Doporučené
Talib Kweli, dnes již dostatečně známá to postavička věnující se rapu v zemi, kde je hip hop hraný v rádiích tak normální, jako u nás šňůry vítězství Karla Gotta v anketě Český slavík, překvapivě až na konci roku 2002 vydal svou dlouhohrající prvotinu, nazvanou, když né drze, tak alespoň hodně sebevedomě, „Quality“. Svou předchozí účastí na úspěšných projektech typu Blackstar, či Reflection Eternal, si laťku nasadil hodně vysoko a očekávání jakés takés kvality bylo tudíž na místě, nemýlím-li se. Bez zbytečných okolků tedy asi přejdeme rovnou k věci a jen pro úplnost dodám, že si svůj, více než hodinový debut, střihl jak jinak, než u své domácí stáje Rawkus Records. Že Kweli rapovat umí, a to více než dobře, je věc známá skoro jako datum příchodu Cyrila a Metodejě na Velkou Moravu. O tom, že má svůj styl a texty hlubšího zaměření než je obvyklé, taky doufám není pochyb. Jediný překvapení je pro mě tedy výběr hostů, kterých je sakra dost a v tomto případě se mi to zrovna ku prospěchu věci jako dobré nejeví, poněvadž hodně jich Kweli sám zastíní, tím pádem mi zde přijdou ouplně zbyteční a také bych řek, že nadměrný výskyt uzpívaných refrénků, nesoucíc se bohužel v dnešní módní vlně, také nebyl dobrým tahem. Typickým příkladem budiž píseň „Won’t you stay“ se zpěvandou zvanou Keandra Ross, kterou by snad nepovrhli ani příznivci Josefa Zímy na jeho tradičních bálech. Bohužel zde není sama a vícero skladeb, nesoucí se v podobném duchu, by vás svou přílišnou vyměklostí nezaujalo, a to snad ani po celodenním poslechu Dalibora Jandy,což hovoří za vše. No, jelikož je to album rapové, samo že se nezapomnělo i na rýmové jezdce, jmenovitě se tu nechal slyšet třebas kolega Mos Def, Cocoa Brovaz, či Black Thought s Phaorahe Monch, kteří vypomáhají v solidní to peckovici „Guerrilla Monsoon rap“ a když už jsme u potenciálních hitovek, je potřeba vyzdvihnout ještě titulní „Rush“ která dává alespoň na chvíly zapomenout na líbivější záležitosti, diktujíc více než sestry Williamsovy na grandslamových turnajích. Po produkční stránce to také není bůhvíjak slavné a nutno říci, že neúčast DJe Hi teka je pro mne překvapením a je to škoda, protože spolupráce těch dvou přinášela na minulých, výše zmíněných, projektech ovoce. Ani bych nechtěl, aby to vyznělo, že beatově je album odfláknuté, jelikož například o originální prvky nebo motivy zde nouze není a nedá se tedy říci, že by jste hned při prvních poslechu chrápali. Protože i když se sic najdou místa slabší, o debaklu v žádném případě nemůže být řeč a instrošky, které, když už teda ne v sobotu na párty, se poslouchat dají. Jen mi přijde a píšu to už snad poněkolikáté a bohužel asi né naposled, jako by se většina alb vydávala podle nějaké formulky či rovnice, kterak v dnešní době uspět a také si tím samo sebou něco nahrabat, což se zdá být čím dál tím normálnější a jestli to pak půjde dál, obávám se, aby jsme za nějaký čas, pod pojmem hiphopové album, neslyšeli všemožnou a líbivou směsici zvuků s přemírou zpěvu, kde bude samotný rap hrát vedlejší roli. Sakra já od Kweliho čekal zásadní album a pořád, i po několikerém poslechu alba znova a znova, se nemůžu smířit s tím, co slyším, a tak jsem na vážkách a nevím co si mám o albu „Quality“ myslet, poněvadž mě to zkrátka jako celek nebere, hodně zaostávajíc za předcházejícími Kweliho projekty. Jo, je hezký, že tam má hodně hostů a tak, ale na to seru a přijde mi, že bez Hi teka za zády jako by byl poloviční a nepředvedl vše, co se v něm ukrývá a na co bezesporu má, což je pro nás, hip hápu chtivé fanoušky, bohužel škoda. No snad tedy příště…Boduji lehce nadprůměrnou známkou, ale jen díky tomu, že Talib patří mezi mé oblíbence a více prostě nemohu dáti, poněvadž se mi finální výsledek opravdu nejeví takový, jaký bych od pána umělce mluveného slova čekal a nebyl třebas nucen přeskakovat skladby, což se mi u jeho dřívější tvorby tedy málokdy stávalo. Záleží ale na vás, věc vkusu je ošemetnou to věcí, takže poslechněte a uvidíte sami. více informací o Talibovi a distribuci Okayplayer Talib Kweli sajta Rawkus Records