Sdílej
Když po poslechu nové desky musíte dát repeat a sjet jí celou znovu, je to chytlavá deska. Pokud musíte dát opakování i potom a dát si jí tak do třetice, jedná se o instantní hit. A to je případ nových The Cool Kids.
Nevím, zda je to tím, že jsem fandou tohoto chicagského underground dua od jejich prvního EP „The Bake Sale“ z roku 2008, nebo jsem tak nadšený, že se jim povedl kvalitní návrat, ale pumpím jejich nové album už třetí hodinou v kuse.
On to návrat není v pravém slova smyslu, boys nikam nešli, akorát byla jejich kariéra za poslední dekádu všelijaká. Předchozí album „Volumes“ z 2020, byla spíše kompilace featuringů a alba předtím se nesetkaly s příliš masivním ohlasem. Což je škoda, protože Sir Michael Rocks a Chuck Inglish měli vždy potenicál stát se jednou z nejzajímavějších rapových kapel.
Přišli totiž s hutnou minimalistickou produkcí, která si bere to nejlepší z historie hip hopu a dává jí do současného kontextu. Jejich beaty byly (a je to i častým případem této desky) většinou pouhým mixem dunivých bicích vytvořených například na Rolandu 808 se všemi cowbelly a rimshoty, co k tomu patří, anebo například fúzí starého drum breaku s analogovou basou. Zkuste dát „All or Nothing“ co nejvíc nahlas a pochopíte o čem mluvím. K tomu přimíchejte chytlavý humor a vždy vyklidněnou flow a máte The Cool Kids.
Nová deska „Before Shit Got Weird“ je první částí kolekce označované jako první triple album v historii rapu. Tomu nevěřte, prvním triple albem byl „American Hunger“ od MF Grimma z roku 2006, ale i tak to nemění nic na tom, že je trojalbum v rapu stále raritou. Tady navíc půjde o dvě sóla a jeden společný disk, který shrnuje život během pandemie a celkově toho, potom, „co se svět zbláznil“. Enjoy.
Už jsi četl?
