Sdílej
Dvojka Lil´ Fame a Billy Danze, říkající si Mash Out Posse, čili M.O.P., o sobě dala premiérově vědět úspěšným singlem „How About Some Hardcore“, díky němuž dostala příležitost natočit debutové album s názvem „To The Death“, jenž vyšlo v roce 1994. Od té doby, vždy s dvouletou prodlevou, postupně vydali desky „Firing Squad“, „Family 4 Life“ a „Warriorz“, která v sobě mimo jiné ukrývala všem známou hymnu „Ante Up“. V loňském roce skupina uzavřela jednu etapu své kariéry výběrovkou „10 Years And Gunnin´“, po jejímž vydání se přestěhovala na Jiggův label Rock-A-Fella. Zde„věční nazlobenci“ z Brownsville začali s přípravou dalšího alba „Ghetto Warfare“, kterému ještě předešel, nebudeme-li počítat kolaboraci s rockovými Shiner Massive, právě double disc „Marxmen Cinema“, jenž by tak měl plnit úlohu jakéhosi předskokana očekávané desky číslo pět. Co se týče nových tracků, kromě několika málo výjimek, k nimž se dostaneme později, nám M.O.P. neservírují nic převratného, což se ale možná dalo trochu čekat. Pod producentským dohledem mě neznámých jmen jako Fizzy Womack nebo Tommy Tee se duo emcees můžou zlobit sebevíc, nicméně v povětšinou nevýrazných podkladech nemá jejich striktní (a místy lehce monotónní) frázování patřičný efekt. Sestavu ještě doplňují skupinou prověření beatmakeři DR Period a DJ Premier, ovšem i ti už se samozřejmě vyspali nespočetněkrát lépe. Aby to náhodou nevyznělo příliš negativně, beaty nejsou zase až tak slabé, ovšem u kapely formátu M.O.P. zkrátka čekáte více. Nejvíce fungují dvě singlovky – „Bloody Murdah“ (prý hymna léta v N.Y.C.) a „Nine & Two Clips“, jenž jsou dílem Prima, ale ten se letošní sezónu asi opravdu šetří na svou očekávanou sólovku. Jako jedny z mála snesou přísnější měřítka také skladby „Story Of My Life“, u níž je v refrénu ke slyšení i nějaké to zpěvné ptactvo, a jejíž kopající beat šlape jako hodinky, klidnější „The Game´s Been Fixed“, či „Here Today Gone Tomorrow“, pyšnící se podkladem z kategorie nezvyklých, jenž ale dělá v kombinaci s repingem obou aktérů doslova divy. To je však na prvním disku, co se světlejších momentů týká, bohužel všechno. Až na Teflona (jenž spolu s M.O.P. v sérii mini pecek „Da Money Got Lost“ a „Tef Money“ vypouští jedovatou spršku slov na hudební průmysl, s tím, že nenechají nitku suchou ani na jejich bývalém labelu Loud Records) hostující fellové Lazy Laze s Big Scoobem dá se říci nikterak neoslňují a jedou si svoje (vedlejší role, taky role:). Za šlápnutí vedle považuji pecku „My Hood“, jejíž hlavní nosný sampl jakoby z oka vypadl letošnímu Usherově singlu „Yeah!“. Zbytek věcí se již více méně utápí v průměrnosti. Druhá část se z valné většiny nese v duchu rarit a dosud nevydaných tracků z archivu, které smíchal Premier, jenž je také autorem čtyř beatů. Nutno říci, že jako celek vše působí celistvějším a kompaktním dojmem, což je možná dáno tím, že pecky jsou postaršího data narození. Atmosféru navodí striktní „Dj Premier Intro“, které jsme měli možnost slyšet na poslední desce „Warirorz“ a přes údernou „Half And Half“, v níž se, jak známo, nechává slyšet i Guru, se mix překlene k přísnostem jako „What The Fuck“ či „Watch Out“, jejíž instro bourá vše, co se mu postaví do cesty. V originální verzi zazní i velký hit dnů minulých – „Downtown Swinga“, který připomene staré zlaté časy hardcore hip hopu v jejich podání. I když zde není, obzvláště co se týká nového materiálu, zdaleka všechno ideální, což mě vede k tomu, že příště radši zalovím pro jejich starší věci, v mých očích je M.O.P. kapela, která nikdy nenatočila opravdu špatnou desku a za tímto tvrzením si stojím i po mixtapu „Marxmen Cinema“. Uvidíme, s čím přijdou u Rock-A-Fella…
Už jsi četl?
