The Are: Živě z místa činu

The Are zažil v hip-hopu pompézní úvodní představení, když v roce 2001 vyprodukoval pro své kolegy z K-Otix Damiena a Mica jednu z klasických desek té doby – album Universal. Od strhujícího Intra samplující Paul Mauriata až po závěrečné kytarové riffy ve “World Renown“ měli posluchači příležitost seznámit se s úchvatným poslechem, kdy „ARE makes the beat come down.“ O dva roky později se kapela dokonce představuje na Hip Hop Kempu, který následně označí jako své dosavadní nejlepší vystoupení a kam se letos chystá vrátit. Zřejmě i s The Are za zády. „Hip Hop Kemp má letos 10. výročí, takže zve kapely z předchozích ročníků. Bavíme se s Micem a Damienem, že bych přijel taky,“ udělí mi The Are úvodem rozhovoru lekci o stavu tuzemské festivalové scény. Došlo by tak na patřičné déjà vu, protože původní koncert byl pro K-Otix v takové sestavě jeden z posledních. The Are totiž kapelu kvůli rozdílné vizi opustil. Přeřadil však na vyšší rychlost, když se přidal do produkčního týmu okolo Trackmasters, dua Poke a Tone, které původně upsalo 50 Centa a produkovalo vše od “Juicy“ pro Notorious B.I.G. až po nechvalně proslulé “Jenny From The Block“ pro Jennifer Lopez kradoucí beat od Beatnuts. The Are se ale rozhodl i po přestupu do přepychového prostředí ponechat si svůj nekompromisní a syrový zvuk. Rovný přístup se mu vyplatil, když si od něj vzala beat nejdříve Lil‘ Kim do “Chillin‘ Tonight“, dále pak eMC, Canibus, Lords of the Underground a v neposlední řadě i Keyshia Cole (s ní na fotce), pro kterou připravil i první videosingl “I Ain’t Thru“ s hostující Nicki Minaj z její loňské desky Calling All Hearts. Bbarak.cz: Volám ti z České republiky, kde jsi s K-Otix v roce 2003 vystoupil na Hip Hop Kempu. Jak se ti tu líbilo? The Are: Bylo to úžasné. To vystoupení patřilo k těm největším, jaká jsme kdy odehráli. Ukázalo nám to, jaký kus práce jsme odvedli.Kapelu jsi pak ale během několika měsíců opustil. Co se stalo? Chtěl jsem expandovat, pracovat i s dalšími interprety. Věnoval jsem kapele spoustu času a neměl na produkci pořádně čas. Dostali jsme se navíc do bodu, kdy bylo nutné se pohnout dál. V kapele jsme byli tři, což znamenalo neustálý kompromis ohledně vlastní vize. Hned, jak jsme se vrátili z evropského turné, jsem chtěl jít do studia, natočit další desku a pustit se do práce, což [Damien a Mic] takhle neviděli. Rozhodl jsem se kapelu opustit a pracovat s jinými interprety. Vrátím se na chvíli k vaší desce Universal. Vždycky jsem se tě chtěl zeptat, jak jsi se cítil, když se Madlibovi dostalo takové pozornosti za vysamplování “Melancholy Man“ od Paul Mauriata do “McNasty Filth" s Jay Deem, když ty jsi stejnou část velmi podobným způsobem použil o dva roky dříve? Já vím.Tys to navíc vybral pro Intro, zatímco Jay Dee a Madlib jako singl. Když jsem to slyšel poprvé, tak jsem si říkal: Co to sakra… Byl jsem mladší, takže jsem to bral trochu osobně. Postupně si ale uvědomíš, že jde o samply a ty jsou k dispozici každému. Pamatuji si, že jsme vyjeli na druhé evropské turné zrovna v době, kdy singl [“McNasty Filth"] vyšel, a ať jsme byli kdekoli, hráli ho tam. Trochu mě to štvalo. Myslel jsem si o tom své, ale vyrosteš z toho. Měl jsi někdy příležitost s Madlibem nebo i Jay Deem o té skladbě mluvit? Neměl, ale protože jsem jezdil do Los Angeles, tak jsem se s Madlibem v té době bavil docela dost. K té skladbě jsme se ale nikdy nedostali. [V takové situaci] spíš přemýšlíš, jestli vzali můj track a jak jsem ten sampl použil, nebo je to spíš inspirovalo a řekli si, že to stojí za celý song. Po čase to už neřešíš. Navíc jsou určitě spousty desek, co jsem použil, co přede mnou vysamploval někdo jiný, a ti si můžou říkat to samé o mě. Když slyšíš producenty vysamplovat desku, už ji sám nepoužiješ, nebo ti je jedno, kdo a jak to zpracoval? Dobrá otázka, to je důležitý. Když jsem byl mladší, byl jsem purista a když slyšel někoho jiného něco použít, nesamploval jsem to. Postupem času a léty v hudebním průmyslu jsem ale dospěl do bodu, že záleží, jak to použiješ. Vědomě bych [desku samplovanou někým jiným] nepoužil, ale jde o to, jak ten sampl nasekáš a zpracuješ. Minimálně bych to zkusil. Pokud by byl ale třeba venku známý singl se stejným samplem, nešel bych do toho.A co si myslíš o v posledním době populárním trendu, kdy producenti samplují známé skladby, jako to udělal třeba Just Blaze s Haddaway [s “What Is Love“] v “No Love“ pro Eminema? Vím, co myslíš, ale nemám na to vyhraněný názor. Záleží, jak to použiješ. Třeba ta Eminemova skladba mě nebrala, takže mi přišlo použití toho samplu slabý. Ale zas na druhou stranu, Swizz Beatz použil sampl Snap! [“The Power“] pro remix tracku od Kanye Westa. Bylo to “Power“? Myslím, že jo. A připadalo mi chytrý, jak na začátku použil ten elektro sampl. Takže podle mě jde fakt o to, jak ten sampl dokážeš použít. Nesmí jít o samplování jen kvůli jménu. Když já sám sampluju, tak používám více méně konkrétní zvuk. Třeba v případě soulové desky se mi líbí zahrané struny a tím, jak je nasekám, je používám jako samostatný nástroj. Kdybych tedy samploval Haddaway, muselo by to dávat smysl a být něco zajímavého. Po tvém odchodu z K-Otix jsi podepsal s Trackmasters. Jak jsi se s nimi dal dohromady? Asi v roce 2006 nebo 7 mi volal kamarád Wordsworth. Možná ho znáš z dua Punch´N´Words. Jasně, eMC. Přesně tak. On a Punch znají Poke a Tone léta. Punch jim dřív pomáhal s texty. Wordsworth mi tedy jednou zavolal a říká: Dal jsem Trackmasters tvé beat CD, zrovna pracují na nové desce Lil‘ Kim. V pohodě, říkám. Načež mi Wordsworth říká, že Poke mi bude brzy volat, protože se mu má produkce fakt líbí. Ani ne za půl hodiny Poke doopravdy volá. Říkal, že dohlížejí na nové album a chtějí, abych se zapojil. Lil‘ Kim si už jeden z mých beatů vybrala a nahrála, takže jej chtěli poslat ven. V té době už měl Poke plán dát dohromady tým [producentů], usídlit se v Battery Studios a kromě Lil‘ Kim začít pracovat i na dalších albech. Letěl jsem následně do New Yorku a tři měsíce v kuse s nimi pracoval. Tehdy jsem ale nebyl upsaný, spíš jim jen pomáhal. Postupně se naše spolupráce rozrostla.Jak jsi se na Trackmasters díval? Přece jen jsi přicházel z undergroundového prostředí a oni disponovali úplně jiným zvukem. Trochu jsem se toho obával. Spoustu jejich věcí jsem měl rád, ale hodně taky ne. Pravda je, že sice vyprodukovali pop songy pro Will Smithe, ale zároveň mají na svědomí Biggieho “Juicy“ (jako producenti jsou oficiálně uváděni Poke a Sean "Puffy" Combs – pozn. aut.). Když jsme si ale s Pokem sedli a bavili se o budoucnosti, jak by to mělo vypadat a jakým směrem jít, vyšlo najevo, že oni doopravdy milují skutečný hip-hop. Rozumí obchodu, ale zároveň jsou to puristé. Oni vyrůstali jako producenti a museli se učit balancovat. Na každý jejich pop song najdeš i tvrdý, syrový beat. Takže jo, měl jsem o tom určité pochybnosti a říkal jim: Hele, mě baví dělat tvrdý beaty. Nevadí mi třeba přikrášlit refrén, aby se to mohlo prodat Mary J. Blige nebo Mariah Carey, jen to musí mít pořád úroveň. A Poke mi jasně řekl, že mě chce kvůli mému vlastnímu, pouličnímu zvuku. Musel jsi nějak styl produkce změnit? Ani moc ne, spíš jen přidal elementy, které jej lépe prodají. Tohle je zajímavý, protože podle mě si hodně undergroundových producentů myslí, že k úspěchu [na komerční úrovni] musí kompletně změnit svůj zvuk, což není nutně pravda. Snažil jsem se akorát adaptovat – třeba vzal temný sampl a přidal 808 nebo různé nuance, které přijmou širší vrstvy posluchačů. Jak vaše spolupráce vypadá? Posíláš jim hotové beaty, nebo naopak spíš kolaborujete s Pokem a Tonem ve studiu? Oběma způsoby. Když jsem s nimi, tak prostě produkujeme, společně i zvlášť. Když jsem v Houstonu, tak jim pošlu balík beatů a když slyší, že něco by se hodilo pro Mary J. Blige nebo kohokoli jiného, posunou to dál. Nedávno jsi produkoval singl “I Ain’t Thru“ [na album Calling All Hearts] pro Keyshia Cole. Byl tohle případ, kdy jste byli spolu ve studiu a postupně beat skládali? Produkoval jsem už na jejím předchozím albu [A Different Me skladbu “Where This Love Could End Up“], takže jsme se znali. Během roku jsem jí nárazově posílal beaty, co by se jí mohly líbit. Dohromady jich bylo tak 15. Pak mi z ničeho nic volal její manažer Mannie Haley a chtěl vědět, jestli jsem produkoval určité skladby. Zřejmě se v tom trochu ztratil. Řekl název a já mu to potvrdil. Okamžitě mi koupil letenku. Přiletím do Los Angeles a rovnou z letiště jedu za nimi do Red Bull Studia. Když dorazila i Keyshia, měla už nahraný refrén a část textu. Vše jsme pak dokončili.V “I Ain’t Thru“ hostuje Nicki Minaj. Jak jsi zmínil, produkoval jsi i pro Lil‘ Kim. Co si myslíš o jejich vzájemném beefu? Je to srandovní, [že jsem produkoval pro obě,] pár lidí si už toho všimlo. Abych ti řekl pravdu, mně jako producentovi je jedno, co se mezi nimi děje. Tím, že jsem byl s oběmi ve studiu a poznal je osobně, vím, že celý beef je trochu přehnaný. Díky médiím a kolotoči okolo. Je to nafouklý, podle mě ani ony samy neví, co má být důvodem sporu. V hip-hopu ti beef zajišťuje publicitu. Myslím, že se v budoucnu dočkáme jejich společné skladby. Nepřijde mi ale, že by to byla zas taková událost, že jsem pracoval s oběmi. Takže se neobáváš, že si třeba lidi od Lil‘ Kim řeknou, že s tebou nemůžou spolupracovat, protože produkuješ pro Nicki Minaj? Taky mě to napadlo, ale tohle je obchod. Pracoval jsem s Lil‘ Kim a bylo to skvělý, ale jestli s ní kvůli tomu [, že se v mém beatu objevila Nicki Minaj,] už nemám nikdy nahrávat? Tak ať. To platí i pro Nicki. Kdyby tohle měl být problém, tak s nimi ani pracovat nechci. Jde o muziku, ne kdo si s kým hraje na hřišti. Zmínil jsi Punchlinea, který psal pro Trackmasters texty. Odvádíš i ty produkci, za kterou nedostaneš kredit? Vůbec ne. Tohle byla jedna z nejpodstatnějších věcí, které jsme s Pokem na začátku diskutovali. Řekl jsem mu na rovinu: Ať se děje, co se děje, tak pokud něco odprodukuju, mé jméno se na desce musí objevit. Ne jako koproducent, ale prostě jako producent. Jedině pokud k tomu přispěješ vlastním elementem, pak ano. A Poke souhlasil. Takže třeba u Lil‘ Kim nebo Keyshia Cole jsem psaný jako producent, ne koproducent. Poke tohle chápe. Sami [Trackmasters] produkovali spoustu materiálu v začátcích Bad Boy Records a Puffy tam jejich jména ne vždycky uvedl, takže jsou na tohle téma citliví. Na čem aktuálně pracuješ? Oslovuji kde koho. Poslední dobou jsem byl ve studiu hodně s lidmi z Interscope, kteří teď mají roster plný nových, mladých interpretů. Můžeš prozradit konkrétní jména? Teď jsem byl několikrát ve studiu s Trevantem, který dělá takové pop R&B. Je to skvělý kluk. Mladý, ale má to v hlavě srovnané. Má naposlouchané tuny starých soulových desek, jde fakt do hloubky. Není to žádná umělotina. I bez autotune má neuvěřitelné pěvecké schopnosti. Snažil jsem se mu dát trochu temnější beaty, víc pouliční. Nechci být zase součástí klasické pop bubliny. Mannie Haley má také několik nových nadějných jmen. Kromě toho ale posílám beaty více méně na všechny strany. Máš pár klíčových kontaktů, které ti řeknou, pro koho potřebují beaty, ty jim je pošleš a čekáš, jestli se ozvou. Taky se hodně zaměřuji na klasický underground zvuk, který mě baví dělat. Zrovna jsme se Zumbim [ze Zion I] začali pracovat na nové desce Burnerz. Výborně, protože to bylo skvělé album. Díky. Moc mě potěšilo, jak jej lidi přijali. Venku je k dispozici tolik muziky a nám se dostalo úžasných reakcí. Produkuješ většinou s konkrétním interpretem v hlavě a snažíš se mu beat ušít na míru, nebo jednoduše tvoříš a pak posíláš těm, kteří by do toho nejlépe sedli? Oboje. Občas mi třeba [manažeři] zavolají, že potřebují beaty pro Young Jeezyho nebo T.I., tak jdu do studia a zkusím pracovat s elementy, které by se jim mohly líbit. Jindy se jednoduše nechám vést intuicí. Sáhnu po desce, najdu zajímavou část, pracuju s ní a hotovou věc pak zkusím někomu poslat. Ale třeba Pharoahe Monch teď pracuje na novém albu a tam se hodně snažím mu zvukem vyhovět. Jaká jména máš v seznamu, se kterými bys rád pracoval? Třeba teď hodně ten Pharoahe Monch. Už jsme byli v kontaktu dřív a poslal jsem mu pár beatů, ale z nich si nevybral. Mluvil jsem s ním před dvěma týdny a říkal, že pracuje buď na pokračování nebo remix albu toho nového [W.A.R. (We Are Renegades)] a ať mu pošlu beaty. Uvidíme, jak to dopadne. Kromě něj bych chtěl dělat určitě s Busta Rhymes. To by bylo zajímavé. Byl jsem s ním v roce 2008 v Battery Studios zrovna v době, kdy vyšla ta má deska s Lil‘ Kim. Pojí se s tím i srandovní zážitek. Jsem ve studiu a najednou přijde Busta, který se zastavil za Pokem poslechnout si novou muziku, pokecat a tak. Vidím ho a říkám si: Ty vole, to je Busta Rhymes, krutý. V jednu chvíli pak vyjdu na chodbu si natočit vodu. Busta tam stojí zády ke mně a baví se s jiným producentem. Najednou slyším toho kluka říkat: To je on. Sakra, co tím myslí, proletí mi hlavou a podívám se jejich směrem. Busta se zvolna otočí a namíří na mě prstem se slovy (napodobuje Bustův hluboký hlas): To jsi dělal ty? Vůbec nevím, o čem mluví, tak se ho ptám, co tím myslí. Busta přimhouří oči a říká: Ten song od Lil‘ Kim. To je od tebe? Jo, jasně, produkoval jsem to, odpovím. Na to ke mně Busta přijde a chytne mě za ramena: Chlape, ta pecka je neuvěřitelná, tohle přesně New York potřebuje. Musím na tom tracku být taky. V tu chvíli mi proletí hlavou, jak já, kluk z Houstonu, stojím v New Yorku ve studiu na chodbě a Busta Rhymes se mě ptá, zda může rapovat na mém beatu. Každopádně jsem šel za Pokem, který chtěl do remixu 50 Centa, a dohodl to.