám sebou a hlavně nohama pevně na zemi. Nemůžeš skousnout fakt, že by si měl dělat podobný styl jako osvědčení velikáni, jenom proto, aby si u některých uspěl. Onehda se v diskuzi na webu objevil totální nesmysl „českej underground“. Co říkáš na tuhle absurditu? Některý věci můžou vyznít jako underground, ale žádnej tu nikdy v podstatě nebyl. To co se teď považuje za underground, byly v mnoha případech nejprodávanější český desky. Je Nás tu tak málo, že se z pojmu „underground“ stává absurdita. Tohle však není to, co by mi trápilo mozek. Co se týče českého rapu, je právě všechno v tomhle tracku. Paradoxem je, že jsem se v průběhu nahrávání desky rozhodoval, jestli track na desku vlastně vůbec dám. Když jsem ale viděl, kolik obeznámenejch nad tím kroutilo hlavou a to, že bych to na desku nedal, brali skoro jako potrat. Udělal jsem z toho druhej singl a ruku v ruce s pánem Wichovskym to byla ta nejlepší volba.

Nejsme nic + Lipo, Eki

Motívek vybrnkanej kytárkou, jako by ho dělal samotný Stoupe z Jedi Mind Tricks. Náladička předem daná. Lipo na micu, BPM opět spolu a po prvé chvíle opravdové poezie. Všichni jsou na tom stejně, jak mladí, tak staří, nikdo neví, co bude zítra a všem jednou zůstanou jen vzpomínky. Navíc ten refrén je hodně nakažlivý, už vidím ten chorál na koncertech. Klasická BPMovka. Epesní atmo. Tu věc mám taky hodně rád, protože motiv i text vznikly v jeden večer a ten samej večer jsem nahrál ještě demo nahrávku, která se pak rozvíjela do podoby, ve který to slyšíš teď. Bylo to zase po dlouhý době, kdy ze mě padaly rýmy, jak když zachumelí. Předhodit pak celou věc Lipovi bylo jasnou volbou a opět je to jedna z nejposlouchanějších skladeb z alba, na kterou chystáme videoklip. Přijď na koncert a zapějeme chorál.

Harant

Tak v téhle pecce bych čekal někoho z Pio Squad, protože to je přesně téma, které vždy ve mně evokuje vzpomínky na klasiku “Musíme Jet“. Tohle je oslava životní stylu mladého umělce, život na cestách po koncertech, nezapomenutelná atmosféra a zážitky, kámoši i fanoušci. Jezdíš teď turné, určitě si toho hodně zažil. Máš nějakou veselou historku z natáčení? Jako třeba, že za tebou někdo přišel, že by chtěl podepsat vypálené CD? Jak by si třeba reagoval, kdyby se ti to přihodilo? Je toho právě tolik, že nevím, co bych zmínil. Možná bych klasicky připomenul týpka jménem Kenny Rough aka „Holky mu chtěj cumlat plátek na saxofon“, který má neustálé styly s děvčaty a někdy je to opravdu sranda pozorovat. Jsou známé scenérie s pokřikem „Rudo startuj!“, když Kenny vybíhá z klubu v zádech se šílenou panenkou Chucky, přičemž zbytek kapely čeká u auta a v klidu pokuřuje. Kdyby mi někdo donesl vypálený cd, asi bych mu ho normálně podepsal a třeba i nakreslil booklet. To mi přijde docela stylový, kdyby to někdo udělal. Aspoň by se tvořilo. Spontánní kreace. Udělejte to někdy někdo a pak se spolu taky vypálíme.

Hood + Seck, Rest

Nevím přesně kde, ale už jsem tenhle koncept někde slyšel. Buď to byl někdo okolo party Little Brother nebo Slaughterhouse, mám pocit, že Ortiz v jedné skladbě vždy končil pár rýmů opakováním „my hood“. Ty jsi to ale pojal opět klasicky s nadsázkou, silácké řeči o nebezpečné čtvrti nahrazuješ fatálním prohlášením typu, že „zvedáš na bench jenom tyč“. Samozřejmě. Jak už jsem avizoval, vždycky jde o to, jak to uchopíš. Nejsem typickej streetovej čokl. V mé ulici to voní jasmínem a haranti lížou chodník jak je čistej. Žádný betonový věže a mečování se zrezlým vejfukem. V mé čtvrti znají sousedi herák možná tak z filmů a kouří se tu jenom z komínů. Sem strašně rád, že to kluci pojali každý po svém a nesnažili se jen bezmyšlenkovitě zařadit se za můj přístup. Rest je pro mě verbálnim průvodcem a takovým „hoodspeakerem“ , proto jsem ho tam taky chtěl. Seck je zas dlouholetej fella a každej Liberečák ví že: „FullContact, naše sídliště Kunratická.“ Jsem rád, že on tam té nadsázky tolik nenarval a zůstal tvrdej. Si vyhul cibuli.

Časovaná

Tuhle skladbu berou fanoušci BPM jako kompenzaci za songy typu “H8“. Na jedné straně „pálíš weed“ a na druhé exhibuje tvoje básnické střevo. Jsou tu takové skladby taky proto, aby se fanoušci úplně nelekli neslyšeného a nenabyli dojmu, že pálíš až moc? Je mi jasný, že tahle poloha je ti víc než přirozená. Ty skladby rozhodně nefungujou jako kompenzační úloha pro fanoušky BPM. Všechny tracky v sobě nesou určitou poetickou podobnost. Akorát je potřeba pokaždé trochu jiná paleta barev. Myslíš, že mi je tahle poloha přirozenější? Možná proto, že takový obrazy si viděl ode mě namíchaný už víckrát. Skladby jako „H8“, “Harant“ nebo “Nonstop“ mi dali mnohem víc práce. Tady akorát není moc nadsázky, a proto může track ve spojení s deštivým bubnem vyznít jako klasická známá melancholie. Jenom dodám jednu informaci. V Časovaný měl mít sloku Kato, ale ukázalo se, že si s časem opravdu netiká a naprosto trefně zavolal, i přes všechny uháňky a informační masáž týden po tom, co byla deska v lisu, se zprávou : „Už to mám napsaný, kdy ti to mám poslat.“ Byla to z obou stran stylová groteska.

Fame

Kritika scény, ale taky některých posluchačů, kteří jsou jako tupé stádo, které jen následuje většinu. Trochu se mi vybavuje hláška od Immortal Technique, který pronesl, že není idiot ten, kdo tu sračku nahrál, ale ten, kdo to koupil a podpořil. Nejvíc tu cítím snahu odlišit se od zbytku, rozbít stereotyp a ukázat svůj originální ksicht. Tady je taky všechno, co bych k tomu chtěl říct, už dávno v textu. Kenny dodal beat s mega atmosférou a vznikla pecka, která nastražila nejedno ucho.

H8

Kritika pokračuje, ale už je hlasitější a hlavně už má konkrétnější obrysy. Vysmíváš se chvástání rapperů, co se chlubí počtem ženských a podobně. Inspiraci bych viděl na youtube, kam tuzemský rappaz nahazují svá videa z nákupů a podobně, ne? I když je ve skladbě pár nápověd, konkrétní jména nepadnou. Myslíš, že kdyby si jmenoval, že by pak lidi znali z celé desky jen tuhle pecku? Jakože kontroverze šokuje a prodává? Zde je ta nápověda tak nejasná, až je to vlastně všem děsně jasný. I já sám vlastně dumám. Já nic, já muzikant. Buďme nad věcí. Nic konkrétního, přesto zaměstnaná hlava. Lidi mají hlad po kontroverzi, ale já na její prvoplánovej hyenismus rozhodně nesázím. Zabalíme svačinu tak, že i když jí rozbalíme, furt tam budou kousky ubrousku, protože se chudák přilepil až moc. H8.

Imprese Ulic

Do třetice opět tradiční poloha, na kterou je většina od tebe zvyklá. Myšlenkový proud, který necháváš protékat, když se brouzdáš známými místy. V recenzi jsem psal, že je Harant je striktní rapovka, která neobsahuje tolik moudra a poselství. Někdy mi přijde, jako by ses snažil říct, že Paulie není jen ten studentík se šálou, co píše básně v kavárně, ale taky „normální“ mladej kluk, co miluje rap a umí zachlastat a zahulit. Byl si takovej i předtím, ale dřív ti přišlo asi přízemní, rapovat o těchto věcech, ne? Ono je to spíš o určitých obdobích života. Není to nic chtěného, nebo vykalkulovanýho. Někdy si až povzdechu, kde je ta doba, kdy sem žil uměním a poezií. Skoro jak ve filmu. Každej si musel podobnýma érama projít. Furt to mám v sobě, ale už to není tak ortodoxní. V podstatě jsem do sebe teď vpil dobu skateboardingu a kluka z parkoviště s dobou kaváren, galerií a knih. Nikomu jsem rozhodně nechtěl nic dokázat. Jediný co jsem chtěl, je uválet si desku čistě podle sebe, bez jakýchkoliv záměrů na posluchače. To jak se to pak jeví navenek, je už věc každého. Možná ale až teď poznáváš Pavla Haranta a možná ten týpek prochází zase určitým obdobím. Jediná taková rozumná odpověď na to, proč se může posluchač zaleknout Haranta je ta: „že se nechci opakovat a s každou deskou mám v plánu přinést něco jinýho. Neusnout na vavřínech. Posouvat se.

Kotě + Eki

Tahle skladba mi hodně připomíná “HEY!“ od Kata, který s ní také uzavíral desku. Emotivní pecka a důkaz toho, že i když nemá člověk momentálně žádnou ženskou, tak může udělat slušný a vkusný love song. Na desce je pár momentů, kde jsem si vybavil našeho nejlepšího lyrika, třeba tvoje první sloka v “Hood“ mi dala kvůli nadsázce vzpomenout na “1/4 na prd“. Kotě je skutečná story, která ještě neměla šanci pořádně vyčichnout. Na desce je poslední, protože jsem ji taky jako poslední napsal a bylo to tak aktuální, že jsem si nemohl pomoct to nenahrát. Reálná pubertální love story z prázdnin, kterou jsem vlastně musel vypsat na papír a na papíře si vlastně i sám pro sebe ujasnit, připustit skutečnost a příběh uzavřít. Zafungovalo to jednoduše jako léčba. Kdybych to ze sebe nedostal, možná bych se v bludným kruhu motal doteď, nebo měl velký problémy. Někdy je nerozvážnost dobrá, ale v tomhle případě si dávám medalii za to, že jsem nepříjemnou a tíživou záležitost přetavil v příjemnou a odlehčenou záležitost v podobě tracku, který není klasickej lovesong klišé a díky zaoblenosti si v něm člověk může hledat své, vyvolat v něm podobnost něčeho co zažil, nebo mu i zvednout náladu. Proto to taky dělám. Fatte udělal epesní buben a na emocích přidávají v refrénech vokály od Eki. Ať už je každej jak chce velkej Hulk aka „Všechno zničím“, srdce je dementní, a dokáže člověka dostat do úzkejch kdykoliv. Takže ať žije romance. Nakonec bych chtěl jenom krátce poděkovat Všem, co se mnou na desce spolupracovali, pomáhali, nebo mě inspirovali. Snad bude mít HARANT místo ve vašich přehrávačích a jen tak rychle nevyčichne. Sleduj TY NIKDY label. Čau. Harant recenze

Diskutuj na Bbarak.cz